Pracující lidé v invalidním důchodu III. stupně mají podle současných pravidel výrazně kratší podpůrčí dobu nemocenského než ostatní zaměstnanci. Zatímco běžně může podpůrčí doba dosáhnout až 380 kalendářních dnů, u této skupiny je nemocenské poskytováno nejvýše 70 kalendářních dnů v jednom kalendářním roce.
Právě tuto nerovnost se nyní snaží změnit senátní novela. Senát ji v červenci 2026 schválil a návrh nyní míří do Poslanecké sněmovny. Pokud by byl přijat, lidé s invaliditou III. stupně, kteří pracují a jsou nemocensky pojištěni, by mohli získat stejnou podpůrčí dobu jako ostatní pojištěnci.
Když člověk přes těžké postižení pracuje a pak onemocní
Současná právní úprava rozlišuje mezi poživateli invalidního důchodu podle stupně invalidity.
U lidí pobírajících invalidní důchod III. stupně činí podpůrčí doba nemocenského nejvýše 70 kalendářních dnů v jednom kalendářním roce. U ostatních pojištěnců, včetně lidí s invalidním důchodem I. nebo II. stupně, může podpůrčí doba nemocenského činit až 380 kalendářních dnů.
Rozdíl tedy představuje 310 kalendářních dnů.
Omezení se týká lidí, kteří jsou přes přiznanou invaliditu III. stupně zároveň zaměstnaní a účastní se nemocenského pojištění.
V roce 2026 zaměstnanec odvádí na nemocenské pojištění 0,6 procenta z vyměřovacího základu. Přesto zákon pro poživatele invalidního důchodu III. stupně stanovuje výrazně kratší dobu, po kterou mohou při pracovní neschopnosti nemocenské čerpat.
Prvních 14 dní platí zaměstnavatel
Důležitý je také rozdíl mezi náhradou mzdy a nemocenským.
Během prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy zaměstnavatel, a to za pracovní dny. Od 15. dne vyplácí nemocenské Česká správa sociálního zabezpečení.
U poživatele invalidního důchodu III. stupně může být nemocenské ze systému nemocenského pojištění vypláceno nejvýše 70 kalendářních dnů v daném kalendářním roce.
Pokud tedy pracovní neschopnost pokračuje i po vyčerpání této podpůrčí doby, nemocenské už podle současných pravidel dále nenáleží.
Modelový příběh: Když se k invaliditě přidá vážná nemoc
Představme si modelovou situaci devětačtyřicetileté Jany.
Po těžkém úrazu páteře zůstala na invalidním vozíku a byl jí přiznán invalidní důchod III. stupně. Přesto se rozhodla pracovat a našla si zaměstnání na zkrácený úvazek v administrativě.
Její hrubá mzda činí 20 000 korun měsíčně. Z této mzdy odvádí také nemocenské pojištění.
V únoru 2026 však vážně onemocní a musí podstoupit operaci a následnou dlouhodobou léčbu.
Prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti dostává náhradu mzdy od zaměstnavatele. Od 15. dne jí začíná být vypláceno nemocenské.
Jenže po uplynutí 70 dnů se její nárok na nemocenské podle současné právní úpravy vyčerpá.
Pokud léčba pokračuje, Jana už další nemocenské z tohoto titulu nedostává, přestože její pracovní neschopnost trvá.
Její situace tak může být výrazně složitější než u zaměstnance, který invalidní důchod III. stupně nepobírá.
Proč se má pravidlo změnit?
Právě tento rozdíl označují předkladatelé senátní novely za nespravedlivý.
Senátní návrh počítá se zrušením zvláštního sedmdesátidenního limitu pro poživatele invalidního důchodu III. stupně. Podpůrčí doba by se tak sjednotila s obecnou hranicí až 380 kalendářních dnů.
Argument předkladatelů je jednoduchý: invalidní důchod a nemocenské plní odlišné funkce.
Invalidní důchod souvisí s dlouhodobým poklesem pracovní schopnosti. Nemocenské má naopak nahradit výpadek příjmu v době, kdy je člověk dočasně práce neschopný.
Podle zastánců novely proto není důvod, aby člověk, který navzdory těžkému zdravotnímu postižení pracuje, měl při dlouhodobé nemoci o 310 dnů kratší pojistnou ochranu než ostatní zaměstnanci.
