Naložit rodinu do firemního kombíku a vyrazit k moři bez starostí – tahle představa láká nejednoho zaměstnance. Používání služebního auta pro soukromé účely je významný benefit, který ale není zadarmo. Zaměstnanec za něj sice nemusí každý měsíc posílat firmě samostatnou fakturu, jeho hodnota se však promítá do zdanitelného příjmu a tím i do čisté mzdy. A při cestě do zahraničí mohou vzniknout další náklady, o jejichž úhradě rozhodují především pravidla nastavená zaměstnavatelem.
Firemní auto pro soukromé výlety? Rozhoduje souhlas zaměstnavatele
Mít k dispozici služební vůz i mimo pracovní dobu patří mezi atraktivní zaměstnanecké benefity. Člověk nemusí pořizovat vlastní automobil, řešit jeho servis ani hradit všechny náklady spojené s jeho provozem. Soukromé používání služebního auta ale není automatickým právem zaměstnance. Musí mu ho zaměstnavatel skutečně poskytnout také k soukromým účelům.
Nejbezpečnější je mít podmínky používání vozu jasně upravené písemně. V dohodě nebo interních pravidlech může být například stanoveno, kdo smí automobil řídit, zda ho zaměstnanec může používat v zahraničí, kdo hradí pohonné hmoty při soukromých cestách nebo jak se řeší případná škoda.
Samotné parkování firemního auta doma ani dojíždění mezi bydlištěm a pracovištěm automaticky neznamená, že ho zaměstnanec smí využívat pro soukromé cesty.
Související článek
Kolik vás stojí každý měsíc klíčky od služebního vozu?
Pokud zaměstnanec dostane služební automobil také k soukromému používání, vzniká mu podle zákona o daních z příjmů nepeněžní příjem. Ten se každý měsíc přičte k jeho zdanitelnému příjmu.
Výše tohoto příjmu se odvíjí od vstupní ceny automobilu včetně DPH a jeho typu. U běžného vozidla činí 1 procento vstupní ceny za každý započatý měsíc, u nízkoemisního vozidla 0,5 procenta a u bezemisního vozidla pouze 0,25 procenta. Současně platí minimální částka 1 000 korun měsíčně.
U běžného automobilu za 800 000 korun tak vzniká zaměstnanci každý měsíc nepeněžní příjem 8 000 korun. Neznamená to, že by zaměstnanec firmě zaplatil 8 000 korun. Tato částka se pouze přičte k jeho příjmu pro účely zdanění a odvodů.
Rozhodující přitom není počet soukromě ujetých kilometrů. Pokud má zaměstnanec vůz v daném měsíci k dispozici pro soukromé používání, uplatní se příslušné procento ze vstupní ceny. Z pohledu tohoto zdanění tedy není podstatné, zda s autem během měsíce absolvuje jen několik soukromých jízd, nebo s ním vyrazí na několikatisícovou dovolenou.
Vystřídali jste během měsíce více aut? Rozhoduje nejvyšší cena
Zvláštní pravidla platí také v případě, kdy zaměstnanec během jednoho měsíce vystřídá více služebních automobilů.
Pokud je používá postupně, pro výpočet nepeněžního příjmu se vychází z vozidla s nejvyšší vstupní cenou. Pokud má naopak zaměstnanec více vozidel současně k dispozici pro soukromé účely, příslušné procento se uplatní na jejich vstupní ceny podle zákonných pravidel.
To může mít v praxi poměrně výrazný dopad zejména u zaměstnanců, kteří mají současně k dispozici více dražších vozidel.
Cesta k moři: Kolik skutečně „stojí“ služební Octavia?
Představme si zaměstnance, který dostane od firmy k dispozici Škodu Octavii se spalovacím motorem a vstupní cenou 800 000 korun včetně DPH a smí ji používat také pro soukromé účely.
Jeden procento z této částky představuje 8 000 korun měsíčně. O tuto částku se zvýší jeho zdanitelný příjem.
Při zjednodušeném modelu, kdy se na celý příjem vztahuje 15% sazba daně a zaměstnanec odvádí standardní sazby pojistného, představuje tento benefit přibližně:
- 1 200 korun na dani z příjmů,
- 568 korun na sociálním pojištění,
- 360 korun na zdravotním pojištění.
Celkový dopad na čistou mzdu tak v tomto modelovém případě činí přibližně 2 128 korun za měsíc. Skutečný dopad se může lišit podle konkrétní mzdy zaměstnance, daňových slev a dalších okolností.
A důležitá věc: na výši tohoto nepeněžního příjmu nemá vliv skutečnost, že zaměstnanec auto využil pouze na dovolenou. Pokud ho měl v daném měsíci k soukromému používání k dispozici, zdanění se uplatní.
A co benzín během dovolené?
