Americká armáda během několikaměsíčního konfliktu s Íránem spotřebovala velkou část svých zásob přesných střel dlouhého dosahu. Podle informací Reuters Spojené státy použily prakticky všechny své střely ATACMS a PrSM, které měly před začátkem války k dispozici. Washington nyní řeší, jak zásoby co nejrychleji doplnit a zároveň zachovat schopnost reagovat na případný další konflikt.
Problém se přitom netýká pouze jediné kategorie zbraní. Odborníci z amerického Center for Strategic and International Studies (CSIS) už několik měsíců upozorňují, že válka s Íránem výrazně snížila zásoby některých klíčových amerických střel. Doplnění některých z nich může trvat roky. To vytváří takzvané „okno zranitelnosti“ v případě, že by Spojené státy musely současně řešit další rozsáhlý konflikt.
Pět měsíců intenzivních bojů
Operace Epic Fury začala 28. února 2026. Americké síly tehdy zahájily rozsáhlé útoky proti íránským vojenským cílům, včetně systémů protivzdušné obrany, raketových a dronových základen, velitelských stanovišť a vojenských letišť. Americká armáda následně uvedla, že operace byla zaměřena mimo jiné na zničení íránských útočných raket a jejich výrobní infrastruktury.
Po přerušení bojů v červnu však konflikt neskončil definitivně. Dohoda o přerušení bojů se v červenci zhroutila a k 12. srpnu se Spojeným státům a Íránu stále nedaří dosáhnout dohody jejího obnovení. Současně pokračují útoky v regionu a problémy s bezpečností lodní dopravy.
Právě dlouhé trvání bojů umožnilo analytikům lépe vyhodnotit, jaký dopad měla vysoká spotřeba munice na americké zásoby.
ATACMS a PrSM mizí ze skladů
Nejvýraznější nové informace přinesla agentura Reuters 4. srpna 2026.
Podle tří lidí obeznámených s interními údaji americké armády Spojené státy během pětiměsíční války spotřebovaly velkou část své globální zásoby přesných střel dlouhého dosahu. Dva ze zdrojů Reuters popsali zásoby ATACMS a PrSM jako prakticky vyčerpané.
Neznamená to však, že by americká armáda přišla o všechny tyto střely nebo že by Spojené státy neměly žádné další rakety.
Jeden ze zdrojů Reuters upozornil, že americké Centrální velení (CENTCOM) sice téměř vyčerpalo střely, které mělo v oblasti k dispozici před válkou, ale mohlo je doplňovat prostřednictvím přesunů z jiných částí amerického vojenského arzenálu.
Právě to je důležitý rozdíl. Problémem není okamžitý kolaps amerických schopností, ale výrazné ztenčení zásob, které budou muset být postupně obnoveny.
ATACMS končí, PrSM je má nahradit
ATACMS je starší americký taktický balistický systém odpalovaný z pozemních platforem. Jeho nástupcem se stává Precision Strike Missile (PrSM).
PrSM je novější střela s delším dosahem, kterou lze odpalovat například z odpalovacích zařízení HIMARS nebo MLRS. Americká armáda ji postupně zavádí jako náhradu za ATACMS. CSIS uvádí, že PrSM má dosah přes 500 kilometrů, zatímco starší ATACMS přibližně 300 kilometrů, v závislosti na variantě.
Jenže právě tady se objevuje další problém.
PrSM je stále relativně nový systém a jeho zásoby byly už před válkou omezené. Dodávky začaly teprve v roce 2023 a válka proto zasáhla systém právě v době, kdy se jeho výroba teprve rozbíhala.
Výroba se zrychluje, ale nebude to přes noc
Americká armáda a zbrojní průmysl se nyní snaží výrobu výrazně zvýšit.
Společnost Lockheed Martin v březnu 2026 oznámila novou rámcovou dohodu s americkým ministerstvem obrany, jejímž cílem je čtyřnásobně zvýšit výrobní kapacitu střel PrSM. Firma uvedla, že opatření navazuje na předchozí kontrakt v hodnotě 4,94 miliardy dolarů.
To však neznamená, že by nové střely mohly být vyrobeny okamžitě.
Zvýšení výrobní kapacity je dlouhodobý proces. Je potřeba rozšířit výrobní linky, zajistit subdodavatele, materiál i pracovní kapacity. Právě proto odborníci upozorňují, že návrat zásob na předválečnou úroveň nebude otázkou několika týdnů.
