Malý, levný dron, vypuštěný v rojích desítek či stovek kusů, se stal jednou z nejnevyzpytatelnějších nočních můr každé moderní armády. Tváří v tvář této neustále se vyvíjející hrozbě Spojené státy právě otestovaly koncept, který má radikálně změnit logiku protivzdušné obrany: Golden Shield.
Historicky se všechny obranné taktiky řídily známou posloupností: odhalit nebezpečí, interpretovat ho, učinit rozhodnutí a provést reakci. Ačkoli technologie značně pokročila, tento proces stále do značné míry závisí na lidských operátorech, což s sebou nese zpoždění a chyby. Cílem společnosti Golden Shield je zkrátit tento řetězec na úroveň téměř okamžité reakce a přenést každý krok na automatizované systémy, které pracují strojovou rychlostí.
Vojenští specialisté tento přístup nazývají „od senzoru ke střelci“, tj. řetězec, který přímo spojuje vnímání hrozby s akcí k jejímu zneškodnění. V systému Golden Shield je tento řetězec zkrácen na minimum: detekce, klasifikace a střelba probíhají, aniž by člověk musel v jakémkoli bodě procesu zasahovat.
První skutečný test v Texasu
Během nedávného cvičení v Texasu se několika jednotkám americké armády podařilo propojit radary, senzory a zbraňové platformy do jediné autonomní sítě. Poprvé se stalo, že jeden senzor identifikoval dron jako hrozbu a automaticky předal příkaz k útoku jinému systému, který jej sestřelil bez jakékoli lidské účasti.
Mezi testovanými prvky byla i miniaturní střela speciálně navržená k zasahování lehkých dronů.Jedná se o rychlou, relativně levnou střelu, který je schopen v reálném čase přijímat data z externích radarů a korigovat svou trajektorii během letu k cíli.
Ekosystém, ne samostatná zbraň
Od běžných systémů se Golden Shield liší tím, že se nejedná o jednotlivou zbraň, ale o kompletní architekturu. Kombinuje distribuované senzory, robotické platformy, řídicí a kontrolní software a různé typy interceptorů, od elektronických protiopatření až po výše zmíněné mikrorakety proti dronům.
Změna paradigmatu je jasná. Tradiční obranné systémy byly navrženy tak, aby se vypořádaly s velkými, zřídka se vyskytujícími a relativně předvídatelnými hrozbami: letadly s posádkou, balistickými střelami nebo jasně identifikovatelnými cíli. Dnešním protivníkem však může být sériově vyráběné zařízení o hmotnosti pouhých několika kilogramů, rozmístěné v rojích po desítkách či stovkách kusů. V takovém scénáři není možné spoléhat na to, že operátoři budou vyhodnocovat každý signál zvlášť.
Golden Shield navrhuje alternativu: distribuovanou, škálovatelnou a v zásadě autonomní obranu, srovnatelnou s umělým nervovým systémem, který reaguje na podněty, aniž by musel projít vědomím.