Krutá daň za přítomnost čtyřnohého pomocníka? Pro člověka s vážným duševním onemocněním představuje asistenční pes mnohem víc než jen zvíře. Je oporou, zdrojem jistoty a často nezbytnou součástí každodenního života.
Když se pacientka vydala na léčebný pobyt do lázeňského komplexu na Karlovarsku, očekávala, že se bude moci plně soustředit na léčbu. Místo toho narazila na překážky, které jí pobyt výrazně zkomplikovaly.
Lázně jí za pobyt speciálně vycvičeného asistenčního psa naúčtovaly 14 000 Kč. Tím ale problémy neskončily.
Vedení zařízení psovi zakázalo vstup na procedury i do společné jídelny. Pohybovat se směl pouze po nejkratší trase mezi pokojem a východem z budovy.
Pacientka se tak ocitla ve velmi složité situaci. Bez pomoci svého asistenčního psa nemohla léčbu plnohodnotně absolvovat a kvůli nastaveným omezením se nakonec rozhodla lázeňský pobyt předčasně ukončit.
Ani poté však spor neskončil. Přestože doložila lékařská potvrzení, doklady o výcviku psa i veterinární dokumentaci, lázně jí původně odmítly vrátit zaplacené peníze.
Slova ombudsmana byla jednoznačná
Případem se následně zabývala Kancelář veřejného ochránce práv. Zástupce ombudsmanky a dětský ombudsman Vít Alexander Schorm označil postup zařízení za nepřijatelný.
„Lidé, kteří asistenčního psa potřebují kvůli svému zdravotnímu stavu, nesmějí být při poskytování zdravotní péče znevýhodněni,“ uvedl Schorm. Současně zdůraznil, že ochrana zdraví ostatních pacientů je důležitá. Poskytovatel zdravotních služeb však musí vždy hledat takové řešení, které umožní využívat péči i lidem s asistenčními psy.
Asistenční pes není běžný domácí mazlíček
V České republice stále přetrvává mylná představa, že asistenční pes je z hlediska pravidel a poplatků postaven na stejnou úroveň jako běžný domácí mazlíček.
Právní pohled je ale odlišný.
Asistenční pes je nezbytnou pomůckou umožňující člověku se zdravotním postižením zvládat běžný život. Poskytovatelé zdravotních služeb proto musí při poskytování péče respektovat zákaz diskriminace a hledat přiměřená řešení, která pacientovi umožní využívat zdravotní služby za srovnatelných podmínek jako ostatním.
Stejně tak neplatí, že zvláštní ochrana náleží pouze vodicím psům pro nevidomé. Stejnou ochranu před diskriminací mají i asistenční psi pomáhající lidem s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením.
Jak by měl správný postup vypadat
Představme si modelovou situaci: Pacient s těžkou posttraumatickou stresovou poruchou nastupuje na třítýdenní komplexní lázeňskou léčbu hrazenou zdravotní pojišťovnou. Doprovází ho certifikovaný asistenční pes, který dokáže rozpoznat blížící se panickou ataku a pomáhá svému majiteli zvládnout krizové situace.
Správně fungující lázeňské zařízení v takovém případě umožní pobyt asistenčního psa a nebude automaticky uplatňovat paušální poplatky ani plošné zákazy vstupu.
Pokud je třeba zohlednit hygienická nebo provozní pravidla, hledá řešení, která budou vyhovovat všem stranám – například úpravou organizace procedur, vyhrazením vhodného místa v čekárně nebo uspořádáním prostoru v jídelně tak, aby nebyla narušena práva ostatních pacientů.
Pacient zároveň není nucen poskytovat informace o svém zdravotním stavu nad rámec údajů potřebných pro poskytování zdravotní péče.
Smírný konec a důležité ponaučení
Případ z Karlovarska nakonec skončil smírným řešením. Lázeňský komplex uznal své pochybení a zavázal se pacientce vrátit neoprávněně účtovaných 14 000 Kč. Ještě důležitější je ale skutečnost, že zařízení přislíbilo vytvořit jasná pravidla pro přijímání pacientů s asistenčními psy.
Pro ostatní lázeňská i zdravotnická zařízení je tento případ důležitým upozorněním. Měla by mít srozumitelně nastavená pravidla, proškolený personál a individuálně posuzovat situace pacientů, kteří jsou na asistenčním psu závislí.
Cílem není poskytovat výhody, ale zajistit, aby lidé se zdravotním postižením mohli zdravotní péči využívat bez zbytečných překážek a diskriminace.