Prezident Donald Trump překvapivě zablokoval dohodu o americké podpoře saúdského civilního jaderného programu podmínkou, která v Rijádu narazila na tvrdý odpor. Saúdská Arábie by měla podle něj přistoupit k Abrahamovým dohodám, což by znamenalo faktickou normalizaci vztahů s Izraelem.
Toto prohlášení přišlo necelý den po oznámení samotné dohody. Tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová později podmínku potvrdila. V Saúdské Arábii však takový požadavek vnímají jako nepředvídatelný krok, který ignoruje jejich dlouhodobé stanovisko k izraelsko-palestinské otázce.
Rijád trvá na vytvoření palestinského státu
Mohammed al-Sabban, bývalý hlavní poradce saúdského ministra energetiky, jasně vymezil postoj království: „Jakékoli normalizaci musí předcházet uznání palestinského státu v hranicích z roku 1967 s Jeruzalémem jako hlavním městem, v souladu se saúdskoarabskou iniciativou schválenou na arabském summitu v Bejrútu“, vysvětlil pro Newsweek.
Korunní princ Mohammed bin Salmán ani izraelský premiér Benjamin Netanjahu neukazují žádné známky ústupků v této zásadní oblasti. Americko-saúdská dohoda se tak ocitá v mrtvém bodě, pokud Trump nezmění své stanovisko.
Související článek
Peking a Moskva jako alternativa
Saúdská Arábie však není bez možností. Rijád má za sebou roky spolupráce s Čínou i Ruskem v oblasti průzkumu uranu, technologie reaktorů, jaderného paliva a výzkumu. Zakázka na výstavbu prvního komerčního reaktoru v království se nyní jeví jako atraktivní příležitost pro tyto konkurenty USA.
Saúdská Arábie má mnoho alternativ, jako je Čína, Rusko a další, a řada mezinárodních společností je připravena a ochotna v této oblasti se Saúdskou Arábií spolupracovat. Myslím si, že pokud Amerika bude i nadále naslouchat Izraeli v každé maličkosti, ztratí země, které s ní spolupracují v různých oblastech.
Al-Sabban zdůraznil, že jakákoli dohoda s jakoukoli zemí musí být plně respektována. Jeho slova naznačují rostoucí frustraci v Rijádu z amerického přístupu.
Jaderná mapa Blízkého východu
Historie jaderných programů v regionu sahá do padesátých let minulého století. Izrael, Írán a Turecko zahájily své programy s americkou podporou v rámci iniciativy Atoms for Peace. Egypt a Irák se naopak obrátily na Sovětský svaz.
Izrael je jedinou zemí v regionu, o níž se předpokládá, že vyrobila jadernou bombu. Jako jediný stát na Blízkém východě není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Své výjimečné postavení si udržuje i prostřednictvím operací proti jaderným zařízením nepřátelských zemí – v Iráku roku 1981, v Sýrii 2007 a v Íránu od roku 2000 dodnes.
Spojené arabské emiráty zprovoznily v roce 2020 jadernou elektrárnu Barakah, první svého druhu v regionu. Byla výsledkem takzvané dohody 123 uzavřené s USA v roce 2009. Egypt a Turecko v současnosti budují vlastní jaderné elektrárny na základě smluv s ruskou státní společností Rosatom.
Saúdské ambice přesahují emirátský model
Saúdská Arábie dlouhodobě usiluje o podobnou dohodu s USA jako Spojené arabské emiráty, ale s několika zásadními rozdíly. Na rozdíl od SAE chce Rijád možnost obohacovat uran na vlastním území a vyhnout se přísnému režimu inspekcí podle Dodatkového protokolu, známého jako „zlatý standard“.
USA a Izrael se v minulých jednáních zdály být ochotny v tomto bodě ustoupit, pokud by se Saúdská Arábie připojila k Abrahamovým dohodám z roku 2020. Ty vedly k navázání vztahů mezi SAE, Bahrajnem, Súdánem a Marokem s Izraelem. Rozhovory však ztroskotaly v říjnu 2023 s vypuknutím války v Gaze.
