Karibský ostrov se potýká s energetickou krizí, kterou ještě zhoršuje americká blokáda dodávek pohonných hmot.
Když zmizí palivo z benzinových pump a litr na černém trhu stojí osm dolarů, kreativita přestává být luxusem a stává se přežitím. Přesně to dokázal Juan Carlos Pino, 56letý kubánský mechanik, který žije v Aguacate, malém městečku s asi 5 000 obyvateli 70 km východně od Havany. Pino ze své skromné dílny přestavěl svůj Fiat Polski z roku 1980 na vozidlo schopné jezdit na dřevěné uhlí. O jeho výkonu již informovala světová média.
Kubánský mechanik neimprovizoval naslepo. Jak uvedl, strávil hodiny studiem videí Edmunda Ramose, argentinského inženýra, který se více než deset let věnuje vývoji a zdokonalování vozidel poháněných biomasou – organickou hmotou používanou jako zdroj energie. Ramos agentuře Reuters potvrdil, že od vypuknutí kubánské krize obdržel z ostrova mnoho telefonátů s žádostí o radu: výrobci ledu, kteří nemohli provozovat své stroje, zmrzlináři, majitelé obchodů a další drobní podnikatelé ochromení nedostatkem paliva. Argentinský inženýr tvrdí, že na tomto principu lze přestavět prakticky jakýkoli spalovací motor, pokud lze do karburátoru, tedy do části, která je zodpovědná za míchání paliva se vzduchem, přivádět horký plyn namísto klasického benzínu.
Pohonný systém byl postaven výhradně z vyřazených materiálů a šrotu. Dřevěné uhlí hoří uvnitř znovu použitého kanystru na propan, který byl utěsněn víkem starého elektrického transformátoru. Plyny vznikající při spalování procházejí přes ručně vyrobený filtr, vyrobený z nerezové plechovky od mléka naplněné starým prádlem, a teprve poté se dostávají do karburátoru, kde nahrazují benzín. Celá sestava zahrnuje 60litrovou nádrž přivařenou k zadní části vozu a celý projekt trval dva měsíce. Nastartování však vyžaduje určitou dávku klidu: nejprve je třeba zapálit dřevěné uhlí alkoholem a motor musí počkat asi 30 minut, než je připraven. „Není to auto pro někoho, kdo spěchá,“ žertuje Pino.
Fiat Polski vyjel poprvé na silnici začátkem minulého měsíce. Podle agentury Reuters malý vůz ujel vzdálenost 85 kilometrů a dosáhl rychlosti 70 km/h. V Aguacate se auto stalo atrakcí, místní obyvatelé se shlukovali, aby se s ním vyfotografovali, a nejeden z nich se ptal, zda by jim mechanik mohl postavit podobné. „Tohle je Kuba. Míchaný salát,“ shrnul s humorem jeden z obyvatel vesnice.
Pinova vynalézavost se nezrodila z rozmaru, ale z naprosté nutnosti. Kuba zažívá jednu z nejhorších energetických krizí za poslední desetiletí. Od ledna, po rozhodnutí Trumpovy administrativy zablokovat dodávky pohonných hmot na ostrov, se benzín stal pro obyvatele prakticky nedostupným. Na černém trhu jeho cena vystřelila na šestinásobek oficiální hodnoty, zatímco výpadky proudu se staly každodenní rutinou. K nátlaku USA se přidalo uzavření venezuelského ropného kohoutku, který po léta fungoval jako základní energetická rezerva pro Havanu.
Nepomáhá ani mezinárodní scéna. Napětí na Blízkém východě a blokáda Hormuzského průlivu, životně důležitého námořního průlivu, kterým prochází velká část světové ropy, dále komplikují přístup k ropě. Rusko poslalo několik dodávek, které poskytly dočasnou úlevu, ale kubánský ministr energetiky a těžby Vicente de la O Levy varoval, že tyto dodávky stačí sotva „na konec dubna“ a stále není potvrzen příchod nových dodávek.
Uhelný Fiat je jen špičkou ledovce ekonomiky na pokraji sil. Sami Kubánci nazývají tato řešení zrozená z extrémního nedostatku „kreolskými vynálezy“. Celé čtvrti zůstávají celé týdny bez vody, výpadky proudu trvají až devatenáct hodin, celé rodiny vaří na dřevě a sbírají dešťovou vodu do lahví od sodovky, aby mohly splachovat záchod. Sociální napětí roste: podle údajů zveřejněných deníkem El País napočítala kubánská observatoř pro sledování konfliktů jen za poslední měsíc více než 1 200 protestů motivovaných především omezením dodávek základních potravin.
Pino už se dívá dopředu. Jeho dalším cílem je upravit traktor se stejným systémem zplynování. „Potřebujeme mobilitu, potřebujeme mít možnost obdělávat půdu,“ řekl médiím. Pro obyvatele Aguacate se tento mechanik stal z pouhého souseda referencí. „Říkají mi kouzelník,“ neskrýval svou hrdost.