Ruské hrozby, čínský technologický vzestup a křehká mezinárodní pravidla přiměly Evropu k zásadnímu kroku: opouští romantickou představu mírového vesmíru a investuje miliardy do jeho obrany. Vstup do vesmírného zbrojení je nejen reakcí na geopolitiku, ale i závodem o přežití v digitálně propojeném světě.
Závod o militarizaci vesmíru se zrychlil do takové míry, jaká nemá od konce studené války obdoby. Důvodů je mnoho, ale hlavním z nich je kombinace otevřených ruských hrozeb, skrytých sabotáží a mezinárodní architektury neschopné zadržet vznik atomových zbraní mimo atmosféru. Nejnověji se k nim připojila Evropa.
Válka na oběžné dráze
Moskva nejenže oživila svůj klasický jaderný diskurs, ale otevřela druhou frontu na nízké oběžné dráze vývojem protisatelitních systémů vybavených hlavicemi, které otevřeně porušují Smlouvu o kosmickém prostoru. V této souvislosti se evropští a američtí odborníci shodují, že Kreml snižuje práh pro použití taktických jaderných zbraní na Zemi i ve vesmíru a zároveň experimentuje s platformami schopnými maskovat orbitální bomby určené k vyřazení satelitů nezbytných pro ekonomiku, obranu a komunikaci.
Samotná představa „vesmírného Pearl Harboru“ (jaderný výbuch, který zničí tisíce satelitů, oslepí celé kontinenty a z nízké oběžné dráhy udělá radioaktivní skládku na celé generace) tak přiměla Evropu opustit romantickou vizi výhradně civilního vesmíru a vstoupit do nové strategické reality, která kombinuje odstrašení, diplomacii a operační připravenost.
Související článek
Hazard starého kontinentu
Tento posun vykrystalizoval v historické rozhodnutí: země Evropské kosmické agentury se poprvé dohodly na financování programu určeného výslovně pro vojenské funkce. Projekt ERS, který je koncipován jako „systém systémů“ se schopnostmi sledování, bezpečné navigace, šifrované komunikace a pozorování Země, znamená vstup Evropy do klubu aktérů, kteří si uvědomují, že jejich budoucí bezpečnost závisí stejně tak na tom, co se děje na zemi, jako na tom, co se děje stovky kilometrů nad zemí.
Schválené financování 1,2 miliardy eur (29,4 miliard korun) a další prostředky přichází s bezprecedentním politickým mandátem, který nově definuje pojem „mírové účely“ v době, kdy Čína znásobuje své vesmírné kapacity a Rusko mění oběžnou dráhu v hybridní tlakový prostor. Výše podpory, která se blíží 100 % požadované částky, odráží vnitřní shodu: bez vlastních kapacit by Evropa byla zranitelným divákem v konfliktu, který by se rozhodoval na základě rychlosti a odolnosti jejích satelitních konstelací.
Francouzská a německá odpověď
Na této nové šachovnici převzaly Francie a Německo ústřední roli jak díky svým průmyslovým kapacitám, tak díky nově přijatému přesvědčení, že války budoucnosti začnou (nebo se rozhodnou) ve vesmíru. Paříž investovala 10 miliard eur (245 miliard korun) do svého nového vesmírného velitelství, jehož cílem jsou vojenské operace na oběžné dráze, ochrana družic před kinetickými útoky a podpora interoperabilní architektury s NATO.
Berlín zase oznámil investice ve výši 35 miliard eur (857,5 miliard korun) do roku 2030, aby posílil vlastní vesmírné velitelství, vyvinul strážní družice a vybavil se pokročilými systémy včasného varování. Obě země veřejně uznaly, že orbitální infrastruktura je stejně kritická jako energetická nebo digitální infrastruktura a že jakákoli ruská agrese by mohla ochromit nejen obranu, ale i celou evropskou občanskou společnost. O národní bezpečnosti se již nerozhoduje pouze na východní pozemní hranici, ale v trojrozměrném prostředí, kde ztráta jediného satelitního uzlu může destabilizovat celé sektory.
