Dokážete si představit kečup jako léčivo, které bylo hojně využíváno? Možná vás to překvapí, ale v první polovině 19. století byl kečup propagován nikoli jako společenská pochoutka, ale jako lék na žaludeční obtíže.
Kečup je oblíbeným dochucovadlem, bez kterého si hranolky neumí představit většina z nás. Ovšem pokud se vrátíme o dvě stě let zpět do historie, zjistíme, že rajčatům jako takovým se lidé spíše vyhýbali. Rajčata se totiž podobala jedovatým bobulím lilku, které po požití, u člověka způsobovaly nevolnost, zvracení, průjem nebo slabost. Samotný název je odvozený od slov Ge-thcup nebo také Koe-cheup, což byla čínská rybí omáčka z rybích vnitřností a sójových bobů. Tato omáčka byla postupně během let upravována, někteří do ní přidávali ořechy, ančovičky, jiní zase přidali rajčata, čímž vznikl jakýsi předchůdce kečupu.
Když se rajčat lidé přestali bát
S kečupem na trh přišel až v roce 1812 vědec a zahradník James Meade. O pár let později v roce 1834 lékař John Cook Bennett z Ohia začal kečup prodávat jako lék, který vyléčí neduhy, jako je průjem, zažívací potíže a žloutenka.
Kečup se dokonce prodával i ve formě tablet, po kterých byla překvapivě velká poptávka. V populární kultuře se na tento bizarní moment historie odkazuje i dnes.
Lživé reklamy na denním pořádku
Za tabletami tenkrát stál Dr. Milese, který vlastně ani doktorem nebyl, byl obchodníkem z Clevelendu tělem i duší. Nebál se klamavé reklamy, měl tak silný žaludek na to, aby do novin vypustil informaci, že jeho tablety dokáží vyléčit i syfilis nebo problémy s játry. Milese se však neobešel bez konkurence, kterou byl Dr. Guy R. Phelps. Ten začal prodávat svou vlastní verzi rajčatové pilulky a jeho reklamy nebyly o nic lepší než ty Milesove. Milesovi se to samozřejmě nelíbilo a snažil se Phelpse pošpinit – prohlásil ho za šarlatána. Jenže Phelps moc dobře věděl, kdo Miles ve skutečnosti je, a tak vyrazil do boje.
„Miles má asi stejný nárok na titul lékaře jako můj kůň – a nic víc,“ zaznělo tenkrát z úst Phelpse.
Rajčatové tablety jako všelék, který pohřbil rajčatovou medicínu
V padesátých letech 19. století začali další podvodní prodejci tvrdit, že kečupové tablety dokážou vyléčit i zlomeniny kostí. Ironií však je, že většina rajčatových tablet neobsahovala vůbec žádná rajčata – testy, které byly na „zázračných“ rajčatových pilulkách provedeny nenašly ani stopu po rajčatech. Po tomto zjištění nastal pro kečupovou léčbu totální kolaps.
O několik desetiletí později, v roce 1876, vytvořil americký podnikatel Henry Heinz dnešní známou verzi kečupu. Použil zralá rajčata, destilovaný ocet, hnědý cukr, sůl a různé druhy koření. Tento recept si později získal popularitu jako neléčivé koření a zůstává dodnes nejprodávanějším kečupem vůbec.