Bývalý saúdský diplomat Saad Abdullah Al-Hamid komentoval situaci pro Newsweek: „Pokus o prosazení normalizace bez řešení palestinské otázky čelí značným regionálním a lidovým překážkám. Díky tomu je tato podmínka klíčovým bodem, který buď urychlí komplexní řešení, nebo zmrazí americký jaderný program ve prospěch jiných možností pro Rijád“.
Strategické důvody pro orientaci na Peking a Moskvu
Čína a Rusko nejsou jedinými státy schopnými nahradit americkou roli – evropské země jako Francie a Německo, stejně jako Jižní Korea, mají také kapacity v jaderné oblasti. Přesto existují strategické důvody, proč Rijád zvažuje právě Peking a Moskvu.
Al-Hamid nedávno načrtl možnou třífázovou trajektorii regionálního přístupu k bezpečnostním požadavkům. Pokud by první fáze „virtuální odstrašení“ prostřednictvím civilních jaderných kapacit nestačila, následovala by „diverzifikace strategických partnerství“.
Ta by podle něj znamenala „budování multipolárních obranných aliancí s Čínou, Ruskem a asijskými zeměmi pro získání hypersonických raketových technologií a vysoce pokročilých systémů protivzdušné obrany jako dočasné alternativy k jadernému odstrašení“.
Třetí a „konečná možnost“ by zahrnovala skutečné zbraňové využití jaderného programu některou zemí v regionu, což by vyvolalo „dominový efekt“. Al-Hamid varoval: „Vznikne ‚multipolární jaderný Blízký východ‘ – nejnebezpečnější scénář pro nestabilitu v regionu“.
Infrastruktura pro spolupráci již existuje
Architektura pro rozšíření spolupráce Číny nebo Ruska se Saúdskou Arábií je již teoreticky připravena. Peking a Rijád uzavřely během posledního desetiletí dohody o projektech, jako je výstavba vysokoteplotního plynem chlazeného reaktoru pro napájení odsolovacích zařízení nebo extrakce uranu z mořské vody.
V roce 2022 státní China National Nuclear Corporation založila své středovýchodní ústředí v Rijádu. Rusko a Saúdská Arábie podepsaly první významnou dohodu o jaderné spolupráci v roce 2015. Rosatom a China National Nuclear Corporation údajně předložily nabídky na výstavbu prvního reaktoru království.
Vyjednávací taktika nebo skutečná hrozba?
Al-Hamid tvrdí, že
Trumpova administrativa očekává čínský a ruský vliv. Washington si uvědomuje, že Rijád má jiné možnosti pro výstavbu reaktorů; proto se Washington snaží prezentovat svou jedinečnou americkou nabídku a zároveň zvyšovat politické sázky, aby si zajistil svůj budoucí vliv.
Označil krok USA za „vyjednávací taktiku“, byť s vysokými sázkami. Gary Samore, ředitel Centra pro blízkovýchodní studia na Brandeisově univerzitě a bývalý vysoký úředník Národní bezpečnostní rady, vidí potenciální blaf i ze strany Rijádu.
Samore souhlasí, že Trumpova podmínka narušila americko-arabskou jadernou dohodu. Saúdská Arábie se s Izraelem nenormalizuje, dokud nedojde ke skutečnému pokroku směrem k vytvoření palestinského státu, což se pravděpodobně nestane brzy, rozhodně ne před izraelskými volbami v říjnu.
Saúdská hrozba obrátit se na Rusko a Čínu jako alternativu k americké jaderné pomoci je však spíše vyjednávacím trikem s cílem vyvinout tlak na USA, aby upustily od nové podmínky Abrahamovy dohody, než realistickou alternativou.
Samore poznamenal, že ani Čína, ani Rusko dosud nenabídly export technologie obohacování uranu, jak to udělaly USA. Podle něj Mohammed bin Salmán silně preferuje jadernou spolupráci s Washingtonem, který je hlavním bezpečnostním partnerem království.
„Je ochoten počkat, dokud Trump nezruší podmínku, nebo dokud se nová izraelská vláda nezaváže k dosažení palestinského státu“, uzavřel Samore s tím, že čekání bude pravděpodobně dlouhé.