Zatímco Evropa žije podle nových pravidel od června, v Česku se stále nedozvíte, kolik berou vaši kolegové. Ani v inzerátech neuvidíte, kolik vám firma nabízí. Důvodem je, že stát odmítá přijmout klíčovou část evropské směrnice.
Představte si, že celé roky makáte na stejné pozici jako váš kolega. Máte stejnou náplň práce, stejné výsledky i stejnou odpovědnost. Jenže on bere o deset tisíc měsíčně víc. A vy se to dozvíte až náhodou – třeba u piva po práci, nebo když někdo pustí pusu na špacír.
Přesně tohle se dnes děje tisícům lidí v Česku. A zatímco zbytek Evropy už má nástroje, jak takovým situacím předcházet, u nás se o nich stále jen mluví.
Červnový termín propadl. Česko mlčí
Sedmého června letošního roku vypršela lhůta, do které měly všechny členské státy EU zavést nová pravidla pro transparentnost mezd. Cílem bylo konečně dát lidem možnost zjistit, jestli nejsou systematicky podhodnoceni – a hlavně proč.
Jenže zatímco v Bruselu už pravidla platí a v řadě zemí se rozjíždějí kontroly, česká vláda stále ladí novelu zákoníku práce. Ministerstvo sice něco připravilo, ale klíčové body chybí. A právě ty nejvíc bolí.
Lidé se často nedozvědí, že za stejnou nebo srovnatelnou práci dostávají méně než jejich kolegové. Problém není jen v tom, že novela ještě neprošla. Horší je to, co v ní není.
Inzerát bez platu? V Česku ano, jinde už ne
Když dnes hledáte práci, narazíte na desítky nabídek, kde místo konkrétní částky svítí jen mlhavé „plat dle dohody“.
Teprve po několika kolech pohovorů, vyplněných formulářích a strávených hodinách se dozvíte číslo. A pak zjistíte, že vůbec nesedí s tím, co jste čekali. Čas je pryč, motivace taky.
Evropská směrnice vyžaduje, aby firmy uváděly nabízenou mzdu nebo alespoň jasné rozpětí už v inzerátu a ne až na konci výběrového řízení, kdy už máte pocit, že jste investovali příliš mnoho energie na to, abyste se vzdali.
Česká vláda ale tuhle část směrnice ignoruje. Ministerstvo tvrdí, že to není nutné. Kancelář ombudsmana oponuje: právě tohle je základ celé transparentnosti.
Zveřejnění odměny přímo v inzerátu by přispělo k větší otevřenosti trhu práce a pomohlo předcházet rozdílům v odměňování žen a mužů.
Jinými slovy: Když nevidíte plat, nevíte, jestli vás někdo neošidil už na startu.
Co se změní, pokud novela projde
I přes všechny výhrady by schválení novely přineslo alespoň částečné zlepšení. Zaměstnavatelé by museli poskytovat informace o platech na vyžádání – ne dobrovolně, ale povinně.
Lidé, kteří mají podezření na nerovné odměňování, by mohli požádat o pomoc zástupce ombudsmanky. Ten by získal právo nahlížet do firemních dokumentů a kontrolovat, jestli firma nediskriminuje.
Firmy by navíc musely pravidelně podávat zprávy, jak velké jsou rozdíly mezi platy mužů a žen na stejných pozicích. Pokud by rozdíl překročil určitou hranici, musely by vysvětlit proč.
To všechno zní slibně. Jenže bez povinnosti zveřejňovat platy v inzerátech zůstává hlavní problém nevyřešený: lidé se o nerovnosti dozvědí až poté, co ji zažijí na vlastní kůži.
A to je přesně to, čemu měla evropská pravidla zabránit.