Jaderné zbraně mimo atmosféru
Analytici se shodují, že nejobávanějším scénářem není jednorázový útok na jednotlivé družice, ale výbuch jaderného nákladu na oběžné dráze, který by byl schopen generovat ničivé elektromagnetické impulsy a kaskádovité kosmické trosky, jež by nízkou oběžnou dráhu učinily nepoužitelnou na desítky let. Historické precedenty, jako byl test Starfish Prime, který v 60. letech 20. století zničil nebo vážně poškodil několik tehdy existujících družic v nízké oběžné dráze (přibližně třetinu z nich), slouží jako varování, co by znamenalo opakování podobného experimentu dnes, kdy je aktivních více než 10 000 družic.
Europe focuses on the possibility of combat and nuclear war in space https://t.co/9bZJVEO4xd
— NPEC (@NuclearPolicy) November 28, 2025
Takový výbuch by zabil astronauty, zničil globální navigační infrastrukturu, zkameněl digitální ekonomiku a způsobil dominový efekt, který by mohl přenést válku z vesmíru na Zemi. Někteří odborníci sice tvrdí, že Moskva by se k takové akci uchýlila pouze v případě scénáře konečného zhroucení, ale samotná existence těchto schopností nutí Evropu připravit se na typ konfliktu, který by prolomil tradiční hranice odstrašování.
Politický tlak a nový řád
Obavy z orbitálního konfliktu oživily debaty o jaderném odzbrojení ve Spojených státech i v Evropě, kde zákonodárci prosazují iniciativy na oživení desetiletí starých mnohostranných jednání. ESA zároveň dosáhla rekordního rozpočtu 22,1 miliardy eur (541,45 miliard korun), který nejenže financuje její přechod na vesmírnou bezpečnost, ale také posiluje vědecké a komerční programy, jako jsou opakovaně použitelné rakety, průzkum Marsu a nové astrobiologické mise.
Tento růst, podporovaný Německem, Francií, Itálií a Španělskem, odráží strategické sbližování obrany, výzkumu a technologické suverenity. V novém scénáři se Evropa snaží nebýt druhořadým aktérem tváří v tvář duopolizaci vesmíru mezi Spojenými státy a Čínou, ale rozvíjet skutečnou autonomii, která snižuje závislost na soukromých platformách, jako je Starlink, nebo na amerických systémech, jako jsou vesmírné stíhačky Golden Dome.
Militarizovat vesmír
Pokud něco, pak průnik ruských hrozeb, technologického pokroku USA a evropského strategického probuzení znamená začátek etapy, v níž se oběžná dráha Země upevňuje jako nová globální aréna vojenské soutěže. Z prostoru, který byl kdysi vědeckou a obchodní doménou, se stal prostor, kde se rozhoduje o odolnosti celých společností.
Projekt ERS, rozšiřování národních vesmírných velitelství a rostoucí financování duálních schopností tvoří obranný ekosystém, který se snaží zabránit konfliktu, který si nikdo nechce představit. A zdá se, že v tomto scénáři Evropa pochopila, že jediným způsobem, jak odvrátit orbitální eskalaci, je prokázat, že disponuje právě těmi prostředky, které jí umožní odolat, reagovat na ni a zotavit se z ní.
V této souvislosti je důležité poznamenat, že militarizace vesmíru zahrnuje nejen obranu a ochranu družic, ale také vývoj pokročilých technologií, které umožňují rychlou reakci na jakoukoli hrozbu. Zkoumá se možnost využití umělé inteligence a strojového učení ke zlepšení dohledu a kontroly vesmírných prostředků, což umožňuje včasné odhalení možných útoků nebo anomálií ve vesmíru.
Kromě toho zůstává základním pilířem evropské vesmírné strategie mezinárodní spolupráce. Navzdory geopolitickému napětí je spolupráce s dalšími kosmickými mocnostmi, jako je Japonsko a Kanada, zásadní pro výměnu technologií a znalostí, jakož i pro vytvoření regulačního rámce, který podporuje mírové využívání vesmíru.
Prioritou se rovněž stalo vzdělávání a odborná příprava nové generace vědců a inženýrů v oblasti vesmíru. Evropské univerzity rozšiřují své studijní programy v oblasti vesmíru, aby připravily budoucí vedoucí pracovníky v této oblasti a zajistily, že Evropa zůstane konkurenceschopná v globální vesmírné aréně.
Rozhodnutí Evropy vyzbrojit vesmír odráží změnu paradigmatu ve vnímání vesmíru jako důležité strategické oblasti. Kombinace investic do technologií, mezinárodní spolupráce a rozvoje lidských talentů staví Evropu do pozice klíčového hráče ve vesmírných závodech 21. století.