Měl by sport zůstat oddělený od politické situace ve světě? To je otázka, kterou si v současné době položí i lidé, kteří se o sport nijak detailně nezajímají. A není žádnou novinkou, že v centru dění jsou opět sportovci z Ruska a Běloruska.
Každá mince má dvě strany
Na té první vidíme sportovce, kteří každý den dřou a nedělají to jen pro peníze. V tomto případě jde o hokejisty, kteří mají smůlu, že žijí v Rusku a Bělorusku. Nikdo nevíme, proč musí za své národní týmy hrát. Možná jsou to hrdí vlastenci, možná nemají na výběr. O svobodném rozhodnutí v těchto zemích nemůže být ani řeč. Naši elitní sportovci, kteří raději v éře socialismu volili emigraci, by mohli o svobodném rozhodnutí vyprávět.
Potom je tady druhá strana mince. Odmítnout hokejisty z Ruska a Běloruska je určitý signál. Spíše politický než sportovní, ale můžeme ho označit za názor většiny. Můžeme ho vnímat jako gesto proti okupaci Ukrajiny, hlas sportovního světa.
Současná politická situace je úplně někde jinde než v roce 1969, kdy se naši hokejisté rozhodli, že se s Ruskem vypořádají alespoň na ledě. Ve Stockholmu je dokázali dvakrát porazit. Triumf však přišel v roce 1972 na domácí půdě a v Československu tenkrát zápas sledovali i lidé, co hokej běžně nesledují. Dnes je problém s Ruskem globální a také je už zažité, že sport nemůže být zneužitý jako nástroj propagandy země, která má nálepku okupanta.
Evropská rada versus Sportovní arbitrážní soud
Členské státy Evropské rady se shodly na tom, že by Rusko a Bělorusko měly být ze sportovních a kulturních akcí vyloučeny, dokud potrvá okupace ukrajinského území a ukrajinský lid nebude mít záruku žít v trvalém míru.
Federace i členské státy by však měly jednat v souladu se sankcemi a omezujícími opatřeními EU,
uvedla mluvčí Komise Eva Hrnčířová.
Sportovní arbitrážní soud však rozhodl jinak a 30. října nařídil, aby se s okamžitou platností mohly ruské týmy vrátit do mezinárodních soutěží.
Jde konkrétně o 5 turnajů:
- MS juniorů v Kanadě (26. prosince 2026 až 5. ledna 2027),
- MS žen do 18 let v Česku (8. až 16. ledna),
- MS mužů do 18 let v USA (22. dubna až 2. května),
- MS mužů v Německu (14. až 30. května),
- MS žen v Kanadě (listopad 2027).
Co na to česká politická scéna
Musel by se stát malý zázrak, aby se naši politici na něčem dohodli. Není proto žádným překvapením, že názory jsou různé, nicméně na stanovisku Sportovního arbitrážního soudu nic nezmění.
Ministr pro sport Boris Šťastný (Motoristé) je zásadně proti účasti ruských sportovců. Stejně to vidí i prezident Českého svazu ledního hokeje Alois Hadamczik nebo generální sekretář Českého hokeje Jan Černý.
Předseda SPD Tomio Okamura a ministr dopravy Ivan Bednárik (SPD) nemají s účastí ruských sportovců žádný problém a zastávají názor, že sport a politika se nemají spojovat a že by měl právě sport národy spojovat, nikoliv rozdělovat.
Andrej Babiš má překvapivě úplně jiný názor.
Pokud se jednou rozhodlo o tom, že tam ruští hokejisté nepatří, tak tam nepatří. Nemá se to měnit do konce války. Zabíjení lidí a válka nejsou normální. Proto takový návrh odmítáme.
Problémy budou i jinde než na stadionech
Přítomnost ruských sportovců na turnajích bude vyžadovat mnoho bezpečnostních opatření navíc. Pokud někdo z ruských sportovců, trenérů a funkcionářů bude figurovat na sankčních seznamech, jejich vstup na území evropského bloku je zakázaný a nelze jej obejít. Půjde také o zpřísnění udělování víz pro ruské sportovce.
Jak vidíte účast ruských sportovců na těchto akcích vy? Jste pro oddělení sportu od politiky, nebo souhlasíte s názorem, že Rusko musí být izolováno ze všech stran, kde je to možné, dokud napadá své sousedy a chce jejich území?