Kdysi mocná ruská flotila se mění v relikt minulosti. Ponorka Novorossijsk, poškozená a pomalá, vzbudila v evropských vodách spíš údiv než strach – a NATO z její plavby udělalo ukázku ruského úpadku.
Ruská flotila, kdysi druhá největší na světě, je nyní závislá na stárnoucích jednotkách bez náhradních dílů. Poté, co satelitní snímky odhalily, že ruská základna jaderných ponorek byla poškozena zemětřesením, unikla na Ukrajinu všechna tajemství nejmodernější moskevské ponorky, včetně jejích poruch. Nyní, o dva měsíce později, se jedna z nich objevila u pobřeží Francie. A místo strachu se Evropa pobavila.
Mlčení prolomeno
Radary NATO několik dní sledovaly podivnou postavu ruské ponorky, která se místo toho, aby tajně vklouzla pod hladinu, nemotorně pohybovala po hladině. Byl to Novorossijsk, dieselelektrická ponorka třídy Kilo Černomořské flotily, jeden z mála prostředků, které ještě plují pod moskevskou vlajkou ve Středozemním moři.
Byl pomalý a viditelný, doprovázely ho francouzské, britské a nizozemské lodě, které ho doprovázely se stejnou směsicí opatrnosti a zvědavosti, s jakou člověk pozoruje zraněné zvíře. Pro Severoatlantickou alianci byla tato plavba více než námořní anomálií: byla známkou vyčerpání, odrazem toho, co zbylo z ruské námořní moci po třech a půl letech války, sankcí a nenapravitelných ztrát.
Související článek
Na širém moři
Oficiální verze Moskvy byla okamžitá. Podle Černomořské flotily plul Novorossijsk na hladině jen proto, aby dodržel mezinárodní pravidla při plavbě přes Lamanšský průliv. Zprávy spojeneckých zpravodajských služeb a úniky informací na ruských bezpečnostních kanálech však vykreslovaly jiný obraz: poškozená ponorka, z níž pravděpodobně uniká palivo, byla nucena opakovaně se vynořovat a podle některých zpráv dokonce vyprazdňovat zaplavené prostory.
NATO chief mocks Putin's 'limping' submarine that had to be towed in the North Sea, declaring it a sign of Russia's weak navy https://t.co/6zP332IqID
— Daily Mail (@DailyMail) October 14, 2025
Přítomnost remorkéru Jakov Grebelskij toto podezření ještě posílila. Pro velitele NATO nebyl obraz útočného plavidla „kulhajícího“ zpět na základnu jen metaforou technického selhání, ale ukázkou toho, jak ruská námořní mašinérie v očích světa rezaví.
Z Tartusu do Středozemního moře
Ještě před několika lety udržovalo Rusko ve Středozemním moři stálé síly, které kotvily na syrské základně Tartus, jeho strategické baště v regionu. Odtud vysílalo svou sílu na Blízký východ a do severní Afriky, kde chránilo energetické trasy a střežilo západní tranzit. Pád režimu Bašára Asada v roce 2024 však tuto rovnováhu rázem zničil.
S novou syrskou vládou přišla Moskva o poslední bezpečné nástupiště mimo Černé moře. Dnes, jak ironicky řekl generální tajemník NATO Mark Rutte, „ve Středozemním moři nezůstala téměř žádná ruská přítomnost: jen osamělá, rozbitá ponorka vracející se z hlídky“. Úpadek se neměří počtem potopených lodí, ale zmizením celé doktríny námořní projekce.
Ve svém projevu na Parlamentním shromáždění NATO ve Slovinsku byl Rutte stejně přesný jako jízlivý. „Jaká změna oproti románu Toma Clancyho Hon na Rudý říjen, řekl. Dnes je to spíše hon na nejbližšího mechanika“. Tato věta, kterou publikum oslavovalo, shrnovala nový spojenecký narativ: humor a vtipkování jako jazyk moci.
Zesměšňovat protivníka, ubírat mu na mystičnosti jeho síly, je také způsob, jak podkopat jeho vliv. Za ironií se však skrýval geopolitický kalkul. Rutte připomněl četné ruské provokace v posledních měsících (bezpilotní letouny nad Evropou, sabotáže podmořských kabelů, neúspěšné spiknutí, kybernetické útoky a nestabilitu ve Finsku a Polsku) a varoval, že Moskva si zachovává schopnost nepříjemností, i když se její vojenské síly omezily na symbolická gesta a opotřebované hrozby.
Neviditelný kolaps
Novorossijský debakl není ojedinělým případem. Od roku 2022 se Ukrajině podařilo zničit nebo zneškodnit více než třicet ruských plavidel pomocí protilodních střel a námořních dronů. Ztráty donutily Kreml stáhnout velkou část své flotily ze Sevastopolu a přemístit ji do Novorossijska na východním mořském pobřeží, aby zabránil dalším útokům.
Toto strategické útočiště paradoxně nese stejné jméno jako poškozená ponorka, která se k němu nyní snaží dostat. To, co bylo kdysi v sovětské éře symbolem nadřazenosti, se stalo plovoucím hřbitovem nedokončených projektů a demoralizovaných posádek.
Zrcadlo války
Také epizoda Novorossijsk, chcete-li, přesahuje rámec anekdoty. Představuje konvergenci všech front, na nichž se Rusko opotřebovává: vojenské, ekonomické, technologické a symbolické. Jeho flotila, kdysi druhá největší na světě, nyní spoléhá na stárnoucí jednotky bez náhradních dílů, zatímco Ukrajina inovuje bezpilotní letouny, které stojí zlomek jejích raket.
A NATO, které si je toho vědomo, se naučilo transformovat svá tichá vítězství do veřejných narativů, které narušují dojem ruské nezranitelnosti. Obraz Novorossijsku postupujícího na dohled, taženého a střeženého, je dokonalým obrazem k ponížení impéria, které už nedokáže skrývat své slabiny.
Dědictví v úpadku
Historie ruského námořnictva je historií velikosti a síly. Od dob Petra Velikého se Rusko snažilo prosadit jako námořní velmoc a během studené války vlastnil Sovětský svaz jednu z nejhrozivějších flotil na světě. Rozpad SSSR a následné hospodářské potíže však vážně ovlivnily jeho schopnost udržovat a modernizovat loďstvo. Dnešní situace ruského námořnictva odráží nejen ekonomické problémy, ale také výzvu v oblasti řízení a technologických inovací. Nedostatek investic do nových projektů a spoléhání se na zastaralé technologie vedly k tomu, že ruské loďstvo se snaží udržet si svůj význam na světové scéně.
Incident v Novorossijsku není jen symbolem úpadku ruského námořnictva, ale také odrazem širších vojenských a technologických problémů, kterým Rusko čelí. Evropa a NATO mezitím nadále přihlížejí a uvědomují si, že ačkoli se ruská hrozba možná zmenšuje, zůstává nepředvídatelným aktérem na mezinárodní scéně.