Zařízení D-Vision SDR, vážící pouhých 290 gramů, dokáže zachytit nešifrované přenosy na vzdálenost až 10 kilometrů.
Na ukrajinském bojišti, kde každá vteřina náskoku může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí, představila malá kyjevská firma CODE380 přenosný přijímač, který dokáže v reálném čase zobrazovat záběry z kamer nepřátelských dronů. Přístroj s názvem D-Vision SDR váží přibližně stejně jako chytrý telefon a vejde se do kapsy uniformy.
Proč je zachycení signálu možné?
Velká část dronů, které Rusko nasazuje, vysílá obrazový záznam ze svých kamer bez jakéhokoli šifrování. To znamená, že vhodným vybavením může tyto záběry zachytit kdokoli, kdo se nachází v dosahu signálu. D-Vision SDR právě této zranitelnosti využívá. Ukrajinským jednotkám umožňuje sledovat, kam se nepřátelský dron pohybuje a na jaký cíl se zaměřuje, ještě předtím, než zaútočí. Vojáci tak získávají drahocenný čas na nalezení úkrytu nebo přesun vozidel a dalšího vybavení.
Nižší hmotnost, větší výhoda na frontě
Odborníci z oboru zdůrazňují, že jednou z největších předností tohoto zařízení je jeho nízká hmotnost. D-Vision SDR váží přibližně 290 gramů, jak uvádí Defense News. Je tak výrazně lehčí než konkurenční přijímače vyráběné na Ukrajině. Pro srovnání: model Vydun 7.5 od společnosti Babai váží přibližně 900 gramů a pokrývá frekvence až do 7,5 gigahertzu. Zařízení SENSE-4 od společnosti Contra-drone váží 600 gramů a pracuje s frekvencemi až do 8,2 gigahertzu. Model Chuyka 3.0 od BlueBird Tech pak váží až 650 gramů, přičemž jeho možnosti lze rozšířit tak, aby pokrýval frekvence až do 8,8 gigahertzu.
Technologie softwarově definovaného rádia
Jak uvádí Defense News, základem zařízení D-Vision SDR je softwarově definované rádio (SDR). Jde o technologii, při níž funkce běžně zajišťované elektronickými součástkami přebírá počítačový software. Díky tomuto řešení přijímač prohledává frekvenční pásmo od 500 megahertzů do 8,7 gigahertzu a zachycené signály převádí na obraz, který se následně zobrazuje na displeji.
Inženýři společnosti CODE380 pro ukrajinské médium DOU uvedli, že zařízení pokrývá celé toto frekvenční spektrum bez slepých míst a nabízí vyšší citlivost než konkurenční detektory. Protože je jeho logika založena na softwaru, lze jej rychle aktualizovat pokaždé, když Rusko změní technické parametry svých dronů.
Dosah až 10 kilometrů a pasivní provoz
Technické údaje zveřejněné serverem Militarnyi uvádějí, že přijímač dokáže zachytit analogový videosignál na vzdálenost až 10 kilometrů při frekvencích v rozmezí od 540 megahertzů do 6 gigahertzů. Ve vyšších frekvenčních pásmech se dosah snižuje na 3,5 až 5 kilometrů.
Zásadní výhodou je také zcela pasivní provoz. Zařízení pouze přijímá signály a samo žádné nevysílá. Nepřítel jej proto nemůže odhalit prostřednictvím sledování rádiového vysílání.
Analytici v oblasti obrany se shodují, že D-Vision SDR je součástí rychle se rozvíjejícího ekosystému ukrajinských nízkonákladových pasivních senzorů. Ty mají doplňovat radary, akustické senzory a zařízení určená k zachytávání dronů, nikoli je nahrazovat.
Hrozba v podobě dronů Molniya
Jedním z důvodů, proč by mohl být tento přijímač obzvláště užitečný, jsou útočné drony Molniya nasazované Ruskem. Od června začaly tyto bezpilotní letouny využívat k přenosu videa frekvenční pásmo mezi 4,1 a 4,5 gigahertzu. Tento rozsah přitom D-Vision SDR zahrnuje ve svém skenování.
Serhii „Flash“ Beskrestnov, specialista na rádiovou komunikaci a poradce ukrajinského prezidenta, v červnu na Facebooku varoval, že většina dosavadních detektorů tyto frekvence nevidí nebo je vidí špatně. Zároveň zdůraznil, že přílišná důvěra v jediný detektor může operátory stát život.
Zranitelnosti a nejistá budoucnost
Navzdory svým schopnostem nepředstavuje D-Vision SDR definitivní řešení. Sám Beskrestnov upozorňuje, že analogové vysílání by v budoucnu mohlo být nahrazeno digitálním přenosem videa. To by mohlo výrazně omezit využitelnost přenosných detektorů i pevných analogových přijímacích stanic, protože digitální signály jsou pro většinu současných přijímačů podstatně obtížnější na dekódování.
Další komplikaci představují drony naváděné pomocí optických vláken. Ty jsou s operátorem spojeny fyzickým kabelem a do okolního prostředí nevysílají žádný rádiový signál. Pro pasivní přijímače, jako je D-Vision SDR, jsou proto prakticky nezjistitelné.
Defense News poukazuje na skutečnost, že Rusko již pracuje na variantách dronů s videosystémy, které jsou odolnější vůči zachycení. Jako jeden z významných příkladů uvádí právě model Molniya.
Kromě toho deník The New York Times v srpnu informoval, že některé varianty dronů Molniya využívají umělou inteligenci, jsou vybaveny čipy společnosti Nvidia a dokážou fungovat bez vysílání jakéhokoli rádiového signálu. Takové stroje se tak dostávají mimo dosah pasivních přijímačů, které jsou závislé na zachytávání bezdrátových přenosů.