Od ledna 2026 mají zaměstnanci vykonávající některé rizikové práce nárok na povinný příspěvek zaměstnavatele na spoření na stáří. Nejde ale o automatickou výhodu pro každého, kdo pracuje v náročném provozu. O nároku rozhoduje konkrétní druh rizika, počet odpracovaných směn i to, zda zaměstnanec o příspěvek požádá. Samotný příspěvek navíc neznamená automatický nárok na odchod do důchodu o pět let dříve.
Kdo skutečně dostane peníze navíc?
Od 1. ledna 2026 musí zaměstnavatel za splnění zákonných podmínek přispívat 4 % z vyměřovacího základu zaměstnance na jeho penzijní spoření. Opatření se týká zaměstnanců, kteří vykonávají rizikovou práci zařazenou do třetí kategorie u některého ze čtyř zákonem stanovených faktorů: vibrací, zátěže chladem, zátěže teplem nebo celkové fyzické zátěže při dynamické práci velkými svalovými skupinami.
Nejde tedy o benefit, který by automaticky získal každý horník, svářeč nebo pracovník v mrazírně. Rozhodující není název profese, ale konkrétní zařazení dané práce do rizikové kategorie a faktor, který toto zařazení způsobuje.
Pokud například zaměstnanec pracuje v prostředí, kde je jeho práce zařazena do třetí kategorie výhradně kvůli nadměrnému hluku, povinný příspěvek mu podle nových pravidel nevzniká. Zaměstnavatel mu ho však může poskytovat dobrovolně.
Třetí kategorie ještě neznamená automatický nárok
Právě tady vzniká jeden z nejčastějších omylů. Samotné zařazení práce do třetí kategorie nestačí. Zákon vyjmenovává pouze čtyři konkrétní rizikové faktory, na které se povinný příspěvek vztahuje.
Odbornice na pracovní právo JUDr. Eva Dandová upozorňuje, že pokud je zaměstnanec zařazen do třetí kategorie výlučně kvůli hluku, zákonná povinnost zaměstnavatele poskytovat příspěvek se na něj nevztahuje. Jiná situace může nastat, pokud je stejná práce současně zařazena do třetí kategorie například kvůli vibracím nebo nadměrné fyzické zátěži.
Nárok proto nevzniká podle názvu zaměstnání, ale podle konkrétních podmínek, v nichž zaměstnanec práci vykonává.
Bez žádosti zaměstnance peníze nepřijdou
Další důležitý detail je administrativa. Zaměstnavatel nezačne příspěvek posílat automaticky jen proto, že jeho zaměstnanec splňuje podmínky. Zaměstnanec musí své právo uplatnit a zaměstnavateli oznámit údaje potřebné k zasílání příspěvku.
Nárok následně vzniká od prvního dne následujícího kalendářního měsíce, pokud jsou splněny všechny zákonné podmínky. Příspěvek za daný měsíc pak zaměstnavatel odešle nejpozději do konce následujícího měsíce.
Kdo tedy svou žádost nepodá, nemusí povinný příspěvek vůbec získat. Právě proto je důležité, aby zaměstnanci věděli, zda jejich práce do systému spadá, a případně se o své právo aktivně přihlásili.
Rozhodují také alespoň tři rizikové směny
Ani splnění podmínky rizikové práce ještě neznamená, že příspěvek náleží každý měsíc. Zaměstnanec musí v daném kalendářním měsíci vykonat alespoň tři směny rizikové práce.
Za směnu rizikové práce se přitom považuje směna, v níž zaměstnanec vykonával příslušnou rizikovou práci alespoň po její převážnou část. Zákon stanovuje pravidla také pro směny, které jsou kratší nebo delší než osm hodin.
Systém tak zohledňuje nejen to, zda zaměstnanec na rizikovém pracovišti pracuje, ale také jak často a v jakém rozsahu rizikovou práci skutečně vykonává.
Jak to vypadá v praxi? Příklad svářeče Jana
Představme si zaměstnance Jana, který pracuje v kovovýrobě a jeho konkrétní pracovní pozice je zařazena do třetí kategorie kvůli vibracím a celkové fyzické zátěži. Jeho hrubá mzda činí 45 000 Kč měsíčně a má založené doplňkové penzijní spoření.
Jan podá zaměstnavateli 15. ledna 2026 oznámení, kterým uplatní své právo na povinný příspěvek. Pokud v únoru splní všechny podmínky, vznikne mu za tento měsíc nárok na příspěvek.
Při hrubé mzdě 45 000 Kč představují 4 % částku 1 800 Kč měsíčně. Pokud by Jan dostával stejnou částku po celý rok, zaměstnavatel by za něj na penzijní spoření odvedl 21 600 Kč.
