Dlouhodobé zdravotní potíže automaticky nezaručují nárok na invalidní důchod. Rozhodující není samotná nemoc, ale to, jak ovlivňuje vaši schopnost vykonávat konkrétní profesi.
Když stejná nemoc znamená pro dva lidi něco jiného
Bolesti zad vás sužují roky, koleno přestalo fungovat nebo vás trápí dlouhodobé zdravotní potíže. V hlavě se vám rodí myšlenka: možná je čas požádat o invalidní důchod.
Jenže ani dlouhý seznam diagnóz v lékařské dokumentaci automaticky neznamená, že vám bude invalidní důchod přiznán.
Důvod je jednoduchý: invalidita se neposuzuje podle názvu nemoci, ale podle toho, jak dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ovlivňuje vaši pracovní schopnost.
Česká správa sociálního zabezpečení výslovně uvádí, že se nehodnotí pouze samotná diagnóza, ale její funkční dopad na pokles pracovní schopnosti. Při posuzování se přihlíží také k tomu, jak může člověk využít své vzdělání, zkušenosti a znalosti, zda může pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a zda je schopen rekvalifikace.
Proto může stejný zdravotní problém znamenat pro dva lidi odlišný výsledek.
Proč závažné onemocnění páteře může být problém pro jednoho a menší pro druhého
Představme si dva muže stejného věku s podobně závažným onemocněním páteře, chronickými bolestmi a omezenou pohyblivostí.
První pracuje jako zedník, druhý jako účetní.
U zedníka může zdravotní stav výrazně omezovat schopnost vykonávat práci, která vyžaduje například zvedání břemen, časté ohýbání, práci v předklonu, klečení nebo dlouhodobou fyzickou zátěž.
U účetního může být dopad stejného onemocnění jiný. Pokud dokáže pracovat vsedě, má možnost střídat polohy, využívat vhodné pracovní podmínky a jeho zdravotní stav mu práci umožňuje, může být jeho pokles pracovní schopnosti nižší.
Neznamená to ale, že zedník invalidní důchod automaticky dostane a účetní automaticky ne. O tom rozhoduje výsledek posouzení celkového zdravotního stavu a poklesu pracovní schopnosti.
Rozdíl mezi oběma případy tedy nespočívá pouze v názvu povolání. Posuzuje se také vzdělání, pracovní zkušenosti, dosavadní činnost a možnosti dalšího pracovního uplatnění.
Co vlastně posudkový lékař hodnotí?
Zatímco člověk sám vnímá především bolest, únavu nebo omezení v běžném životě, posudkový lékař musí svůj závěr opřít o zdravotní dokumentaci a objektivně doložený zdravotní stav.
ČSSZ uvádí, že posouzení invalidity vychází především z dodaných lékařských zpráv a nálezů. Posouzení proto může proběhnout i bez osobní přítomnosti žadatele.
To ovšem neznamená, že subjektivní obtíže nemají žádný význam. Důležité je, jak jsou zdravotní potíže doloženy a jaký mají funkční dopad na pracovní schopnost.
Pokud má člověk více zdravotních problémů, jejich procentní hodnoty se jednoduše nesčítají. Posuzuje se, které zdravotní postižení představuje rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a přihlíží se také k vlivu dalších postižení.
V určitých případech může být horní hranice stanovené míry poklesu pracovní schopnosti zvýšena až o 10 procentních bodů. Stejně tak může být za určitých podmínek snížena dolní hranice až o 10 procentních bodů, například pokud zdravotní stav jen nepodstatně ovlivňuje schopnost využívat dosažené vzdělání a zkušenosti nebo pokud je člověk na své postižení adaptován.
Tři stupně invalidity: od 35 procent
Invalidní důchod má tři stupně. Rozhodující je procentní míra poklesu pracovní schopnosti.
Invalidita prvního stupně znamená pokles pracovní schopnosti o 35 až 49 procent.
Invalidita druhého stupně odpovídá poklesu o 50 až 69 procent.
Invalidita třetího stupně nastává při poklesu pracovní schopnosti o 70 procent a více.
Hranice 35 procent je přitom zásadní. Pokud pokles pracovní schopnosti nedosáhne alespoň 35 procent, invalidita podle zákona nevzniká.
Pozor ale na jeden rozšířený omyl: přiznání invalidity neznamená automaticky, že člověk nesmí pracovat.
ČSSZ výslovně uvádí, že pobírání invalidního důchodu samo o sobě neomezuje možnost výdělečné činnosti. Člověk může dál pracovat podle svých zdravotních možností.
Rekvalifikace může hrát roli
Při posuzování se nehodnotí pouze to, zda člověk zvládne svou současnou práci.
