Rozhodnutí Španělska, neumožnit vojenské operace ze svých základen by zemi mohlo přijít draho. Španělsku hrozí, že Amerika stáhne své vojáky a země ztratí strategickou váhu v NATO.
Trumpova administrativa aktivně zvažuje plán reorganizace vojenského nasazení USA v Evropě s jasným cílem. Chce odměnit ty země, které podpořily válku proti Íránu, a potrestat ty, které ji nepodpořily. Před několika hodinami o tom exkluzivně informoval deník Wall Street Journal, který na tento seznam zemí jež Washington považuje za nespolehlivé zařazuje Španělsko jako nejvýznamnější případ.
Transatlantická roztržka s hlubokými kořeny
Konflikt mezi Madridem a Washingtonem nepřichází zčistajasna. Od vypuknutí krize s Íránem nakreslil Pedro Sánchez jednoznačnou červenou linii: Španělsko se nebude účastnit války, ať už přímo, nebo nepřímo. V praxi to znamenalo zabránit průletu amerických vojenských letadel španělským vzdušným prostorem a vetovat využití základen Rota v Cádizu a Morón v Seville pro jakékoli operace spojené s konfliktem. Nebylo to jen rétorické gesto: Pentagon byl nucen změnit logistické a letecké trasy, což vyvolalo mezi americkými vojenskými veliteli značnou operační frustraci.
Váha základen, o které se jednalo
Stojí za to připomenout si rozsah toho, co je na stole. Na evropské půdě je trvale rozmístěno více než 80 000 amerických vojáků, rozmístěných v desítkách zařízení, jež fungují jako logistické uzly pro operace na Blízkém východě, v Africe i na samotném kontinentu. Tyto základny neplní pouze vojenskou funkci: přinášejí miliony eur do místních ekonomik a podporují tisíce pracovních míst. Jakékoli rozhodnutí o jejich budoucnosti má proto důsledky, které dalece přesahují oblast obrany.
Španělsko se z logistického spojence stává kandidátem na potrestání
Španělský případ je obzvláště citlivý proto, že se neomezil na tiché odmítnutí. Madrid intervenci veřejně kritizoval a aktivně blokoval vojenské operace, na rozdíl od ostatních evropských partnerů, kteří, byť s výhradami, v omezené míře spolupracovali. Napětí se již projevilo hrozbami obchodního embarga a otevřeným zpochybňováním španělských výdajů na obranu.
Výsledkem je, že země, která byla po desetiletí zásadním logistickým partnerem na jižním křídle Evropy, se stala kandidátem na ztrátu americké vojenské přítomnosti. Pokud se Washington rozhodne jednat, základny, které po generace fungovaly jako strategické uzly, by mohly být odsunuty nebo zcela uzavřeny. Převládající logika v rámci NATO, tj. organizace Severoatlantické smlouvy, se mění: podpora konkrétních konfliktů začíná mít větší význam než pouhé formální členství v alianci.
Sánchez po uzavření příměří přitvrzuje tón
Španělský premiér po vyhlášení příměří zdaleka nezmírnil svůj postoj, naopak svou kritiku ještě zintenzivnil. „Příměří jsou vždy dobrou zprávou. Zejména pokud vedou ke spravedlivému a trvalému míru. Chvilková úleva nám však nemůže dát zapomenout na chaos, zkázu a ztracené životy. Španělská vláda nebude tleskat těm, kteří zapálili svět, a pak se objevili s kbelíkem, aby ho zachránili. To, co nyní potřebujeme, je diplomacie, mezinárodní zákonnost a MÍR,“ napsal Sánchez na sociální síti.
Odborníci na transatlantické vztahy upozorňují, že tato prohlášení podrážděnost v Bílém domě ještě vystupňovala. Zatímco jiní evropští lídři volili nejednoznačnější postoje nebo částečnou podporu, Španělsko zachovalo přímou konfrontaci, která svědčí o širším rozkolu na Západě v otázce, jak zvládat konflikty, jako je ten íránský. Válka nejen,že otevřela novou frontu na Blízkém východě, ale způsobila také hlubokou politickou trhlinu ve vztazích mezi oběma stranami Atlantiku.
Východní Evropa, hlavní příjemce nové vojenské mapy
Stažení, o němž Washington uvažuje v zemích, jako je Španělsko a Německo, by mělo svůj protějšek ve výrazném posílení ve východní Evropě. Podle plánů, které odhalil deník, by země jako Polsko, Rumunsko a Litva získaly vojenskou váhu díky své pevné podpoře operace v Íránu a větší rozpočtové angažovanosti v oblasti obrany.
Tento strategický posun má důsledky, které dalece přesahují potrestání rozhádaných spojenců. Přiblížením amerických sil k ruským hranicím nevyhnutelně zvyšuje napětí ve vztazích s Moskvou. Íránský konflikt se tak stává faktorem, který nově definuje bezpečnostní rovnováhu na evropském kontinentu, tedy na území, jemuž dosud dominovala téměř výhradně válka na Ukrajině. Poselství Washingtonu je těžké ignorovat: politická loajalita má přímé důsledky pro vojenskou architekturu.
Suverenita, nebo izolace?
Velkou otázkou nyní je, zda se rozhodnutí Španělska zůstat mimo EU ukáže jako nákladnější, než se zdálo v době jeho přijetí. Bezpečnostní analytici se shodují, že případná ztráta základen, vojenských investic a váhy ve strukturách NATO by mohla výrazně změnit postavení Španělska na evropské bezpečnostní šachovnici.
Přesto existují důvody k opatrnosti. Trumpovy hrozby se ne vždy naplní v ohlášeném rozsahu a je těžké si představit, že by se Pentagon dobrovolně vzdal tak geograficky cenné enklávy, jakou je jižní část Pyrenejského poloostrova. Tato epizoda však jasně ukazuje, že rozhodnutí států v globálních konfliktech mohou mít nepředvídané vedlejší účinky na spojenectví, která byla považována za samozřejmá. Španělsko nejenže řeklo „ne“ válce: možná nyní bude muset zaplatit strategickou cenu za to, že tak učinilo v rozhodujícím okamžiku pro mezinárodní řád.