Inspekce práce se při kontrolách zaměřuje především na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, těsně za tím ale následuje právě nelegální zaměstnávání – tedy situace, kdy člověk formálně podniká na živnostenský list, ale fakticky plní úkoly běžného zaměstnance. Taková praxe patří k nejčastěji zjišťovaným pochybením a firmy za ni čekají tvrdé postihy.
Právě proto vzbudila pozornost chystaná novela zákoníku práce, která má od příštího roku zúžit podmínky pro prokázání závislé práce. Podle advokátky Markéty Tkadlecové z kanceláře Bříza & Trubač ale změna zákona situaci příliš neulehčí – naopak může rozpoutat novou vlnu právních sporů mezi firmami a úřady. Varovala před tím na konferenci Právo a trh práce, kterou pořádaly Česká justice a Ekonomický deník.
Kdy úřady rozpoznají nelegální zaměstnávání?
Klíčové je, že kontrolní orgány neposuzují jen to, co je napsáno ve smlouvě. Sledují skutečný charakter vztahu mezi firmou a živnostníkem. Rozhodující bývá například to, zda podnikatel dostává přímé pokyny, jestli musí práci vykonávat osobně a pravidelně, nebo zda je ekonomicky závislý na jediném příjmu od jednoho zadavatele.
Pokud úřady dospějí k závěru, že jde o zastřené zaměstnání, hrozí firmě pokuta od 50 tisíc až do 10 milionů korun a v krajním případě i zákaz činnosti na dva roky. Ani živnostník ale neodejde bez postihu – sankce pro něj může dosáhnout až 100 tisíc korun.
Co přesně se změní od příštího roku?
Novela zákoníku práce v rámci tzv. flexinovely upravuje znaky závislé práce. Dosud platilo, že jedním ze základních znaků je práce podle pokynů zaměstnavatele. Od příštího roku se tento prvek stane pouze jednou ze čtyř podmínek vztahu nadřízenosti a podřízenosti, které musí být splněny všechny najednou:
- zaměstnavatel organizuje práci zaměstnance
- zaměstnavatel dohlíží nad výkonem práce zaměstnance
- zaměstnavatel dává zaměstnanci pokyny
- zaměstnanec práci vykonává v pracovní době
Zároveň soudy už nebudou zkoumat, zda je živnostník ekonomicky závislý na příjmech od jediného zadavatele. To by teoreticky mohlo některé hraniční případy vymanit z dosahu inspekce.
Podle Markéty Tkadlecové ale zaručený recept na ochranu před postihy neexistuje. „Nejvyšší správní soud v judikatuře razí směr, že švarcsystém se má posuzovat materiálně. Nepotřeboval proto zpřesnění definice závislé práce, ale zdůrazňoval důležitost individuálního posouzení v konkrétním případě a na základě zohlednění podmínek na daném pracovišti,“ říká advokátka.
Soudy budou rozhodovat jinak než zákon?
Právě tady se skrývá největší riziko pro firmy. Judikatura českých soudů – a stejně tak zahraniční praxe – totiž klade důraz na skutečný obsah vztahu, nikoli na formální splnění podmínek v zákoně. Tkadlecová upozorňuje, že ani po novele to neznamená automatickou ochranu.
Nejvyšší soud totiž říká, že i když nenaplníte všechny podmínky, za nichž má být závislá práce vykonávána, což je nyní vodítkem pro naplnění znaků závislé práce, pořád to být švarcsystém může,
upozorňuje na rozhodovací praxi s důrazem na materiální posouzení.
Podle ní právě tato nejednoznačnost povede k vlně soudních sporů. Zaměstnavatelé se budou snažit nové znění zákona využít ve svůj prospěch a prolomit dosavadní judikaturu. „Zaměstnavatelé to budou zkoušet prorazit a prolomit judikaturu. Opřou se o nové znění a záměr zákonodárce,“ předpovídá další vývoj.
Firmy tak čeká nejistota – i když formálně splní nové podmínky, stále jim hrozí, že soud rozhodne jinak a inspekce práce uloží sankci.
Proč firmy riskují milionové pokuty?
Ačkoliv je nelegální zaměstnávání riskantní, pro obě strany je finančně výhodnější než klasický pracovní poměr. Firma ušetří na odvodech a zaměstnaneckých benefitech, živnostník si odnese vyšší čistý příjem. V některých oborech – zejména v IT – se tento model rozšířil natolik, že pokřivil celý trh práce.
Tkadlecová upozorňuje, že u vysoce placených odborníků přestává fungovat tradiční vztah zaměstnavatel–zaměstnanec. „Firma nedokáže vytvořit tlak, aby je donutila nabídku uzavření pracovní smlouvy přijmout, pokud jim nezaplatí to samé v čistém, jako by dostali na živnostenský list,“ říká.
Navíc zrušit pracovní smlouvu s takovým expertem není levné – odstupné a další náklady mohou být pro firmu značnou zátěží. Proto raději volí spolupráci na živnostenský list, i když riskují milionovou pokutu.
Mohla by pomoci třetí kategorie pracovníků?
Vedoucí advokát Aegis Law Peter Perniš navrhuje jako možné řešení vytvoření třetí kategorie vedle zaměstnanců a OSVČ, inspirované německým modelem. „Můžeme jim dát částečně práva jako mají zaměstnanci, větší ochranu při rozvázání spolupráce. A na druhé straně jim můžeme ponechat flexibilitu,“ naznačuje možné zaměstnávání formou osob v obdobném postavení zaměstnanců.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ale k tomuto návrhu zatím přistupuje zdrženlivě. Ředitel odboru podpory zaměstnanosti a inspekce práce Jeroným Dekan vysvětluje: „Chceme mít jednoznačně závislou práci a vedle toho samostatnou výdělečnou činnost a nedávat do toho varianty, které by tu úpravu dále znepřehledňovaly.“
Do budoucna ale posun v tomto ohledu nevylučuje. „Ministerstvo plní zadání, jaké dostane,“ uzavírá Dekan.
V Česku přitom působí na živnostenský list přes milion lidí – zhruba 22 % pracovní síly. To z naší země dělá jednu ze zemí s nejvyšším podílem OSVČ v Evropské unii. Otázka, jak nastavit pravidla pro jejich práci, tak není jen technickou záležitostí, ale zásadním tématem pro celý trh práce.