Írán možná získává nového spojence ze strany, z níž bychom to nečekali. Poslední dny možná ukazují na nečekaný zvrat v íránsko-amerických vztazích. Do hry vstupuje Čína.
Írán jmenoval vlivného předsedu parlamentu Mohammada Baqera Ghalibafa jako zvláštního vyslance pro Čínu. Informovaly o tom zatím jen tiskové agentury Tasnin a Fars, které jsou napojeny na Islámské revoluční gardy. Vláda tento krok doposud oficiálně nepotvrdila. Stalo se tak za souhlasu nejvyššího vůdce Mojtáby Chameneího.
Signál i pro Spojené státy?
Analytici tvrdí, že tento krok vysílá signál, který dalece přesahuje bilaterální vztahy a mohl by být adresován nejen Pekingu, ale i Washingtonu. Nový zástupce pro vztahy s Čínou má podle těchto prohlášení silnou autoritu a jedná z mnohem vlivnější pozice. Je elitním vyjednavačem a má zkušenosti s jednáním s americkou stranou v současném konfliktu. Je zřejmé, že tu jde o záměr, protože jednání mezi USA a Íránem jsou na mrtvém bodě. Odborníci upozorňují na to, že Čína se tak stává vlivnějším spojencem a prostředníkem pro tato jednání, než dříve bylo Rusko.
Jde o ekonomické strategické spojenectví
Íránský konzervativní bývalý ministr hospodářství Ehsan Khanduzi se na sociálních sítích vyjádřil, že jde o navázání strategického partnerství. Teheránský analytik Mustafa Najafi připomněl, že jednání s Čínou se zemi dlouhodobě nedaří a tento nový zástupce by mohl mít největší šanci a schopnost skutečně realizovat projekty, které obě země zamýšlí. Spíše než o vliv na íránský konflikt se Spojenými státy a Izraelem, tu jde o spolupráci v případě společných investic. Írán totiž v roce 2021 podepsal dohodu o pětadvacetileté strategické ekonomické spolupráci, ale většina investic doposud nebyla realizována.
Lze ale očekávat, že zájem o rozvoj země a čínské investice povede čínskou stranu k nátlaku na ukončení konfliktu se Spojenými státy jakožto destabilizujícího ekonomického prvku. Pro Washington to může být signál, že se Írán chce ekonomicky zvednout.
Média si také všímají toho, že k tomuto kroku dochází po nepříliš úspěšné návštěvě amerického prezidenta v Číně.
Čína za dobu této návštěvy nijak neovlivnila ani snahu otevřít Hormuzský průliv.
V podstatě okamžitě po ní Donald Trump začal hrozit vystupňováním konfliktu, pokud se íránští představitelé nepostaví jednání čelem. Peking ale není příliš ochotný do vzájemných mezinárodních vztahů a konfliktu zasahovat, jak bylo zřejmé po americké návštěvě. Írán tak pravděpodobně hledá jiné cesty a využívá vzestupujícího mocenského vlivu Číny i platnosti své smlouvy z roku 2021, která zatím zůstává nevyužita.
Ignorace amerických sankcí, Evropa stojí stranou
Nyní se tedy dají očekávat podstatně silnější vztahy mezi Íránem a Čínou, navzdory americkým sankcím. Čína například nadále od Íránu kupuje obrovské množství ropy, největším odběratelem zůstává také u Ruska. Otázkou zůstává, nakolik je toto spojenectví také pokusem o bezpečnostní záruky pro Írán. Viditelná je snaha podobných mocností využít zlepšené pozice u stále silnější Číny. Jedním z takových faktorů je i výrazný nepoměr mezi podepsanými obchody. Neúspěšnými snahami americké delegace a předpokládané úspěšné spolupráce v mnoha směrech s ruskou delegací, která se do Číny chystá v těchto dnech.