Myšlenka rojů dronů létajících nad bojištěm není nová, ale Peking právě přenesl tento koncept i na zem. Skupina čtyřnohých robotů, navržených tak, aby se pohybovali jako psi, dokončila simulované cvičení městských bojů.
Robotičtí psi při něm jednali ve shodě, s distribuovanými funkcemi a sdíleným systémem inteligence, který jim umožňuje přijímat kolektivní rozhodnutí. Čínská státní televize CCTV odvysílala záběry minulý týden v epizodě dokumentárního seriálu Bezpilotní soutěž, který se zaměřuje na nejnovější vývoj bezpilotních zbraní v Číně. O ukázce informoval deník South China Morning Post.
Od jediného nástroje k platformě roje
Ti, kdo za projektem stojí, popisují tyto roboty jako generační skok: od konceptu podpůrného systému pro jednoho vojáka ke koordinované bojové platformě roje. V praxi to znamená, že každá jednotka již není izolovaným zařízením, ale funguje jako součást sítě, kde informace proudí v reálném čase mezi všemi členy skupiny.
Síla modelu, který Čína nazývá „vlčí smečka“, spočívá ve specializaci. Každý čtyřnohý robot má v rámci smečky přidělenou odlišnou roli. Některé jednotky se věnují průzkumným a zpravodajským úkolům, jiné jsou připraveny k přímé bojové akci a zbytek plní logistické nebo podpůrné operační funkce. Tímto rozdělením odpovědnosti skupina získává na efektivitě a schopnosti přizpůsobit se rychle se měnícím situacím, což je v městském prostředí běžné.
Rychlejší, odolnější a s více formami řízení
Ve srovnání s předchozími generacemi robotů vykazují nové modely výrazné zlepšení fyzických i operačních vlastností. Podle SCMP jsou jejich klouby pružnější, dosahují rychlosti až 15 km/h a unesou užitečné zatížení 25 kilogramů, což je hmotnost, kterou může tvořit jejich další vybavení. Kromě toho si lépe vedou v obtížném terénu a odolávají nepříznivým povětrnostním podmínkám, což rozšiřuje škálu scénářů, v nichž mohou být nasazeny.
Další zajímavostí je rozmanitost metod, kterými jim může operátor velet. Ovládání se provádí pomocí běžných konzolí, hlasovými povely, pomocí taktické rukavice nebo prostřednictvím joysticku připojeného přímo ke zbrani. Tato flexibilita umožňuje velitelům sledovat průběh mise nebo zasahovat podle potřeby.
Sdílená senzorická síť a spolupráce s drony
Skutečný rozdíl této nové generace spočívá ve společné senzorické síti, která propojuje všechny jednotky. Díky ní si roboti okamžitě vyměňují data a koordinují své pohyby bez nutnosti neustálých externích pokynů. Tato částečná autonomie jim umožňuje kolektivně reagovat na hrozby nebo změny v prostředí.
Systém navíc nepracuje pouze na zemi. Je navržen tak, aby jej bylo možné kombinovat s leteckými drony, a provádět tak společné operace, které současně pokrývají pozemní i vzdušný prostor, což je přístup, který znásobuje kapacitu pro sledování a akce na zemi.
Otevřená dilemata: autonomie, odpovědnost a eskalace
Čínské testy jsou nejnovějším příkladem toho, jak robotika a automatizace mění armádu. Odborníci na obranu však varují, že tento vývoj vyvolává hluboké otázky. S tím, jak stroje přebírají větší rozhodovací pravomoci, se stírá hranice lidské odpovědnosti za smrtící akce v boji.
Neméně důležité je riziko eskalace. Automatizované systémy reagují mnohem rychleji než člověk, což zkracuje čas, který je k dispozici pro lidskou kontrolu, a může vyvolat reakce, které je obtížné zvrátit. Je však třeba poznamenat: ačkoli jsou tito robotičtí psi schopni autonomně identifikovat a zaměřit cíle, rozkaz k zahájení palby stále vyžaduje potvrzení lidským operátorem.