Za dvacet let by prostý součet příspěvků činil 432 000 Kč. Jde však pouze o modelový výpočet bez započtení případného růstu mzdy, výnosů penzijního spoření, poplatků nebo změn pracovního zařazení.
Příspěvek může pomoci k předdůchodu. Neznamená ho ale automaticky
Právě zde je potřeba rozlišovat dvě různé věci.
Povinný příspěvek zaměstnavatele není sám o sobě nárokem na předčasný odchod do důchodu. Peníze mají zaměstnanci vytvořit dodatečnou rezervu na stáří a mohou mu za splnění dalších zákonných podmínek pomoci financovat předdůchod.
Předdůchod je možné čerpat z prostředků doplňkového penzijního spoření a za splnění stanovených podmínek až pět let před dosažením důchodového věku. Na rozdíl od předčasného starobního důchodu přitom jeho čerpání samo o sobě nevede ke krácení budoucího řádného starobního důchodu.
To ale neznamená, že každý zaměstnanec, který začne od roku 2026 dostávat čtyřprocentní příspěvek, bude moci automaticky odejít o pět let dříve. Pro předdůchod musí mít na účtu dostatek prostředků a splnit další zákonné podmínky.
Pozor na limit 50 000 korun
Dalším důležitým pravidlem je daňové zvýhodnění zaměstnaneckých příspěvků. Roční limit 50 000 korun se vztahuje na souhrn vybraných zaměstnavatelských příspěvků na produkty spoření na stáří a pojištění dlouhodobé péče.
Nejde tedy o maximální částku, kterou může zaměstnavatel zaměstnanci na tyto produkty poslat. Jde o hranici pro jejich osvobození od daně z příjmů a odvodů.
Pokud by zaměstnanec dostal od zaměstnavatele v daném roce více než 50 000 Kč v rámci těchto příspěvků, část nad zákonný limit už není od daně a pojistného osvobozena.
U zaměstnance, který dostává pouze povinný čtyřprocentní příspěvek, se však při běžné mzdě limit zpravidla nepřekročí.
Kam může zaměstnavatel peníze posílat?
Povinný příspěvek má přesně stanovené možnosti. Nelze ho posílat na libovolný finanční produkt.
Zákon umožňuje jeho využití pro penzijní připojištění se státním příspěvkem, tedy transformované fondy, nebo pro doplňkové penzijní spoření v účastnických fondech.
Naopak dlouhodobý investiční produkt ani životní pojištění nejsou pro tento konkrétní povinný příspěvek zaměstnavatele určeny.
Pokud zaměstnanec žádný z příslušných penzijních produktů nemá, musí si ho nejprve založit, aby bylo možné příspěvek zaměstnavatele zasílat.
Firmy musí zaměstnance informovat
Nová pravidla ukládají povinnosti také zaměstnavatelům. Firma musí zaměstnance písemně informovat o jeho právu na povinný příspěvek ještě předtím, než začne vykonávat příslušnou rizikovou práci.
Zaměstnavatel musí rovněž vést potřebnou evidenci a uchovávat zákonem stanovené záznamy. Kontrolní pravomoci v této oblasti mají orgány sociálního zabezpečení.
Za porušení povinností mohou zaměstnavatelům hrozit citelné sankce. Za neposkytnutí povinného příspěvku může pokuta dosáhnout až 2 milionů korun. Za nesplnění některých informačních povinností může být uložena pokuta až 200 000 korun.
O peníze se vyplatí aktivně přihlásit
Nový systém má především pomoci lidem, kteří dlouhodobě pracují v některých zdravotně náročných podmínkách a jejichž práce může mít negativní dopad na zdraví. Nejde však o plošný příspěvek pro všechny zaměstnance ve třetí kategorii.
Rozhodující jsou konkrétní rizikové faktory, počet směn, splnění dalších zákonných podmínek a také aktivita samotného zaměstnance.
Pokud tedy člověk pracuje v prostředí s vibracemi, extrémním chladem, teplem nebo odpovídající fyzickou zátěží, měl by si nejprve ověřit, zda je jeho konkrétní práce zařazena do příslušné kategorie a zda mu podle nových pravidel vzniká nárok. Pokud ano, musí zaměstnavateli své právo řádně oznámit a mít zajištěný odpovídající penzijní produkt.
Čtyři procenta z hrubé mzdy mohou při dlouholeté práci znamenat statisíce korun. Peníze ale nezačnou automaticky přibývat na penzijním účtu každému, kdo pracuje v náročném provozu. První krok musí v řadě případů udělat samotný zaměstnanec.