CSIS v květnové analýze odhadoval, že u PrSM může obnova zásob trvat několik měsíců až přibližně rok, zatímco u některých dalších amerických střel je situace výrazně horší.
Patriot a THAAD: problém je ještě citlivější
Ještě vážnější situace se týká některých střel používaných k protivzdušné a protiraketové obraně.
Patriot a THAAD nejsou útočné rakety jako ATACMS a PrSM. Jde o interceptory, jejichž úkolem je ničit nepřátelské balistické střely a další vzdušné hrozby.
Americké síly jich během konfliktu s Íránem spotřebovaly velké množství.
Aktuální analýza CSIS z 27. července uvádí, že zásoby Patriotů klesly pod 1 000 kusů, zatímco zásoba interceptorů THAAD se pohybovala kolem 250 kusů. Analytici upozorňují, že další pokračování intenzivních bojů by mohlo zásoby dále snižovat.
U těchto systémů je přitom problém ještě výraznější než u PrSM. CSIS odhaduje, že návrat zásob některých klíčových interceptorů na předválečnou úroveň může trvat tři a více let.
Proč je to problém i pro Čínu?
Americké zbraňové systémy neslouží pouze k vedení války na Blízkém východě.
Stejné nebo podobné střely by Spojené státy potřebovaly v případném konfliktu v západním Pacifiku, například při obraně spojenců nebo při konfliktu kolem Tchaj-wanu.
Právě proto CSIS hovoří o „okně zranitelnosti“.
Americká armáda sice podle analytiků stále disponuje dostatkem munice pro pokračování války s Íránem za předpokládaných scénářů, problém však vzniká při úvahách o současném vedení dalšího konfliktu vysoké intenzity proti technologicky vyspělému protivníkovi.
Čím déle trvá obnova zásob, tím obtížnější je současně udržovat dostatečné zásoby pro další potenciální protivníky.
Dopad může pocítit také Ukrajina
Vyčerpání amerických zásob se netýká pouze samotného Pentagonu.
Spojené státy jsou významným dodavatelem zbraní pro své spojence a partnery. Ukrajina například používala americké střely ATACMS a dlouhodobě usiluje také o další pokročilé systémy.
Současně je vysoká poptávka po střelách Patriot, které Ukrajina potřebuje k obraně proti ruským raketovým útokům.
CSIS už v dubnu upozorňoval, že zmenšující se americké zásoby mohou ovlivnit schopnost Spojených států dodávat Patrioty, THAAD a další systémy Ukrajině i jiným partnerům.
Nejde tedy pouze o otázku amerických skladů. Washington musí při rozdělování omezených zásob zohledňovat vlastní potřeby i požadavky spojenců.
Pentagon musí změnit tempo výroby
Válka s Íránem tak odhalila problém, na který američtí analytici upozorňovali už před jejím začátkem: americký obranný průmysl dokáže vyrábět špičkové zbraně, ale některé výrobní kapacity nejsou nastaveny na dlouhodobou válku s vysokou spotřebou munice.
CSIS upozorňuje, že Spojené státy budou muset nejen doplnit zbraně spotřebované v konfliktu s Íránem, ale zároveň vytvořit větší zásoby pro případ budoucího konfliktu s technologicky vyspělým protivníkem.
Právě rychlost výroby se proto stává stejně důležitou jako samotná technologická úroveň zbraní.
Nejde o prázdné sklady celé americké armády
Přesto je třeba současnou situaci interpretovat opatrně.
Tvrzení, že Spojeným státům „došly rakety“, by bylo zavádějící. Reuters informuje o praktickém vyčerpání konkrétní kategorie dalekonosných pozemních střel a CSIS upozorňuje na výrazné snížení zásob několika dalších systémů. To však neznamená, že americká armáda přišla o schopnost vést vojenské operace.
USA mají rozsáhlý arzenál dalších typů munice a jejich ozbrojené síly disponují značnými výrobními i logistickými kapacitami.
Skutečným problémem je čas.
Pokud by Washington musel krátce po válce s Íránem zahájit další rozsáhlý konflikt, nemusel by mít k dispozici takové zásoby přesných střel a interceptorů, jaké považoval před začátkem války za potřebné.
A právě tento rozdíl mezi technologickou převahou a schopností dlouhodobě vyrábět dostatek munice může být jedním z nejdůležitějších strategických poučení konfliktu s Íránem.