U pohonných hmot už situace není tak jednoduchá. Zákon nestanovuje univerzální pravidlo, podle kterého by zaměstnanec musel při každé soukromé cestě automaticky zaplatit veškeré palivo ze svého. Rozhodují podmínky, za kterých zaměstnavatel automobil poskytl.
Firma může například stanovit, že pohonné hmoty spotřebované při soukromých jízdách hradí zaměstnanec. Podmínky mohou být upraveny dohodou, interní směrnicí nebo jiným způsobem stanoveným zaměstnavatelem.
Pokud zaměstnavatel zaměstnanci některé soukromé náklady hradí jako benefit, může mít taková úhrada další daňové a odvodové důsledky. Proto je dobré si před cestou ověřit, co přesně upravuje smlouva nebo firemní pravidla.
Plug-in hybridy mají stále zvýhodněnou sazbu
U služebních automobilů se často řeší také otázka ekologičtějších pohonů. Plug-in hybridní vozidla s emisemi CO₂ do 50 gramů na kilometr mohou být i v roce 2026 považována za nízkoemisní vozidla a podléhají zvýhodněné sazbě 0,5 procenta ze vstupní ceny.
Nejde tedy o nové zvýhodnění zavedené až v roce 2026. Pravidla pro nízkoemisní vozidla platí již několik let a v roce 2026 se jejich princip nezměnil.
U automobilu se vstupní cenou 800 000 korun by tak při sazbě 0,5 procenta vznikl měsíční nepeněžní příjem 4 000 korun, zatímco u běžného automobilu by to bylo 8 000 korun.
U bezemisních elektromobilů a vodíkových vozidel činí sazba pouze 0,25 procenta.
Dálniční známky, mýtné a parkovné: tady rozhodují pravidla firmy
Při dovolené v zahraničí mohou k nákladům na provoz automobilu přibýt další položky. Jde například o dálniční známky, mýtné, parkovné nebo další poplatky spojené s cestou.
Nelze ale říct, že všechny tyto náklady musí ze zákona vždy zaplatit zaměstnanec. U soukromé cesty je běžné, že je hradí sám, pokud se zaměstnavatelem nedohodne jinak. Rozhodující jsou konkrétní podmínky používání služebního automobilu.
Před cestou do zahraničí je proto vhodné zjistit nejen to, zda firma cestu povoluje, ale i kdo hradí palivo, mýtné, parkovné, dálniční známky nebo případnou spoluúčast při škodě.
Pozor na to, kdo sedne za volant
Zvláštní pozornost si zaslouží také otázka, zda může služební automobil řídit jiný člen rodiny. To, že zaměstnanec smí auto používat soukromě, ještě automaticky nemusí znamenat, že za jeho volant může bez dalšího usednout kdokoli.
Rozhodující mohou být podmínky stanovené zaměstnavatelem i konkrétní pojistná smlouva. Pokud je řízení jinou osobou omezeno nebo zakázáno, může porušení těchto pravidel způsobit problémy při řešení případné škody.
Před odjezdem na dovolenou je proto rozumné ověřit, zda smí automobil řídit partner, manželka, manžel nebo jiný člen rodiny a zda se na takové používání vztahuje pojištění vozidla.
Nehoda může být mnohem dražší než samotná dovolená
Největší finanční problém může nastat v případě nehody. Tady je důležité rozlišovat mezi odpovědností zaměstnance podle zákoníku práce a odpovědností při čistě soukromém používání vozidla.
Limit 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku se vztahuje na náhradu škody způsobenou zaměstnancem z nedbalosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Nelze proto automaticky předpokládat, že se stejný limit použije také na každou škodu vzniklou při čistě soukromé jízdě služebním automobilem.
Konkrétní odpovědnost se vždy odvíjí od okolností případu, právního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, míry zavinění a dalších okolností.
Právě proto se vyplatí znát pravidla ještě předtím, než s firemním autem vyrazíte na dovolenou.
Služební auto na dovolenou je výhoda, ale ne bez podmínek
Služební automobil používaný také k soukromým účelům může být velmi hodnotným benefitem. Zaměstnanec ale musí počítat s tím, že už samotná možnost soukromého používání se promítá do jeho zdanitelného příjmu, a to bez ohledu na počet soukromě ujetých kilometrů.
Před cestou k moři je proto dobré zkontrolovat především čtyři věci: zda je soukromé používání vozidla skutečně povoleno, kdo smí automobil řídit, kdo hradí palivo a zahraniční poplatky a jak jsou nastaveny podmínky pojištění a odpovědnosti za škodu.
Právě zdánlivý detail v interních pravidlech zaměstnavatele může rozhodnout o tom, jestli bude služební auto na dovolené skutečným benefitem, nebo zdrojem nepříjemných výdajů.