Kdo vám zaplatí, když nemůžete do práce? Nečekaná nemoc dokáže citelně zasáhnout rodinný rozpočet. Český systém nemocenského pojištění je proto nastaven tak, aby zaměstnancům alespoň částečně nahradil výpadek příjmů. Peníze ale neposílá po celou dobu jeden plátce.
Prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti vyplácí zaměstnavatel náhradu mzdy. Dostáváte ji pouze za zameškané pracovní směny, nikoli za víkendy nebo dny pracovního klidu, pokud na ně nepřipadá pracovní směna.
Od 15. kalendářního dne přebírá výplatu nemocenského Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Ta dávku vyplácí za všechny kalendářní dny trvání pracovní neschopnosti, tedy i za víkendy a svátky.
Mezi lidmi stále přetrvává představa, že první tři dny nemoci nejsou propláceny. To už několik let neplatí. Karenční doba byla zrušena od 1. července 2019, takže zaměstnanci mají při splnění zákonných podmínek nárok na náhradu mzdy již od první zameškané směny. Od roku 2024 se na financování systému opět podílejí také zaměstnanci, kteří odvádějí pojistné na nemocenské pojištění ve výši 0,6 % z vyměřovacího základu.
Čím déle pracovní neschopnost trvá, tím vyšší procento dostanete
Výše nemocenského se během dlouhodobé pracovní neschopnosti postupně zvyšuje. Dávka se počítá z redukovaného denního vyměřovacího základu, nikoli z celé mzdy.
Výše nemocenského činí:
- od 15. do 30. dne pracovní neschopnosti činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu,
- od 31. do 60. dne činí 66 %,
- od 61. dne činí 72 %.
Častým omylem je, že se tyto lhůty počítají až od okamžiku, kdy stát začne dávku vyplácet. Ve skutečnosti se počítají od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti. To znamená, že zvýšení na 66 % nastává od 31. dne nemoci a na 72 % od 61. dne, přestože samotné nemocenské je vypláceno až od 15. dne.
Jak se nemocenská vypočítává
Výše dávky není závislá pouze na výši mzdy. Nejprve se stanoví denní vyměřovací základ z příjmů dosažených v rozhodném období. Ten se následně upraví pomocí zákonem stanovených redukčních hranic.
Pro rok 2026 platí:
- první redukční hranice: 1 633 Kč,
- druhá redukční hranice: 2 449 Kč,
- třetí redukční hranice: 4 897 Kč.
Z částky do první redukční hranice se započítává 90 %, z části mezi první a druhou hranicí se započítává 60 %, mezi druhou a třetí hranicí se započítává 30 % a k částce nad třetí redukční hranicí se již nepřihlíží. Teprve z takto upraveného základu se vypočítá samotná nemocenská.
OSVČ mají podstatně odlišná pravidla
Pro osoby samostatně výdělečně činné je nemocenské pojištění dobrovolné. Pokud si jej neplatí, na nemocenské dávky nárok nevzniká.
Ani při účasti na nemocenském pojištění však OSVČ nedostávají žádnou náhradu za prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Nemocenské jim může být vypláceno až od 15. dne trvání nemoci a jeho výše závisí na vyměřovacím základu, ze kterého si pojistné platili. Při placení minimálního pojistného proto bývá dávka poměrně nízká.
Řada živnostníků proto zvažuje, zda se jim dobrovolné nemocenské pojištění vyplatí, nebo zda raději vytvoří vlastní finanční rezervu či využijí komerční pojištění pracovní neschopnosti.
Dlouhá nemoc nemůže trvat neomezeně
Nemocenské se standardně vyplácí nejdéle po dobu 380 kalendářních dnů od vzniku dočasné pracovní neschopnosti.
Ve výjimečných případech může být podpůrčí doba prodloužena. O prodloužení rozhoduje příslušná okresní správa sociálního zabezpečení na základě zdravotního stavu pojištěnce a předpokladu, že se jeho pracovní schopnost obnoví. Prodloužení se povoluje postupně a celkově může činit nejvýše dalších 350 kalendářních dnů.
Pro některé skupiny pojištěnců platí odlišná pravidla. Například starobní důchodci nebo poživatelé invalidního důchodu třetího stupně mohou nemocenské pobírat nejdéle po dobu 70 kalendářních dnů při jedné pracovní neschopnosti.
Co platí pro zaměstnance na dohody
Na nemocenské pojištění nejsou automaticky účastni všichni pracovníci na dohody.
V roce 2026 vzniká účast na nemocenském pojištění u Dohody o provedení práce při dosažení rozhodného příjmu alespoň 12 000 Kč měsíčně. U Dohody o pracovní činnosti činí tato hranice 4 500 Kč měsíčně. Pokud zaměstnanec těchto příjmů nedosáhne, nemocenské pojištění nevzniká a při pracovní neschopnosti nevznikne ani nárok na nemocenské dávky.
Ochranná lhůta po skončení zaměstnání
Po skončení zaměstnání obvykle běží sedmidenní ochranná lhůta. Pokud pracovní neschopnost vznikne v této době a jsou splněny zákonné podmínky, může vzniknout nárok na nemocenské, přestože pracovní poměr již skončil. Náhrada mzdy od bývalého zaměstnavatele se však v takové situaci nevyplácí.
Často se také zmiňuje ochranná lhůta až 180 dnů. Ta se ale netýká nemocenského. Vztahuje se pouze na peněžitou pomoc v mateřství u žen, jejichž zaměstnání skončilo během těhotenství a které splní zákonné podmínky pro vznik nároku na tuto dávku.