Přesně v 11 hodin dopoledne 11. listopadu 1918 vstoupilo v platnost příměří, které ukončilo čtyři roky nejničivějšího konfliktu v dějinách. Válka si vyžádala 9 milionů padlých vojáků a milion civilistů.
Existují okamžiky v historii, které si lze zapamatovat s přesností na minutu. Konec první světové války patří mezi ně. Boje ustaly v jedenáctou hodinu jedenáctého dne v jedenáctém měsíci.
Dne 29. září 1918 oznámil německý generální štáb císaři Vilému II. a říšskému kancléři Georgu von Hertlingovi, že vojenská situace je neudržitelná. Po týdnu jednání na nejvyšší úrovni informovala německá vláda dohodové země o ochotě vyjednávat o míru.
Podpis v železničním vagónu rozhodl o osudu Evropy
Německá delegace byla vyslána do Compiègneského lesa u stanice Rethondes, kde probíhala jednání v salonním voze francouzského maršála Ferdinanda Focha. Text příměří byl dohodnut 11. listopadu kolem páté hodiny ranní s tím, že vstoupí v platnost v 11:00 hodin.
Poslední obětí konfliktu se stal Američan Henry Gunther, který padl minutu před koncem války. Jeho riskantní útok byl motivován snahou získat zpět ztracenou hodnost seržanta.
Do té doby největší válečný konflikt si vyžádal přibližně 9 milionů životů mezi vojáky a asi milion obětí z řad civilního obyvatelstva. K nepřímým obětem patří desítky milionů lidí zasažených pandemií španělské chřipky, kterou rozšířily přesuny vojsk na ohromné vzdálenosti. Odhaduje se, že chřipka usmrtila asi 50 milionů lidí, z toho v českých zemích kolem 80 000.
Průmyslová revoluce změnila válčení navždy
První světová válka bývá označována jako moderní válka. Rozhodujícím faktorem se vedle operačních aspektů stal objem průmyslové výroby. Strana schopná ušít více uniforem, vyrobit více pušek, děl a munice získávala rozhodující převahu.
Železnice umožnila přesuny vojsk až do přifrontového pásma a zahájení útočných operací v dosud nevídaném měřítku. Telefon se stal samozřejmostí při předávání rozkazů u vyšších velitelských struktur a postupně pronikal i na nižší stupně velení.
V letech 1914 až 1918 došlo k nebývalému technologickému pokroku. Poprvé byl nasazen bojový plyn, který se záhy stal standardní součástí každé vojenské operace. Letecké síly vděčí za svůj vznik právě tomuto konfliktu – zatímco do roku 1914 sloužily letouny pouze k průzkumu, po tomto datu vzniklo hned několik kategorií včetně stíhacích a bombardovacích letounů.
Další zásadní inovací bylo zavedení tankové zbraně. Jestliže k prvnímu nasazení tanků došlo v roce 1916, o dva roky později se jejich stavy počítaly na tisíce.
Totální mobilizace a chaos po rozpadu impérií
Konflikt bývá charakterizován jako totální válka v tom smyslu, že došlo k úplné mobilizaci lidských a materiálních zdrojů. Vše v týlu fakticky sloužilo výhradně válečnému úsilí. Muže odvedené na frontu nahradily ve výrobě ženy, ekonomiku dirigoval stát a odvětví nesloužící válce byla likvidována. Zásobování potravinami fungovalo na základě přídělového systému.
Válka fakticky skončila dvojí porážkou – porážkou jedné z dohodových zemí, Ruska, a zemí centrálních mocností. V okamžiku, kdy se rozpadly státní struktury Německa, Rakouska-Uherska, Ruska a Turecka, zachvátil jejich území nevídaný chaos.
Na území Ruska propukla občanská válka, která si sama vyžádala asi deset milionů obětí. Ve stavu občanské války se nacházelo i Německo. Ve střední a východní Evropě proběhlo několik válečných konfliktů – mezi Řeckem a Tureckem, mezi Československem a Polskem, mezi Československem a Maďarskem, mezi Polskem a Ukrajinou a mezi Polskem a sovětským Ruskem.
V tomto chaosu se začal šířit komunismus. Pevně se uchytil v Rusku, sovětské či komunistické státy byly však nakrátko vyhlášeny též v Alsasku-Lotrinsku, Sasku, Bavorsku, Maďarsku, na Slovensku, v pobaltských zemích a ve Finsku. O skutečném míru v Evropě lze hovořit až po roce 1923.
Ačkoliv první světová válka skončila před více než stoletím, dodnes ovlivňuje naši přítomnost. Právě prvoválečná zkušenost otřásla legitimitou války jako takové – přestala být pokračováním politiky jinými prostředky.
Z chaosu války a následujících konfliktů se vynořila řada národních států, které existují dodnes. Od severu k jihu se jedná o Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Polsko a Československo. Nakrátko poznala státní suverenitu i Ukrajina.
Den 11. listopadu se dnes připomíná jako Den válečných veteránů, k němuž neodmyslitelně patří symbol červeného vlčího máku inspirovaný slavnou vojenskou básní.