Vymáhání nedoplatků na sociálním a zdravotním pojištění by se mohlo od roku 2028 výrazně změnit. Vláda 31. srpna 2026 schválila návrh, podle kterého má část vymáhání převzít Finanční správa. Změna je součástí další etapy projektu Jednotného inkasního místa a má podle Ministerstva financí zjednodušit celý systém a snížit náklady spojené s vymáháním pohledávek.
Důležité je, že zatím nejde o platný zákon. Návrh nyní musí projít legislativním procesem. Pokud bude schválen v navrhované podobě, první změny mají začít platit od 1. ledna 2028.
Vymáhání se má více soustředit pod Finanční správu
Ministerstvo financí změnu odůvodňuje mimo jiné tím, že se klientská základna České správy sociálního zabezpečení a Finanční správy významně překrývá. Stát proto chce využít existující infrastrukturu Finanční správy a soustředit vymáhání nedoplatků na jedno místo.
Podle návrhu by od 1. ledna 2028 měla Finanční správa převzít vymáhání pohledávek z dlužného sociálního pojistného. U pohledávek zdravotních pojišťoven má být předávání do nového systému v první fázi dobrovolné. Zdravotní pojišťovna se tedy bude moci rozhodnout, zda své pohledávky předá Finanční správě, nebo bude v jejich vymáhání pokračovat dosavadním způsobem.
Nejde přitom o změnu, která by znamenala zánik samotných dluhů. Dlužné pojistné ani penále se automaticky nesnižují a návrh nepředstavuje žádnou plošnou dluhovou amnestii.
Daňová exekuce místo soudního exekutora
Podstatnou změnou má být způsob, jakým bude stát nedoplatky vymáhat. Finanční správa využívá při vymáhání daňových nedoplatků takzvanou daňovou exekuci. Ta se řídí daňovým řádem a provádí ji správce daně, nikoli soukromý soudní exekutor.
To může mít vliv také na náklady spojené s vymáháním. Náklady daňové exekuce se totiž počítají jiným způsobem než náklady exekuce prováděné soudním exekutorem.
Podle současného znění daňového řádu činí náklady za nařízení daňové exekuce dvě procenta z vymáhané částky, nejméně 500 korun a nejvýše 500 000 korun. K tomu mohou podle konkrétního případu přibýt skutečně vzniklé hotové výdaje.
U soudního exekutora se naopak náklady skládají z více položek, mimo jiné z odměny exekutora a z náhrady hotových výdajů. Jejich konkrétní výše závisí na okolnostech daného exekučního řízení.
Kolik může stát vymáhání dluhu
Pro představu lze použít zjednodušený modelový příklad. Pokud by byla vymáhána částka 47 000 korun a použila se sazba dvou procent pro náklady nařízení daňové exekuce, samotné náklady za její nařízení by činily 940 korun.
Neznamená to ale, že celkové náklady budou vždy právě 940 korun. Podle konkrétního průběhu řízení mohou vzniknout také další náklady, například hotové výdaje. Proto nelze předem obecně stanovit konečnou částku, kterou by konkrétní dlužník na nákladech v novém systému zaplatil.
U soudního exekutora je výpočet odlišný. U peněžitého plnění ve výši 47 000 korun představuje podle aktuálního exekutorského tarifu odměna exekutora při použití základní sazby 15 procent částku 7 050 korun. Paušální náhrada hotových výdajů u takové výše pohledávky činí 4 500 korun. K částkám, které podléhají dani z přidané hodnoty, se může připočíst také DPH.
Skutečné náklady konkrétní exekuce se však mohou lišit podle způsobu a průběhu vymáhání. Proto není možné tvrdit, že každý dlužník automaticky ušetří konkrétní částku.
Běžné zálohy se finančnímu úřadu přesouvat nemají. Změna se netýká běžných plateb pojistného stejně jako již vzniklých nedoplatků. Podle současného návrhu nemají podnikatelé od roku 2028 automaticky posílat běžné zálohy na sociální a zdravotní pojištění Finanční správě.
Návrh se v první etapě soustředí především na správu a vymáhání již vzniklých nedoplatků. Běžné povinnosti vůči České správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám tím automaticky nezanikají.
U zdravotního pojištění navíc zůstává významná skutečnost, že zapojení jednotlivých zdravotních pojišťoven do systému má být podle návrhu dobrovolné.
Jednotné inkasní místo se připravuje už řadu let
Myšlenka soustředit správu různých plateb a povinností vůči státu pod jedno místo není nová. Projekt Jednotného inkasního místa se připravoval už před více než deseti lety. Výrazněji se mu stát věnoval například v roce 2011, kdy se počítalo s jeho zavedením v dalších letech.
Projekt však nebyl v původně plánované podobě spuštěn. Současný návrh představuje další pokus o sjednocení některých procesů souvisejících s daněmi a pojistným.
Další změny mají přijít v roce 2029
Reforma má být rozdělena do několika etap. Od roku 2029 se počítá s dalším zjednodušením administrativy pro podnikatele a OSVČ.
Podle Ministerstva financí by měli podnikatelé podávat společné daňové přiznání a přehledy pro sociální a zdravotní pojištění na jednom místě. Součástí systému má být také využívání údajů, které už stát eviduje, a jejich automatické předvyplňování.
Cílem je snížit počet samostatných administrativních úkonů, které dnes podnikatelé vůči různým institucím provádějí.
Návrh ještě může doznat změn
Přestože vláda návrh schválila, jeho konečná podoba zatím není jistá. O návrhu bude dále rozhodovat Parlament a následně může projít dalšími změnami během legislativního procesu.
Pro dlužníky na sociálním nebo zdravotním pojištění proto zatím platí současná pravidla. Změna vymáhání se může začít uplatňovat od 1. ledna 2028 pouze v případě, že bude příslušná legislativa schválena a nabude účinnosti v navrhované podobě.
Podle Ministerstva financí má změna především sjednotit a zefektivnit vymáhání veřejných pohledávek a snížit administrativní i finanční náklady systému. Jaký bude její skutečný dopad na dlužníky, stát a zdravotní pojišťovny, ukáže až její praktické fungování.