Senát už návrh schválil
Změna už není pouze předmětem veřejné debaty.
Senát návrh novely zákona o nemocenském pojištění schválil 8. července 2026. Pro návrh hlasovalo 57 ze 67 přítomných senátorů. Návrh následně zamířil do Poslanecké sněmovny.
Pokud by novela prošla celým legislativním procesem, navrhovaná změna by měla nabýt účinnosti od 1. ledna 2027.
To ale zatím není jisté. O konečné podobě zákona bude rozhodovat Poslanecká sněmovna a následně by jej musel podepsat také prezident.
Vláda návrh nepodpořila
Senátní iniciativa však nemá podporu celé vlády.
Vláda k návrhu zaujala nesouhlasné stanovisko. Mezi hlavní argumenty odpůrců patří především otázka finančních dopadů a odlišné pojetí vztahu mezi invalidním důchodem a nemocenským.
Odhadované dodatečné výdaje systému se podle podkladů k návrhu pohybují řádově v desítkách milionů korun ročně, uváděn je rozsah přibližně 40 až 60 milionů korun.
Zastánci novely naopak argumentují tím, že jde o relativně omezený náklad ve srovnání s významem změny pro lidi, kteří se i přes těžké zdravotní postižení snaží pracovat.
Kolika lidí se problém týká?
Podle údajů uváděných v podkladech k senátnímu návrhu bylo v České republice v roce 2024 přibližně 41 000 pracujících příjemců invalidního důchodu III. stupně.
Neznamená to ale, že by všichni tito lidé současně dlouhodobě čerpali nemocenskou. Dopad případné změny by se týkal pouze těch, kteří jsou zaměstnaní, účastní se nemocenského pojištění a jejich pracovní neschopnost přesáhne současný sedmdesátidenní limit.
Právě proto jsou skutečné rozpočtové dopady podstatně nižší, než kdyby se prodloužení týkalo všech příjemců invalidního důchodu III. stupně.
Invalidní důchod není náhradou mzdy
V debatě se objevuje také argument, že člověk s invaliditou III. stupně už pobírá invalidní důchod, a proto má určitou finanční ochranu zajištěnou.
Invalidní důchod však není náhradou příjmu ze zaměstnání v době dočasné pracovní neschopnosti.
Jeho účelem je dlouhodobě kompenzovat sníženou pracovní schopnost. Člověk, který přes invaliditu pracuje, proto může mít současně dva příjmy – invalidní důchod a mzdu.
Pokud však kvůli další nemoci nemůže pracovat, výpadek mzdy má podle současných pravidel u poživatele invalidního důchodu III. stupně pouze omezenou ochranu prostřednictvím nemocenského.
A právě tuto situaci chce senátní návrh změnit.
Minimální invalidní důchod je v roce 2026 vyšší než dříve
Ani samotná výše invalidního důchodu není u všech lidí stejná.
Od ledna 2026 činí minimální invalidní důchod III. stupně 9 800 korun měsíčně. Konkrétní výše důchodu se však u jednotlivých lidí liší podle jejich předchozích výdělků a získané doby důchodového pojištění.
Nelze proto tvrdit, že všichni lidé s invaliditou III. stupně pobírají například 15 nebo 18 tisíc korun. Výše důchodu je individuální.
Pro člověka, který při invaliditě III. stupně pracuje, tak může být případný dlouhodobý výpadek mzdy významným zásahem do rodinného rozpočtu.
Co bude dál?
Senátní návrh nyní čeká na projednání v Poslanecké sněmovně.
Pokud by poslanci změnu schválili a legislativní proces byl úspěšně dokončen, sedmdesátidenní limit by měl být od 1. ledna 2027 nahrazen obecnou podpůrčí dobou až 380 kalendářních dnů.
Do té doby však pro pracující příjemce invalidního důchodu III. stupně platí současná pravidla.
Rozhodnutí tak může zásadně ovlivnit lidi, kteří se navzdory těžkému zdravotnímu postižení snaží zůstat ekonomicky aktivní. Spor přitom není jen o desítky milionů korun ze státního rozpočtu. Jde také o otázku, zda má člověk, který přes svou invaliditu pracuje a odvádí pojistné, mít při dlouhodobé nemoci stejnou pojistnou ochranu jako ostatní zaměstnanci.