Zatímco s tříděním plastových lahví si Češi poradí na výbornou, u vyřazených telefonů většina tápe. Kde končí rozbitý mobil a proč se nám nedaří ho recyklovat?
Plastové láhve mizí do kontejnerů, mobily ne
Domácnosti v Česku dostaly v loňském šetření s názvem Životní podmínky sérii otázek, které mapovaly jejich vztah k ochraně přírody a nakládání s odpady. Výsledky přinesly překvapivý kontrast: zatímco u jednoho druhu odpadu patříme k evropské špičce, u druhého výrazně zaostáváme.
Plastové láhve – ať už od vody, mléka, šamponů nebo pracích prostředků – pravidelně třídí téměř 89 % Čechů. Jen necelá čtyři procenta přiznala, že plasty netřídí vůbec nebo pouze výjimečně. Malá část domácností se navíc snaží plastovým obalům zcela vyhnout.
Jenže hned u další kategorie odpadu se situace dramaticky mění. Mobilní telefony, které už neslouží svému účelu, má nadpoloviční většina dotázaných doma nevyužité. Přitom právě elektronika patří mezi odpad s vysokým potenciálem pro zpětné získání cenných materiálů.
Související článek
Proč staré telefony končí v šuplíku
Výzkum Českého statistického úřadu odhalil zajímavé návyky. Bezmála 12 % lidí vyřazený mobil daruje nebo prodá – třeba přes platformy jako Vinted, Facebook Marketplace nebo eBay. Další možnost využívá přibližně čtvrtina respondentů: telefon odnese do speciálního sběrného místa nebo využije programu zpětného odběru u výrobce či prodejce, který často nabízí slevu na nový přístroj.
Většina ale zůstává pasivní. Rozbitý nebo zastaralý telefon prostě někde leží – v komodě, na poličce, v garáži. Možná z obavy, že by se k citlivým datům mohl dostat někdo cizí. Možná z pohodlnosti. Nebo proto, že nevíme, kam s ním.
Přitom mobilní telefony obsahují vzácné kovy a další suroviny, jejichž těžba zatěžuje životní prostředí. Recyklací 100 mobilních telefonů se ušetří až 3 680 litrů pitné vody nebo 263 kg ekvivalentu CO₂, což odpovídá například 1 603 km ujetých v osobním automobilu.
Létáme méně, než se zdá
Šetření se dotklo i tématu letecké dopravy, která patří k výrazným zdrojům emisí skleníkových plynů. Respondenti uváděli počet letů za posledních dvanáct měsíců – ať už soukromých, nebo služebních. Tři čtvrtiny Čechů (75,4 %) za poslední rok neletěli ani jednou.
Do destinací mimo Evropu se letecky nevydalo ještě více lidí – 88,3 % dotázaných. Jeden let nebo zpáteční cestu v rámci Evropy (včetně Řecka, Kanárských ostrovů, Turecka či Ukrajiny) absolvovalo 17,1 % osob. Mezinárodní let mimo evropský kontinent podniklo 9,5 % respondentů. Výrazně méně lidí pak létalo vícekrát.
Data naznačují, že Češi nejsou zrovna letečtí nadšenci – ať už z finančních důvodů, ekologických ohledů, nebo prostě proto, že preferují jiné způsoby cestování. Otázkou zůstává, jak se tento trend vyvine v příštích letech a zda rostoucí povědomí o klimatické krizi ovlivní naše rozhodování o dovolených.