Firmy stále častěji ospravedlňují propouštění odvoláváním se na umělou inteligenci a konec práce na dálku. Podle odborníků ale tyto důvody často slouží jen jako pohodlné výmluvy pro rozhodnutí, která by jinak veřejnost těžko přijala.
Již více než rok mnozí manažeři tvrdí, že používají nástroje umělé inteligence k automatizaci procesů, což vedlo ke statisícům propuštěných zaměstnanců v různých odvětvích. Stále více odborníků si však začíná uvědomovat, že ve skutečnosti za těmito škrty nestojí zavádění umělé inteligence, ale lidské touhy a snaha najít zdůvodnění, které by sloužilo jako kouřová clona.
Nějakou dobu se společnosti vyhýbaly mluvit o dopadech generativní umělé inteligence na zaměstnanost, ale tato opatrnost již pominula. Giganti jako Accenture, Salesforce, Klarna, Microsoft a Duolingo tak přiznali, že významná část jejich propouštění souvisí s nasazením umělé inteligence. Přesto Fabian Stephany (profesor na Oxfordské univerzitě) tvrdí, že společnosti jsou neupřímné, když tvrdí, že vinu svalují na AI, aby ospravedlnily škrty.
Jak velkou vinu nese AI?
Podle Stephanyho mají korporace v úmyslu snížit počet zaměstnanců poté, co během pandemie nadměrně najímaly zaměstnance. Umělá inteligence se tak stala skvělou výmluvou, protože slouží jako moderní a věrohodný argument. Ve skutečnosti to není jediný způsob, který využívají k ospravedlnění takových rozhodnutí, protože narážejí také na praxi, kterou mnohokrát kritizovali: práci na dálku.
Přestože práce na dálku získala na významu během pandemie, návrat k normálu přiměl mnoho společností, aby své zaměstnance pozvaly zpět do kanceláří. Tímto způsobem jsou politiky návratu využívány také jako skrytý mechanismus propouštění, protože mnoho zaměstnanců raději podá výpověď, než aby se vrátili k práci v kanceláři.
Vinou umělé inteligence i práce na dálku se tak v očích investorů zlepšuje image společností, kterým se daří vytvářet dojem technologicky vyspělých firem, jež dbají na kontrolu provozních nákladů. Výzkum Yale Budget Lab jde ve skutečnosti ještě o krok dál a odhaluje, že existuje jen málo důkazů o tom, že AI vytlačuje více pracovních míst než předchozí revoluce, například počítačová nebo internetová.
Skutečný dopad umělé inteligence na zaměstnanost
Dopad umělé inteligence na zaměstnanost je složitá otázka, která vyžaduje další analýzu. Podle zprávy McKinsey Global Institute se odhaduje, že do roku 2030 bude možná muset 3 až 14 % celosvětové pracovní síly změnit povolání v důsledku automatizace a umělé inteligence. Předpokládá se však také, že umělá inteligence by mohla více pracovních míst vytvořit, než zničit, a to zejména v odvětvích, jako jsou technologie, zdravotnictví a vzdělávání, kde roste poptávka po specializovaných dovednostech.
AI navíc nenahrazuje pouze opakující se a rutinní úkoly, ale umožňuje pracovníkům zaměřit se na kreativnější a strategičtější činnosti. To by mohlo vést k větší spokojenosti s prací a zvýšení produktivity v mnoha odvětvích. Aby se tak však stalo, je nezbytné, aby společnosti investovaly do školení a rozvoje svých zaměstnanců, kteří se novým technologiím přizpůsobí.
Ačkoli umělá inteligence mění prostředí zaměstnanosti, nemusí být nutně takovým padouchem, za jakého ji mnozí považují. Spíše se jedná o mocný nástroj, který, pokud je využíván zodpovědně, může být přínosem jak pro podniky, tak pro pracovníky. Klíč spočívá v tom, jak se organizace rozhodnou AI implementovat a jak jsou ochotny své zaměstnance v tomto přechodu podpořit.