Íránské drony Shahed patřily už od začátku války mezi nejlevnější a zároveň velmi významné zbraně ruských útoků proti Ukrajině. Nyní procházejí zásadní proměnou. Nové verze dostávají proudové motory a dokážou létat výrazně rychleji než jejich původní předchůdci. Podle amerického listu The Wall Street Journal přitom za jejich vývojem stojí mimo jiné čínské dodavatelské řetězce.
Shahedy jsou bezpilotní útočné stroje původně vyvinuté Íránem, které Rusko začalo ve velkém používat proti Ukrajině po invazi v roce 2022. Nejznámější je model Shahed-136, v ruském označení Geran-2. Jde o relativně jednoduchý jednorázový dron, jehož hlavní předností je nízká cena, dlouhý dolet a schopnost nést výbušnou hlavici. Rusko jich dnes vyrábí tisíce měsíčně a používá je především k útokům na ukrajinská města, energetickou infrastrukturu a vojenské cíle.
Z levného dronu rychlý zabiják
Původní Shahedy poháněné vrtulovým motorem nebyly nijak zvlášť rychlé. Jejich výhodou však byla jednoduchost, nízké výrobní náklady a schopnost létat na dlouhé vzdálenosti. Ukrajinská protivzdušná obrana se proto postupně naučila velkou část těchto dronů ničit.
Rusko na to reagovalo dalšími úpravami konstrukce, včetně lepší navigace, silnějších motorů a větších bojových hlavic. Největší změnou jsou ale proudové varianty.
Podle ukrajinských představitelů už část ruských dálkových dronů používá proudové motory a jejich rychlost může dosahovat přibližně 400 kilometrů za hodinu. Novější stroje jsou popisovány jako drony, které se svou funkcí stále více blíží střelám. Při útoku na Kyjev v červenci měly některé z nich dosahovat rychlosti kolem 300 mil za hodinu, tedy zhruba 480 kilometrů za hodinu (přibližně trojnásobku rychlosti starších verzí).
Právě zde přichází na řadu Čína. Tamní továrny jsou zdrojem motorů pro nové proudové Shahedy, zatímco další čínské firmy dlouhodobě fungují jako významný uzel pro dodávky součástek potřebných k jejich výrobě. Jde například o části motorů, servomotory a gyroskopy.
„Nyní lze šířit levné, ničivé drony, které zvýšily počet obětí civilistů na Ukrajině a podkopaly americkou vojenskou převahu na Blízkém východě,“ píše publikace zabývající se novými vylepšenými stroji.
Peking tak podle dostupných zjištění nemusí Rusku či Íránu dodávat hotové zbraně. Prostřednictvím čínských výrobců, obchodníků a prostředníků jim ale proudí technologie a komponenty dvojího užití, které lze využít při výrobě vojenských dronů.
Ukrajina musí změnit obranu
Pro Ukrajinu je vývoj nových dronů zásadní především proto, že rychlejší Shahedy mění poměr mezi cenou dronu a cenou jeho likvidace. Pomalejší stroje lze relativně levně sestřelovat například interceptorovými drony, které byly pro tento účel speciálně vyvinuty. Jenže pokud se cíl pohybuje rychlostí kolem 400 kilometrů za hodinu, musí být rychlejší i samotný zachytávací dron.
Problémy ale nemá pouze Ukrajina. Podle Reuters Rusko v jednom z hodnocených měsíců vypustilo kolem 6500 dálkových dronů, přičemž více než tisíc z nich podle ukrajinských údajů zasáhlo svůj cíl. Země NATO se ale obávají, že se mohou drony „zatoulat“ i na území mimo válečnou zónu.
Případ zároveň ukazuje, jak hluboce je ruská dronová válka propojena s čínským průmyslem. Čínské společnosti dodávají do Ruska a Íránu motory, baterie, mikročipy či další zboží dvojího užití navzdory americkým sankcím.
Některé firmy přitom své produkty nabízejí zcela otevřeně. Pro vztahy mezi Čínou a Západem je to další problém: Peking může tvrdit, že Rusku nedodává přímo zbraně, zároveň však jeho průmyslová základna pomáhá udržovat výrobu systémů, které Rusko používá k útokům na Ukrajinu.
Vývoj Shahedů tak není jen příběhem jedné nové verze dronu. Ukazuje širší proměnu moderního válčení, ve které se hranice mezi civilní technologií, průmyslovými komponenty a vojenskými zbraněmi stále více tenčí.