Důležitou roli mohou mít také vzdělání, zkušenosti a znalosti a rovněž možnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo se rekvalifikovat. Právě tyto okolnosti výslovně zohledňuje vyhláška o posuzování invalidity.
To je důvod, proč například fyzicky náročná práce může být pro člověka se závažným postižením páteře prakticky nemožná, zatímco změna na méně fyzicky náročnou práci může jeho zbývající pracovní schopnosti umožnit využít.
Invalidita tedy neznamená automaticky neschopnost pracovat. Znamená zákonem stanovený pokles pracovní schopnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Nejčastější problém: chybějící nebo neaktuální dokumentace
Jednou z nejdůležitějších věcí je dodat kvalitní zdravotní podklady.
ČSSZ doporučuje před podáním žádosti ověřit, zda má praktický lékař k dispozici aktuální lékařské zprávy a objektivní nálezy. Žadatel může územní správě sociálního zabezpečení předložit také další lékařské zprávy a nálezy, které považuje za důležité.
Při online podání lze potřebné dokumenty přiložit elektronicky. ČSSZ zároveň uvádí, že po podání žádosti lze další podklady doplnit ve lhůtě 20 dnů.
Nejde přitom jen o množství zpráv. Důležité je, aby z dokumentace bylo patrné, jak zdravotní stav ovlivňuje konkrétní funkce a pracovní schopnost člověka.
Nepodceňujte profesní dotazník
Při žádosti dostává žadatel také profesní dotazník.
Jeho význam není radno podceňovat. ČSSZ uvádí, že v něm žadatel poskytuje informace o své kvalifikaci a předchozích zaměstnáních.
Proto není vhodné vyplnit ho jen několika obecnými slovy.
Je dobré konkrétně popsat například:
- jakou práci jste vykonávali,
- jaké činnosti jste při ní pravidelně dělali,
- zda jste museli zvedat břemena,
- zda jste dlouho stáli nebo seděli,
- zda jste pracovali v předklonu, vkleče nebo ve výškách,
- zda jste potřebovali jemnou motoriku,
- jaké činnosti už kvůli zdravotnímu stavu nezvládáte.
Nejde o to svou situaci zveličovat. Jde o to přesně popsat, co vaše práce skutečně obnáší.
Žádost můžete podat osobně i online
O invalidní důchod lze v současnosti požádat dvěma způsoby.
Osobně na kterékoli územní správě sociálního zabezpečení (ÚSSZ) nebo online prostřednictvím ePortálu ČSSZ. Při elektronickém podání je potřeba elektronická identifikace, například bankovní identita nebo přístup prostřednictvím datové schránky.
Posouzení, zda je člověk invalidní, kdy invalidita vznikla a o jaký stupeň jde, provádí lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS). ČSSZ přitom uvádí, že posouzení může proběhnout i bez osobní přítomnosti žadatele.
Invalidita ještě automaticky neznamená invalidní důchod
Tohle je další důležitý rozdíl.
Uznání invalidity samo o sobě ještě neznamená automatický nárok na výplatu invalidního důchodu. Kromě stanoveného stupně invalidity musí být splněny také další zákonné podmínky, zejména potřebná doba důchodového pojištění. Výjimkou jsou mimo jiné případy, kdy invalidita vznikla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Potřebná doba pojištění závisí na věku.
U člověka staršího 28 let činí standardně pět let pojištění v posledních deseti letech před vznikem invalidity. U osob starších 38 let zákon umožňuje za určitých podmínek splnit tuto podmínku také získáním deseti let pojištění v posledních 20 letech před vznikem invalidity.
U mladších lidí je požadovaná doba pojištění kratší a odvíjí se od věku žadatele.
Co si z toho odnést?
Samotná diagnóza invalidní důchod nezaručí. Rozhodující je, jak dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ovlivňuje pracovní schopnost a jak se promítá do možností pracovního uplatnění člověka.
Proto může mít stejná nemoc u dvou lidí odlišný funkční dopad.
Zedník se závažným onemocněním páteře může mít kvůli fyzické náročnosti své práce výrazně omezenou pracovní schopnost. Účetní se stejnou diagnózou může být schopen pokračovat v práci, případně po úpravě pracovních podmínek může pracovat.
Nejde tedy o jednoduché pravidlo „zedník ano, účetní ne“. Rozhoduje konkrétní zdravotní stav, jeho funkční dopad, pracovní schopnosti člověka, jeho vzdělání a zkušenosti a další okolnosti stanovené právními předpisy.
A právě proto je při žádosti důležité nejen doložit, co vám je, ale také co nejpřesněji doložit, co kvůli svému zdravotnímu stavu už nedokážete a jak to ovlivňuje vaši pracovní schopnost.