Pražští poskytovatelé terénních sociálních služeb se potýkají s nedostatkem pracovníků a omezenými kapacitami. Někteří zájemci proto musí čekat, než se uvolní místo. Podle poskytovatelů situaci komplikuje také nízké finanční ohodnocení pracovníků a náročnost dojíždění za klienty.
V některých částech Prahy není kapacita
Komunitní centrum Petrklíč poskytuje terénní sociální služby v Praze, Středočeském a Pardubickém kraji. Podle jeho výkonné ředitelky Veroniky Dolejšové organizace v Praze nedokáže vyhovět všem zájemcům v době, kdy pomoc potřebují.
V Praze nedokážeme vyhovět všem zájemcům v době, kdy naši pomoc potřebují. Bohužel musí čekat, než se uvolní kapacita,
uvedla Dolejšová.
Problém se podle ní týká zejména míst, kam pracovníci obtížně dojíždějí. Čas strávený cestou ke klientovi zvyšuje náklady a omezuje počet lidí, kterým může pracovník během dne pomoci.
Ve Středočeském kraji se podle Dolejšové podařilo kapacity navýšit. V Praze a Pardubickém kraji však podle jejího vyjádření zůstává situace napjatá.
Dojíždění komplikuje dostupnost služeb
Pro poskytovatele představují problém především lokality s většími vzdálenostmi mezi jednotlivými klienty. Pracovník může na cestě strávit značnou část pracovní doby, což omezuje efektivitu poskytování terénní služby.
Hodně záleží na tom, kde člověk bydlí a jestli jsme schopni k němu efektivně dojíždět. Odlehlejší místa znamenají větší časovou i finanční náročnost,
uvedla Dolejšová.
Podobné problémy se netýkají pouze hlavního města. Podle Petrklíče se s nimi poskytovatel setkává také v dalších regionech.
Sociální služby se potýkají s nedostatkem pracovníků
Jedním z důvodů omezených kapacit je nedostatek lidí, kteří v sociálních službách pracují. Podle průzkumu Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR z roku 2025 chybělo v sociálních službách v Česku více než 3 000 pracovníků. Mezi problémy, které poskytovatelé uváděli, patřilo také finanční ohodnocení a náročnost práce.
Dolejšová upozorňuje, že bez stabilního financování může být obtížné pracovníky do oboru získávat a udržet.
Pokud stát nebude systematicky pracovat s financováním tak, aby lidé chtěli v sociálních službách pracovat, nebude mít nakonec kdo potřebnou péči poskytovat,
uvedla.
Podle ní se problém netýká pouze výše odměny. Práce v přímé péči má podle ní také nižší společenské ocenění než některé jiné profese ve zdravotní a sociální oblasti.
Osobní asistence může stát až 165 korun za hodinu
Cena sociálních služeb se řídí mimo jiné pravidly stanovenými vyhláškou č. 505/2006 Sb. U osobní asistence činí aktuální maximální úhrada 165 korun za hodinu při rozsahu do 80 hodin měsíčně a 145 korun za hodinu při rozsahu nad 80 hodin měsíčně.
Konkrétní poskytovatel může mít ve svém ceníku také nižší částky.
Úhradu sociálních služeb mohou lidé financovat například z příspěvku na péči. Jeho výše se odvíjí od stupně závislosti a typu péče. Příspěvek proto nemusí automaticky pokrýt všechny náklady spojené s potřebnou péčí.
Komunitní centrum Petrklíč podle Dolejšové řeší otázku příspěvku s klienty už při prvním kontaktu. Pokud člověk na příspěvek teprve čeká, může mu, jak uvedla v rozhovoru, v některých případech pomoci také Sociálně nadační fond hlavního města Prahy.
Pečovatelská služba není totéž co osobní asistence
Rodiny se při zajišťování péče mohou setkat s několika různými druhy služeb. Pečovatelská služba pomáhá například s osobní hygienou, zajištěním nákupů, stravy nebo dalších běžných úkonů péče o vlastní osobu a domácnost.
Osobní asistence je založena na pomoci člověku při zvládání běžných činností a podle jeho individuálních potřeb. Může zahrnovat také doprovod nebo podporu při aktivitách mimo domácnost.
Od sociálních služeb je potřeba odlišit domácí zdravotní péči. Ta patří do systému zdravotních služeb a poskytují ji zdravotničtí pracovníci na základě indikace.
Další možnost představují odlehčovací služby, jejichž účelem je pomoci lidem, kteří dlouhodobě pečují o svého blízkého a potřebují na určitou dobu zajistit péči jiným způsobem.
S hledáním pomoci je lepší nečekat
Podle Dolejšové bývá pro rodiny důležité nejprve přesně určit, s čím konkrétně senior nebo jiný člověk pomoc potřebuje. Od toho se odvíjí výběr vhodné sociální služby.
Rodiny se mohou obrátit například na sociální pracovníky své městské části nebo na poskytovatele odborného sociálního poradenství. Ti mohou pomoci zorientovat se v možnostech péče a dostupných službách v konkrétním místě.
Rodinní pečující potřebují také odpočinek
Vedle profesionálních sociálních služeb zajišťují péči také rodinní příslušníci a další neformální pečující. Ti mohou svým blízkým pomáhat pravidelně nebo prakticky každý den.
Dolejšová upozorňuje, že dlouhodobá péče může být fyzicky i psychicky náročná. Podle ní by proto pečující neměli zanedbávat vlastní potřeby.
Snažíme se jim ukazovat, že pokud se nebudou starat také sami o sebe a myslet na své fyzické i duševní zdraví, nebudou nakonec schopni pečovat ani o druhého člověka,
uvedla.
Pokud rodinný pečující cítí, že situaci přestává zvládat, může se obrátit na odbornou sociální poradnu nebo svépomocnou skupinu pro neformálně pečující.
Poskytovatelé chtějí větší propojení zdravotní a sociální péče
Za důležitý problém považuje Dolejšová také oddělené fungování zdravotního a sociálního systému. Rozdílné financování podle ní komplikuje spolupráci mezi oběma oblastmi.
Kvůli rozdílnému financování mi někdy připadá, že jde o dva oddělené tábory. Kdyby spolu více spolupracovaly a byly lépe propojené, jediný, kdo by z toho nakonec profitoval, by byl klient,
uvedla.
Podle ní patří mezi důležité změny, které by mohly situaci zlepšit, stabilnější financování sociálních služeb, zvýšení prestiže pracovníků v přímé péči a lepší propojení sociální a zdravotní oblasti.