Skladování starého nábytku, krabic nebo různých věcí v garážovém stání je mnohem běžnější praxí, než by se dalo předpokládat. To, že máte k dispozici vlastní prostor, však neznamená, že máte volnou ruku k jeho libovolnému využití, zejména pokud se jedná o společnou garáž, kde mohou individuální rozhodnutí ovlivnit všechny sousedy.
María del Carmen Martín, certifikovaná správkyně nemovitostí, to má jasné: „Klíčem k tomu všemu jsou stanovy.“ Jak tato odbornice upřesňuje, pokud stanovy společenství vlastníků určují, že daný prostor je klasifikován jako garážové stání, neměl by být využíván k jinému účelu než k parkování vozidel. Na portálu Xataka Home se o této otázce již před časem psalo. Martín navíc potvrzuje, že se jedná o jev, který je „častější, než se zdá“, a že její kancelář řešila několik případů, v nichž společenství vlastníků podalo stížnost na sousedy za skladování věcí vedle jejich vozidel nebo přímo na jejich místě.
Prokázat před soudem, že hromadění nábytku na parkovacím místě představuje činnost „obtěžující, nezdravou, škodlivou nebo nebezpečnou“, je podstatně obtížnější než přímo poukázat na to, co stanoví stanovy společenství vlastníků. Proto odborníci v oboru trvají na tom, že prvním krokem by vždy měla být revize tohoto dokumentu.
Jedním ze zásadních problémů je samotné znění článku 7.2 zákona o horizontálním vlastnictví, normy, která upravuje soužití v budovách se společnými prostory. Text stanoví následující:
Vlastník a uživatel bytu nebo prostoru nesmí v něm ani ve zbytku nemovitosti vykonávat činnosti zakázané stanovami, které by mohly způsobit škodu na nemovitosti nebo které by byly v rozporu s obecnými ustanoveními o obtěžujících, nezdravých, škodlivých, nebezpečných nebo protiprávních činnostech.
Z tohoto znění vyplývá, že vlastnictví prostoru neopravňuje k provádění jakékoli činnosti v něm. Jsou-li tyto činnosti obtěžující nebo nezdravé, jsou přísně zakázány. Totéž platí pro situace, jako je pokus o zaparkování dvou aut na jednom parkovacím místě nebo instalace fyzických prvků, jako jsou sloupky či zábradlí: nelze je provést, pokud způsobují škodu ostatním členům společenství vlastníků, a to ani v případě, že neexistuje výslovný zákaz.
Španělsko má za sebou dlouhou historii sousedských sporů souvisejících s touto záležitostí. Před pár lety portál Xataka popsal pozoruhodný případ, který se dostal až k Nejvyššímu soudu: jeden majitel zboural zeď oddělující jeho sklad od garážového stání, přičemž oba prostory na sebe navazovaly, aby vytvořil větší prostor pro zaparkování dvou vozidel. Nejvyšší soud potřeboval tři rozsudky v průběhu 17 let, aby tuto záležitost vyřešil, a rozhodl, že sklad nelze přeměnit na parkovací místo.
Stavební zásah podstatně měnil strukturu budovy a vedl k jinému než povolenému využití skladu. Odborníci upozorňují, že stejná úvaha platí i opačně: přeměna garážového stání na sklad rovněž není povolena, pokud je to v rozporu s ustanoveními dokumentace společenství vlastníků.
Soudní rozhodnutí však ne vždy směřují stejným směrem. Před několika měsíci podpořil Krajský soud v Guipúzcoa několik sousedů, kteří přeměnili svá garážová stání na skladovací prostory plné nábytku a předmětů. Soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě nedošlo k porušení žádného předpisu společenství vlastníků.
Zde se situace stává složitější. Pokud stanovy výslovně neuvádějí, že se jedná o garážové stání, má majitel, který jej chce využít k jinému účelu, argument ve svůj prospěch. V takovém případě by společenství vlastníků muselo podat žalobu a u soudu prokázat, že daná činnost je škodlivá nebo nevhodná.
Jak uvádí analýza zveřejněná na portálu Idealista, pokud stanovy v tomto bodě mlčí, bude to soud, kdo posoudí okolnosti případ od případu. Soudce může například rozhodnout, že uskladněné předměty jsou hořlavý materiál, který představuje riziko pro budovu, nebo naopak dojít k závěru, že neexistuje žádný problém a že soused má plné právo tam ukládat své věci.