Dnešní datum má příběh: 17. listopadu 1989 policie brutálně zasáhla proti studentům v Praze. Začala sametová revoluce

Dnešní datum má příběh: 17. listopadu 1989 policie brutálně zasáhla proti studentům v Praze. Začala sametová revoluce

Zdroj obrázku: Depositphotos

Před 35 lety studenti vyrazili uctít památku Jana Opletala. Policie je chladnokrevně uzavřela do pasti a brutálně mlátila obušky. Fáma o mrtvém studentovi pak spustila lavinu, která během týdnů smetla komunistický režim.


Když nacisté zavřeli vysoké školy a poslali studenty do koncentráku

Abychom pochopili, proč se 17. listopadu 1989 stala Národní třída místem zlomu, musíme se vrátit o přesně padesát let zpátky. V říjnu 1939, krátce po začátku nacistické okupace, se v Praze konala demonstrace k výročí vzniku Československa. Nacisté tehdy postřelili studenta medicíny Jana Opletala, který na následky zranění 11. listopadu 1939 zemřel.

Jeho pohřeb se změnil v masivní manifestaci odporu. Adolf Hitler reagoval okamžitě a nemilosrdně – 17. listopadu 1939 nechal uzavřít všechny české vysoké školy a přes 1200 studentů deportoval do koncentračních táborů. Tento den se později stal Mezinárodním dnem studentstva.

O půl století později, v listopadu 1989, chtěli mladí lidé připomenout Opletalův odkaz. Vlastenecký vzor z roku 1939 se v nich spojil s obrovským vztekem na šedivou a nesvobodnou realitu komunistického režimu.

Dokonale připravená past a brutální mlácení obušky

Oficiálně povolená vzpomínková akce na pražském Albertově se rychle změnila v pochod za svobodu. Tisíce studentů s holýma rukama a svíčkami zamířily do centra metropole. Na Národní třídě je však čekala dokonale připravená past – policie dav neprodyšně uzavřela ze všech stran.

Pak přišel chladnokrevný rozkaz. Policisté začali demonstranty brutálně mlátit obušky. Mladí lidé, kteří přišli jen se svíčkami a písněmi, se ocitli v pasti bez možnosti úniku.

Když policie vyčistila ulici, Prahou se bleskově rozšířila zpráva: Komunisté na Národní třídě zabili studenta Martina Šmída. Tato informace zafungovala jako definitivní rozbuška pro celou zemi. Společnost, která se do té doby bála, pocítila obrovskou vlnu hněvu.

Jenže šlo o naprosto absurdní hru tajné policie. Muž na zemi byl živý poručík StB Ludvík Zifčák, který dostal úkol sehrát roli oběti. Plán StB ale nevyšel – místo zastrašení vyvolali lavinu, kterou už nešlo zastavit. Skutečný student Martin Šmíd byl v pořádku doma a fámu o jeho smrti rozšířila Drahomíra Dražská.

Statisíce klíčů nad hlavou a konec strachu

Během několika hodin strach definitivně vystřídala čistá euforie. Lidé, kteří ještě den předtím šeptali své názory doma v kuchyni, najednou stáli na zaplněných náměstích. Drželi se za ramena a nad hlavami jim zvonily statisíce svazků klíčů – symbolický vzkaz režimu, že už mu definitivně odzvonilo.

Národ se spojil v naprosté solidaritě. Lidé si zdarma rozdávali čaj, tiskli letáky a poprvé po čtyřiceti letech svobodně dýchali. Vlna protestu se okamžitě rozšířila do všech měst republiky.

Příbramští herci vypověděli poslušnost jako první

Obrovská vlna okamžitě zasáhla i Příbram. Jako první v tomto městě vypověděli poslušnost herci a divadelníci. Příbramské divadlo vstoupilo do stávky, zrušilo představení a místo toho se v sálech začalo otevřeně diskutovat o svobodě.

Dění v příbramské kultuře tehdy táhli herci Zdeněk Hess, Jiří Žák nebo Jan Vávra. Z Prahy přijel místní stávkující podpořit známý herec Pavel Rímský, později dorazil například i Jan Přeučil.

Revoluční dění se z divadla rychle přesunulo na tehdejší náměstí Pionýrů (dnešní náměstí 17. listopadu). Když se zde sešly tisíce lidí, nebylo k dispozici žádné řečniště ani ozvučené pódium. Herci tak popadli obyčejné dřevěné malířské štafle, rozevřeli je uprostřed davu a ty jim posloužily jako první svobodná tribuna.

Když se přidali horníci z uranových dolů, bylo rozhodnuto

Komunistické vedení v Praze i v Příbrami stále spoléhalo na to, že protesty jsou jen záležitostí studentů a umělců. Dělnická třída měla podle nich zůstat loajální režimu.

Jenže v pondělí 27. listopadu 1989 přišel definitivní knokaut pro starý režim – celostátní dvouhodinová generální stávka. V Příbrami to byl naprosto kritický moment. Když do stávky masivně vstoupili i horníci z příbramských uranových dolů, bylo rozhodnuto.

Chlapi v montérkách dali jasně najevo, že stojí za studenty. V tu chvíli mocní pochopili, že ztratili podporu i u těch, kterými se celá desetiletí zaštiťovali. Sametová revoluce ukázala neuvěřitelnou sílu – bez jediného výstřelu, s humorem, písničkami a neuvěřitelnou lidskou blízkostí dokázala během pár týdnů svrhnout totalitní kolos.

Reklama

Reklama

Reklama

 
#