Český trh práce dosáhl na začátku roku 2026 historického milníku. Průměrná hrubá měsíční mzda v prvním čtvrtletí vyšplhala na 50 282 Kč, což představuje meziroční nominální nárůst o 8,1 % neboli o 3 789 Kč. Díky velmi nízké inflaci, která se usadila na hodnotě 1,6 %, si čeští zaměstnanci konečně polepšili i reálně, a to o solidních 6,4 %. Čísla vypadají optimisticky.
Jenže pod povrchem čísel se skrývá hluboká nerovnost. Celých 66 % zaměstnanců na tuto průměrnou metu vůbec nedosáhne. Tento nepoměr ještě výrazněji dopadá na ženy, z nichž pod průměrem zůstává plných 73 %, zatímco u mužů je to 59 %. Poslední celoroční medián mezd za rok 2025 přitom činil 44 337 Kč a minimální mzda pro rok 2026 je stanovena na 22 400 Kč, což představuje zhruba 43 % průměrné mzdy.
Propastné rozdíly na mapě Česka
Nůžky se dramaticky rozevírají také mezi jednotlivými regiony. Absolutním vítězem zůstává Hlavní město Praha, kde průměrná mzda dosahuje 67 945 Kč a celostátní průměr tak převyšuje o masivních 35,1 %. Nad hranicí 49 tisíc korun se dokázal udržet už jen Jihomoravský kraj s 49 510 Kč a Středočeský kraj s 49 145 Kč. Na opačném konci žebříčku stojí Karlovarský kraj, kde lidé pracují za průměrných 42 391 Kč, což je o 15,7 % méně než celostátní průměr.
Evropské srovnání: Kdo nás potichu předběhl?
Při pohledu za hranice však přichází studená sprcha. Nominální hodinová mzda v České republice dosahuje pouhých 57 % průměru Evropské unie, což nás řadí na 7. nejnižší pozici v celé sedmadvacítce.
Zatímco Česko přešlapuje na místě, dřívější chudší konkurenti nás v rychlosti mzdového dohánění unijního průměru dávno předstihli.
Litva dokázala od roku 2008 vystřelit z 26 % na 65 % průměru EU, Estonsko i Polsko jsou již na shodných 60 %.
Slova jednoho z rozčarovaných občanů pod mzdovou statistikou mluví za vše: „Hodinová mzda v Česku je na 57 % průměru EU a my tu posloucháme pohádky o tom, jak za pár let doženeme Německo. Realita je taková, že nás v tempu růstu předhání už i Polsko a Litva, které byly dřív hluboko pod námi“, říká.
Tato frustrace veřejnosti přesně odráží tvrdá statistická data.
Modelový příklad: Skladník u Prahy vs. skladník v Sasku
Jak propastný rozdíl panuje v každodenní realitě, ukazuje srovnání modelového pracovníka na pozici skladníka v roce 2026.
Český skladník v logistickém centru u Prahy vydělává průměrnou mzdu v oboru 35 000 Kč hrubého (cca 28 700 Kč čistého). Jeho německý protějšek v Sasku vykonává identickou práci za tamní minimální mzdu, která v roce 2026 činí 2 343 EUR hrubého (cca 58 500 Kč).
Po zdanění jako svobodný a bezdětný obdrží německý skladník přibližně 1 650 EUR čistého (cca 41 250 Kč). Nominálně tak německý pracovník dostává o 43 % vyšší čistou mzdu.
Po zohlednění vyšších životních nákladů v Německu, zejména nájemného a služeb, je však reálný rozdíl v kupní síle obou pracovníků přibližně 20–25 % ve prospěch německého skladníka.
Mýtus o rychlém dohnání Německa
Často slýchané sliby, že německé platy doženeme do roku 2029, se při pohledu na reálná čísla hroutí jako domeček z karet.
Průměrná roční hrubá mzda v Německu činí přibližně 50 998 EUR, což je 2,17krát více než českých 23 454 EUR. Pokud bychom srovnávali životní úroveň pouze přes nominální kurz eura, Němci by vypadali téměř třikrát bohatší.
Toto srovnání však ignoruje nižší cenovou hladinu v ČR. V paritě kupní síly, která zohledňuje reálné ceny zboží a služeb, dosahuje průměrný Čech přibližně 55 % až 58,5 % kupní síly průměrného Němce.
Naše minimální mzda vyjádřená v eurech (924 EUR) je v paritě kupní síly dokonce třetí nejnižší v celé Evropské unii, zatímco ta německá dosahuje 2 343 EUR.
Ekonomičtí experti a pamětníci vývoje trhu krotí přehnaný optimismus. „Pro zjednodušení můžeme uvažovat, že německé mzdy jsou aktuálně zhruba dvakrát vyšší než ty české. Potenciální tempo růstu české ekonomiky je asi 2,5%“,
vysvětluje odborník.
Seriózní ekonomické propočty ukazují, že při nejoptimističtějším scénáři reálné konvergence dojde k vyrovnání mezd nejdříve kolem roku 2070.
Pokud navíc zohledníme přirozené zpomalování růstu bohatnoucí ekonomiky, reálné vyrovnání životní úrovně nastane až po roce 2100.
Cesta k západním platům tak nebude otázkou jednoho volebního období, ale během na trať dlouhou několik generací.