Nedostatek lodí ochotných proplout konfliktní zónou u Íránu zdražuje přepravu ropy na historické hodnoty, které se nakonec promítnou i do cen u čerpacích stanic.
Milion dolarů. Tolik stojí denní pronájem jediného ropného tankeru na trase vedoucí přes Hormuzský průliv, úzký námořní kanál mezi Íránem a Ománem, kterým prochází značná část světové ropy. Tuto částku, která v historii námořní přepravy ropy nemá obdoby, zaznamenala burza Baltic Exchange a informovala o ní agentura Bloomberg. Za tímto nárůstem stojí válečný konflikt kolem Íránu, který drasticky snížil počet plavidel, která se odváží touto oblastí proplout, a ta, která toto riziko přijímají, požadují exorbitní sazby.
Abychom pochopili rozsah toho, co se děje, je vhodné se odvolat na slova Fatiha Birola, ředitele Mezinárodní energetické agentury. Již v březnu varoval ve Financial Times, že objem ropných dodávek, o který jsme letos přišli, převyšuje objem ztrát ze slavných krizí v letech 1973 a 1979, a označil situaci za největší hrozbu pro energetickou bezpečnost, jaké svět kdy čelil. Měsíce, které od té doby uplynuly, mu jen potvrdily, že měl pravdu.
Konkrétně lodě, které nakládají ropu v Perském zálivu a směřují do Číny, nyní podle údajů agentury Bloomberg platí denní nájemné ve výši 1,035 milionu dolarů. Odborníci z oboru však varují, že tato referenční trasa již přesně neodráží realitu trhu. Během konfliktu většina ropy pocházející z Perského zálivu již neproplouvá úžinou od jednoho konce k druhému. Vývozci se rozhodli přepravovat barely, tedy standardní měrné jednotky ropy odpovídající přibližně 159 litrům, na krátké trasy až do bezprostřední blízkosti průlivu, kde je převezmou další ropné tankery, čímž se vyhnou nejnebezpečnějšímu úseku.
Ale ani tato zkratka není levná. Přeprava ropy do Číny z Ománského zálivu, při které se zcela objíždí Hormuzský průliv, stojí podle agentury Bloomberg kolem 644 000 dolarů denně. Abychom tuto částku uvedli do kontextu: v dobách hospodářské recese by tato částka nestačila ani na pokrytí základních provozních nákladů jedné lodi.
Analytici energetického trhu identifikují trojí tlak, který katapultoval sazby za přepravu na historická maxima. Prvním z nich je prudký nárůst rafinérských marží: konflikty v Íránu a na Ukrajině snížily globální kapacitu pro zpracování ropy na paliva, jako je benzín nebo nafta, což vede k tomu, že rafinérie, které stále fungují, naléhavě nakupují ropu kdekoli, kde ji mohou sehnat, protože podnikání zůstává ziskové i při výrazně zvýšených nákladech na přepravu.
Druhým faktorem je logistika. Objížďky za účelem vyhnutí se rizikovějším oblastem prodlužují každou plavbu o několik dní, což paralyzuje lodě, které by za normálních okolností již nakládaly novou zásilku. A třetí faktor pochází z Jemenu: útoky houthijských rebelů zablokovaly alternativní vývozní trasy, což donutilo některé ropné tankery plout kolem Afriky, což představuje přibližně 30 dalších dní na otevřeném moři, jak uvádí agentura Bloomberg.
K této již tak složité situaci se přidává nedávná událost, která globální dodávky ještě více zkomplikovala. Saúdská Arábie, největší vývozce ropy na světě, musela uzavřít svůj strategický ropovod spojující východní pole s přístavem Janbu u Rudého moře poté, co došlo k útoku dronů na čerpací stanici. Tato infrastruktura obvykle přepravovala asi 4 miliony barelů denně, což představuje přibližně 4 % celosvětové nabídky, a umožňovala tak zcela obejít Hormuzský průliv.
Vzhledem k tomu, že ropovod je mimo provoz, klesl celkový objem ropy, který se daří vyvézt z Perského zálivu, z obvyklých 22 milionů barelů denně na přibližně 6 až 9 milionů, podle odhadů agentury Reuters. Tento propad se odráží i ve samotné saúdské produkci: klesla z 10,9 milionu barelů denně v únoru na pouhých 6,2 milionu v srpnu.
Celý tento řetězec dodatečných nákladů se neomezuje pouze na námořní dopravu. Sazby za přepravu ropy se přímo promítají do ceny paliva, kterým se zásobují čerpací stanice a továrny po celém světě. Když samotná přeprava ropy pohltí více než milion dolarů denně, tyto dodatečné náklady se nevyhnutelně promítnou do některého z následujících článků řetězce a téměř vždy je to konečný spotřebitel, kdo je nakonec zaplatí.
Prozatím se nikdo neodvažuje stanovit konkrétní datum plného zprovoznění napadeného saúdského ropovodu. Zdroje oslovené agenturou Reuters odhadují, že dokončení oprav potrvá pět až šest týdnů, i když částečné čerpání by mohlo být obnoveno ještě před uplynutím této lhůty. Mezitím nedostatek lodí a prodloužení přepravních časů naznačují, že sazby za přepravu zůstanou na velmi vysoké úrovni. Jinými slovy, kdo očekává úlevu v ceně pohonných hmot u čerpacích stanic, bude muset ještě počkat. Vše nasvědčuje tomu, že tlak na peněženky teprve začíná.