Z vojenského dopravního letadla určeného k přepravě obrněnců a vrtulníků se stane platforma, schopná nasytit bojiště desítkami autonomních systémů. Přesně to však Airbus navrhuje v nejnovější evoluci letounu A400M Atlas.
Od nákladní muly k distribuovanému bojovému uzlu
A400M si po léta získával pověst spolehlivého „pracovního koně“. Kolos ve službách logistiky, který se drží stranou titulků novin, jež obvykle plní nejnovější generace stíhacích letounů. Nyní by se jeho poslání mohlo radikálně znásobit.
Podle testů, které zveřejnila sama společnost na sociální síti Twitter, by bylo možné z nákladového prostoru Atlasu vypustit až 50 bezpilotních letounů a také křižující střely, tedy samohybné projektily schopné samostatně urazit velkou vzdálenost, dokud nedosáhnou svého cíle. Letoun by již nebyl vykonavatelem mise, ale jejím doručovatelem.
Právě jsme předali klíče od 53. německého #A400M německému letectvu!
A tady se nezastavíme – společně s operujícími leteckými silami pokračujeme v uvolňování potenciálu tohoto neuvěřitelného letounu:
●Zvýšení užitečného zatížení: Zvýšení maximálního užitečného zatížení z 37… pic.twitter.com/nQzismD8gI-
Globální trend: sítě místo jednotlivých platforem
Současná válka směřuje k modelu, kdy jednotlivé, nákladné a těžko nahraditelné platformy ustupují sítím menších, redundantních a hůře neutralizovatelných systémů. Namísto soustředění veškerých útočných schopností v jediném zařízení se riziko rozptýlí mezi více jednotek.
Ve vojenské terminologii se těmto bezpilotním systémům, které jsou vypouštěny z většího letadla a operují samostatně nebo koordinovaně, říká „vzdálené nosiče“. Čísla pro A400M jsou sama o sobě zarážející: 50 takovýchto vozidel z jediného letounu představuje rozsah, o kterém se u přestavěného dopravního letounu nikdy předtím vážně neuvažovalo.
Nákladový prostor jako klíčová výhoda
Největší přednost Atlasu spočívá právě v tom, k čemu byl původně koncipován. Jeho obrovský nákladový prostor, dimenzovaný pro obrněná vozidla nebo vrtulníky, je ideálním prostorem pro umístění a nasazení těchto systémů. Inženýři Airbusu trvají na tom, že není třeba letoun od základu přepracovávat: stačí přizpůsobit jeho funkci.
Taktickou výhodou je, že A400M nebyl navržen pro přímý boj. Jeho historickou předností je schopnost být ve správný čas na správném místě. Jeho přeměna na mateřskou platformu výrazně rozšiřuje jeho úlohu, aniž by byl vystaven stejnému nebezpečí, jakému čelí stíhačka nebo bombardér. Může stát v dostatečné vzdálenosti, mimo bezprostřední dosah nepřátelské obrany, a přesto vyvíjet značnou sílu.
Autonomie, roje a etická dilemata
Kromě technických aspektů však tento vývoj vyvolává hluboké otázky: Co znamená přenechat činnost a v určitých scénářích i rozhodování bezpilotním systémům? Zatímco start může nařídit lidský operátor, řízení desítek bezpilotních letounů ve složitém prostředí vyžaduje stále větší míru umělé autonomie.
Vojenští etici uznávají, že tato debata není nová, ale zde dostává další rozměr. Už nejde o to, aby byl neustále sledován jediný dron, ale o roje schopné vzájemně se koordinovat, přizpůsobovat se okolnostem a reagovat v reálném čase. Komplexnost se přesouvá od jednotlivých vozidel k systému jako celku.
První dodávky do Německa
Společnost Airbus potvrdila, že první modernizované jednotky A400M jsou nyní v rukou německého letectva. Dodávka 53. letounu A400M představuje milník nejen z kvantitativního, ale i koncepčního hlediska: to, co začalo jako vojenský dopravní program, přechází k něčemu kvalitativně odlišnému.