Na žádné jiné planetě sluneční soustavy se nenachází tolik zbytků lidské techniky jako na Marsu. Prachem pokrytá vozítka, nepoužívané přistávací moduly, uvízlý vrtulník a až tucet orbitálních sond, které přestaly reagovat, tvoří skutečný meziplanetární hřbitov, k němuž se nyní připojila sonda MAVEN, která strávila téměř dvanáct let studiem marsovské atmosféry.
Nečekaný konec, který se však příliš neliší od toho, co se předpokládalo.
Americká kosmická agentura tento týden oficiálně oznámila, že sonda MAVEN je v „nenávratnu“. Vše začalo loni v prosinci, kdy sonda přeletěla za Mars a začala se vymykat kontrole, a přerušila veškerou komunikaci. Inženýři se šest měsíců snažili obnovit kontakt, ale sonda vyčerpala své zdroje a NASA misi ukončila. Přesné příčiny selhání se stále vyšetřují.
Zarážející je, že navzdory náhlému výsledku se konečná trajektorie sondy MAVEN téměř neliší od původního plánu. Mike Moreau, projektový manažer Goddardova střediska vesmírných letů NASA v Greenbeltu v Marylandu, na středeční tiskové konferenci vysvětlil: „Nominální plán pro vyřazení sondy na konci její mise byl jednoduše ponechat ji na této nominální dráze, na které by zůstala 50 až 100 let, než by vstoupila do marťanské atmosféry. Takže sonda je v podstatě v konfiguraci a na oběžné dráze, které jsou velmi podobné těm, v nichž by byla, kdyby mise skončila nominálně.
Jinými slovy, ačkoli mise trvala o deset let déle, než bylo původně plánováno, výsledek by byl stejný i při řízeném ukončení. MAVEN bude kroužit kolem Marsu ještě půl století nebo déle, dokud ji tenká vrstva plynů obklopující planetu nezpomalí natolik, že shoří při vstupu do atmosféry nebo narazí na povrch. Tento proces by se mohl urychlit, pokud by sonda měla tu smůlu, že by narazila na Phobos nebo Deimos, dva malé marťanské měsíce. Takový scénář by nebyl nijak vzdálený: v únoru 2017 již musela sonda MAVEN provést nouzový manévr, aby se vyhnula možné srážce s Phobosem.
Více než půlstoletí technologického odpadu na Marsu
Od roku 1971 se na oběžnou dráhu Marsu úspěšně dostalo 16 orbitálních misí. Některé z těchto sond již možná na planetě přistály, ačkoli vypátrat sondy, které na oběžné dráze Marsu přestaly fungovat, je nesmírně obtížné. Úplný seznam je následující:
- Mariner 9, NASA, přílet v listopadu 1971.
- Mars 2, SSSR, přílet v listopadu 1971.
- Mars 3, SSSR, prosinec 1971.
- Mars 5, SSSR, únor 1976.
- Viking 1, NASA, červen 1976.
- Viking 2, NASA, srpen 1976.
- Fobos 2, SSSR, leden 1989.
- Mars Global Surveyor, NASA, září 1997.
- Mars Odyssey, NASA, říjen 2001.
- Mars Express, Evropská kosmická agentura, prosinec 2003.
- Mars Reconnaissance Orbiter neboli MRO, NASA, březen 2006.
- Mise Mars Orbiter, Indie, září 2014.
- MAVEN, NASA, září 2014.
- ExoMars Trace Gas Orbiter neboli TGO, ESA, říjen 2016.
- Emirates Mars Mission neboli Hope, Spojené arabské emiráty, únor 2021.
- Tianwen 1, Čína, únor 2021.
Z těchto sond jsou dnes stále funkční pouze Mars Odyssey, Mars Express, MRO, TGO, Hope a Tianwen 1. Na marťanském orbitálním hřbitově tak zůstává obíhat až desítka „těles“, přičemž odborníci nedokážou s jistotou určit, kolik z nich je stále na oběžné dráze a kolik se jich již zřítilo na povrch.
Pod marťanským prachem: rovery, vrtulník a přistávací modul jako z filmu
Hřbitov se neomezuje pouze na orbitální prostor. Na marsovské půdě leží rovery Spirit a Opportunity, experimentální vrtulník Ingenuity a přistávací modul Pathfinder, který fanoušci science fiction poznají jako plavidlo, které astronaut Mark Watney vykopal a použil v románu a filmu „Marťan“. Odpočívá zde také Zhurong, vozítko z čínské mise Tianwen 1, které před časem přestalo vysílat signály.
Kromě těchto umlčených vozidel jsou na rudé planetě stále aktivní pouze dva povrchové stroje: rovery Curiosity a Perseverance od NASA, které dorazily v srpnu 2012, respektive v únoru 2021.
Vědecký odkaz sondy MAVEN
Přestože mise MAVEN skončila předčasně, její přínos k našemu poznání Marsu lze jen těžko přeceňovat. Data, která sonda shromáždila, umožnila vědcům lépe pochopit drastickou proměnu, kterou planeta v minulosti prošla, od relativně teplého a vlhkého světa k zmrzlé poušti, jak ji známe dnes.
Tato metamorfóza byla způsobena tím, že Mars ztratil většinu husté atmosféry, která jej kdysi obklopovala. Vzduch na Marsu má v současnosti sotva 1 % hustoty zemské atmosféry na úrovni hladiny moře. Díky měřením sondy MAVEN se vědcům podařilo potvrdit, že tento úbytek byl způsoben slunečním větrem – neustálým proudem nabitých částic vyzařovaných Sluncem – a došlo k němu před 4,2 až 3,7 miliardami let, tedy v období, které se zhruba shoduje s dobou, kdy se na Zemi teprve začínal prosazovat život.
Dříve či později sonda MAVEN nakonec dopadne na Mars a připojí se k rostoucímu repertoáru lidských artefaktů nacházejících se na planetě, kterou chtějí Spojené státy kolonizovat, přičemž hlavním hybatelem tohoto ambiciózního cíle je Elon Musk.