Středeční schůzka v Lublinu představovala zlomový okamžik ve vztazích mezi Polskem a Ukrajinou. Po několika týdnech zvýšeného napětí, které se točilo kolem historické paměti, bilaterálních politických neshod a situace ukrajinských uprchlíků v Polsku, se oba lídři rozhodli posunout dialog směrem k pragmatické spolupráci.
Jednání se dotýkalo celé řady témat – od obranné kooperace přes historické křivdy až po bezpečnost ukrajinských uprchlíků. Klíčové poselství však bylo zcela jasné: ani Polsko, ani Ukrajina si nemohou dovolit, aby minulost oslabila jejich současnou schopnost čelit ruské hrozbě.
Daniel Fried, který v letech 1997 až 2000 zastával post velvyslance USA v Polsku a později působil jako náměstek ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti, vnímá toto setkání jako důležitý návrat ke strategickému realismu.
Byl to vynikající krok. Byl to prvotřídní a moudrý krok prezidenta Zelenského a domnívám se, že mezi Poláky a Ukrajinci došlo k produktivním kontaktům,
říká Fried.
Historické spory jako zbraň v rukou Kremlu
V posledních týdnech se vztahy mezi Varšavou a Kyjevem dramaticky zhoršily. Do centra politické debaty se vrátily bolestivé historické události z 20. století, které obě země stále rozdělují. Napětí dosáhlo takové intenzity, že polský premiér musel veřejně varovat před důsledky.
Tusk otevřeně prohlásil, že eskalující spor těší Putina a šokuje spojence. Zároveň však zdůraznil, že základní bezpečnostní zájem Polska zůstává pevně spjat se schopností Ukrajiny odolávat ruskému tlaku.
Zelenskyj na situaci reagoval pětibodovým plánem zaměřeným na obnovu vztahů. Ten zahrnuje intenzivnější diplomatickou spolupráci, širší přístup k archivním materiálům, pokračování exhumací a rozšíření historického výzkumu. Tusk tuto iniciativu přivítal a vyjádřil připravenost Varšavy k vážnému a přátelskému dialogu o záležitostech, které obě země spojují i rozdělují.
Konstruktivní síly v obou vládách, které mají zájem o spolupráci proti společné hrozbě Ruska, konečně převzaly iniciativu od těch, kteří mají zájem pouze o znovuobjevování sporů z minulosti.Spory o historii by mohly trvat donekonečna a neprospějí nikomu kromě Ruska.
Podle Frieda Zelenskyj a Tusk postupovali správně, když upřednostnili budoucí bezpečnost svých zemí před nacionalistickým tlakem, který neustále otevírá staré rány. „Tohle je skvělý krok. Oba vůdci jasně ukázali správný směr“, dodává bývalý americký diplomat.
Obranná spolupráce v době ruských útoků
Oba lídři jednali o prohloubení obranné spolupráce v době, kdy Rusko pokračuje v masivních raketových a dronových útocích na ukrajinská města a kritickou infrastrukturu. Setkání v Lublinu přišlo bezprostředně po Zelenského jednáních ve Washingtonu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, kde Ukrajina prosazovala posílení protibalistických schopností a přechod k domácí výrobě stíhacích raket Patriot.
Varšava představuje jednoho z nejdůležitějších logistických partnerů Ukrajiny – jde o stát NATO v první linii, jehož vlastní bezpečnost by se dramaticky zhoršila, pokud by Rusku bylo umožněno dosáhnout jeho cílů na Ukrajině.
Fried upozorňuje, že vlivní polští představitelé tuto skutečnost chápali od samého začátku. Zvláště vyzdvihuje ministra zahraničí Radoslawa Sikorského, který důsledně argumentuje, že polská bezpečnost vyžaduje silnou Ukrajinu a trvalý tlak na Kreml.
Moskva těží z každého narušení vztahů
Podle Frieda si politici jako Sikorski uvědomují, že polsko-ukrajinský konflikt není v zájmu nikoho kromě Kremlu. Moskva profituje pokaždé, když nedůvěra oslabí vojenskou spolupráci, naruší polskou podporu Ukrajině nebo přesměruje pozornost od ruské agrese k nepřátelství mezi Ukrajinci a Poláky.
Setkání v Lublinu tak představuje strategický obrat zpět k praktické spolupráci. Konstruktivní síly v obou vládách převzaly iniciativu a ukázaly, že jsou schopny upřednostnit společné bezpečnostní zájmy před historickými spory, které by mohly trvat donekonečna.
Budoucnost obou zemí je lepší, pokud Ukrajina uspěje,
uzavírá Fried a vyjadřuje přesvědčení, že polsko-ukrajinské partnerství je klíčové nejen pro bezpečnost obou států, ale pro stabilitu celého regionu.