Na mezinárodní scéně je patrná proměna Číny. Tábory pro Ujgury byly dlouho terčem drsné kritiky. Zdá se, že země prochází změnami i v této oblasti a podmínky se tu mírně změnily k lepšímu.
Čína by taky byla ráda, kdyby nebyla ve světě vnímaná jako tyran, který mučí lidi,“ říká Jan Švec z Ústavu mezinárodních vztahů pro iROZHLAS.cz. Web uvádí, že podle této studie země změnila podobu ujgurských táborů. Studie tvrdí, že posuny ve vnímání a fungování táborů nebyly formovány pouze domácími faktory, ale také mezinárodním tlakem.
Čína postupně téma táborů roky ignorovala, poté vehementně zatajovala. Když se mezinárodní tlak stal silnější, jejich existenci uznala a snažila se ji ospravedlnit. V poslední době se zdá, že Čína nechce působit v této otázce tak tvrdě, protože podoba těchto táborů se mění. Sankce, kterým země kvůli nim čelí, ekonomiku poškozují. Špatná pověst, která zemi věznící své menšiny provází, také není tím, co by v současné globální situaci Čína potřebovala. Může to být blýskání na lepší časy pro pronásledované národnostní menšiny v Číně?
Realita ale není tak růžová.
Převýchovné tábory pro Ujgury
Od roku 2017 bylo do těchto zařízení umístěno zhruba 1 až 3 miliony Ujgurů a dalších muslimských etnických menšin. Mělo jít o pracovní tábory, svým fungováním však připomínaly spíše koncentrační tábory za druhé světové války. Docházelo tam k fyzickému a psychickému týrání, znásilňování a sterilizacím.
Na sociálních sítích se objevují i příspěvky dobrodruhů, kteří se snaží vlastními silami odhalit tajemství těch přísně střežených zařízení.
Tábory byly výsledkem politiky Číny uplatněné proti menšinám, které měly údajně ohrožovat bezpečnost Číny. Náboženské napětí a vlny protestů mezi Ujgury a etnickými Číňany probíhají již několik desítek let, pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga se přístup k nim velmi zpřísnil. Stát to odůvodňoval bojem proti terorismu a zlu. Do těchto detenčních zařízení byly tyto menšiny postupně odvedeny s tím, že budou deradikalizovány, budou se učit jazyk a správný politický názor.
Místo v táboře vám zajistilo v podstatě cokoliv, co se dalo klasifikovat jako nízká loajalita k systému. Nepoužívání mobilního telefonu, spotřeba neobvyklého množství elektřiny, málo sociálních kontaktů, nebo styky s nepohodlnými lidmi. Do táborů se přesouvali i rodinní příslušníci těch, kteří byli takto označeni. Jak v dokumentárním filmu vypovídá jeden z účastníků, jeho otec se pravděpodobně dostal do tábora kvůli němu, přičemž se sám neprovinil.
Zatýkání stále probíhá
Zatýkání probíhalo i v minulých týdnech v průběhu Ramadánu například v okolí mešit, často z našeho pohledu z malicherných důvodů, jak uvedl web ImpACTpolicies.org:
Výsledkem je komunita v obležení, kde i tichá modlitba je rizikem, což přesně zobrazuje státní politiku, která vnímá náboženské projevy jako hrozbu pro jednotu Číny.
Téma se postupně dostávalo do světa a působilo rozruch
I přestože se Čína snažila existenci těchto táborů popírat, byla na toto téma natočena řada dokumentárních filmů, které postupně zapříčinily i mezinárodní tlak. Pod jeho vlivem země existenci táborů připustila.
Dokumentární film All Static & Noise v průběhu roku 2024 obletěl filmové festivaly. Vypovídají v nich blízcí těch, kteří jsou nebo byli v těchto táborech vězněni, nebo v těchto táborech zemřeli.
Spolupracovala na něm také dcera uvězněného Ujgura, která žije v Americe, Jewher Ilhamová. Sama říká, že neví, jestli je její otec ještě vůbec naživu. Na toto téma publikuje knihy a vystupuje na veřejných fórech, ve filmu ji také uvidíme jako hlavní protagonistku. V Číně byl tento film zakázán ještě před jeho vydáním. Upozorňuje ale na sílu mezinárodního tlaku.
Již v roce 2021 podepsal prezident Joe Biden zákon o prevenci nucené práce Ujgurů (UFLPA), který zakazuje vstup zboží vyrobeného zcela nebo částečně v Ujgurské oblasti do Ameriky, říká Jewher Ilhamová. To už byl silný signál, protože až 20 % světové produkce bavlny pochází z ujgurské oblasti. Také další země se postavily proti využívání násilím vynucované práce a požadovaly zákaz prodeje výrobků pocházejících z takových podmínek.
Jan Švec, který stojí za výše zmíněnou studií, říká, že naše představa, ve které se nemá cenu stavět autoritářským režimům, je mylná. Mezinárodní tlak totiž přinesl svůj výsledek.
Tlak na Ujgury má být mírnější
Nátlak na ujgurskou a jinou menšinu neustává, ale byl změněn. Budovy, ve kterých dříve probíhal režim podobný tomu v koncentračních táborech, vykazují změny, jak si lze všimnout na satelitních snímcích. Ty vždy byly mimochodem také jedním ze zásadních důkazů o existenci těchto táborů. Zdá se, že je menší tlak na věznění a nucené práce, ale všední den vězněných Ujgurů je spíše uspořádán v jasněji organizované práci podobné zaměstnání v klasické továrně.
Mohou navštěvovat rodiny a většinou jsou i placení. Ale problém je, že nabídku (pozn. red. „této práce“) nemohou odmítnout,
popisuje Jan Švec, jehož analýzu přebrala i zahraniční média. Navíc na Ujgury neustále někdo dohlíží, takže o úplné svobodě nemůže být ani řeč. Stále je to forma vězení.