Mnozí chovatelé věří, že po aplikaci čipu už se o svého psa nemusejí bát. Realita je ale jiná. Mikročip funguje výhradně jako pasivní identifikátor – malá skleněná ampule pod kůží, která neobsahuje baterii, nevysílá signál a už vůbec neodesílá GPS souřadnice. Dokáže jen jedno: při přiložení speciální čtečky odhalí jedinečné číslo, které má zvíře přidělené.
Právě toto číslo může veterinář, policista nebo pracovník útulku načíst a pokusit se dohledat majitele. Problém nastává ve chvíli, kdy evidence neobsahuje aktuální kontakt nebo když se chovatel po ztrátě psa spoléhá jen na to, že má přece čip.
Veterinární klinika Delta vysvětluje: „Čip je pro své okolí i svého nositele zcela neškodný. Navíc je povrch čipu upraven tak, aby na něj tělo psa nereagovalo jako na cizí těleso,“ Jenže bezpečnost aplikace ještě nezaručuje rychlý návrat domů.
Co vlastně čtečka ukáže a kdo ji má
Podle veterinární kliniky TreVet jsou čtečkami vybaveni celníci, policisté, veterináři i útulky. Zároveň varuje:
Aby byla zajištěna čitelnost různých čipů různými čtečkami, zařízení musí splňovat ISO normy 11784/11785 – za takových podmínek lze čip přečíst kdekoli na světě.
Jakmile čtečka načte kód, objeví se na displeji řada devíti, deseti nebo patnácti číslic – to potvrzuje i AAHA The Standard of Veterinary Excellence. V samotném čipu ale není uložené telefonní číslo, adresa ani zdravotní karta. Tyto údaje musí být vedené v nějaké databázi, do níž má oprávněná osoba přístup.
Od července funguje v Česku Centrální evidence psů (CEP), kterou spravuje Komora veterinárních lékařů ČR. Nadace na ochranu zvířat k ní uvádí:
Cílem systému je monitoring a podpora zodpovědného chovu psů, regulace problémových chovů a (tzv.) množíren a v neposlední řadě také zefektivnění procesu dohledání ztracených zvířat.
Do CEP přistupuje majitel sám přes Identitu občana a může si údaje kdykoliv aktualizovat. Zápis provádí veterinář, který si za administrativní úkon účtuje poplatek podle svého ceníku. Právě aktuálnost kontaktů rozhoduje o tom, zda se pes vrátí domů za hodiny, nebo zůstane v útulku týdny.
Kdo smí nahlížet do evidence a co z ní zjistí
Přístup do CEP mají vedle majitele také veterináři, policie, státní veterinární správa a obecní úřady. Každý z nich má jiná oprávnění a jiný důvod, proč do systému nahlíží. Veterinář může po načtení čipu ověřit, zda je pes registrovaný, a pokud ano, kontaktovat chovatele přímo.
Policie a obce řeší častěji situaci nalezeného nebo volně pobíhajícího psa. Mohou ověřit evidenci, porovnat údaje s oznámením o ztrátě nahlášené v CEP nebo soukromých registrech a podle svých oprávnění využít kontaktní údaje k vyrozumění chovatele. Obec může současně zajistit další postup, například předání psa do útulku.
Veterinární zákon č. 166/1999 Sb. stanovuje povinnost čipování, ale lhůta sedmi dnů platí pro veterinárního lékaře, který má po žádosti chovatele provést zápis do CEP právě v této lhůtě. Majitel dospělého psa musí nechat zvíře zapsat nejpozději při nejbližším přeočkování proti vzteklině, u štěňat pak před předáním novému chovateli.
Problém nastává, když chovatel změní telefon, přestěhuje se a zapomene údaje aktualizovat. Čip pak sice existuje, ale jeho hodnota klesá téměř na nulu.
Známka na obojku může zachránit situaci rychleji
Mikročip má výhodu v tom, že zůstává pod kůží, má dlouhou životnost a neztratí se v lese jako obojek. Známka s telefonním číslem ale může nálezci umožnit rychlejší kontakt bez návštěvy veterináře. Nejspolehlivější proto může být použití obou variant.
Web eCanis.cz upozorňuje na případy, kdy čip nemusí fungovat. Známka na obojku pak může být jediným pojítkem k majiteli. Stává se totiž, že čip migruje pod kůží, čtečka ho nenačte na první pokus nebo je poškozen.
Po útěku psa také nestačí čekat, až někdo nahlásí jeho nález. Majitel by měl okamžitě zahájit pátrání, informovat okolí, využít sociální sítě, kontaktovat útulky, obce a označit psa jako ztraceného v CEP. Teprve kombinace čipu, aktuální evidence a aktivního pátrání dává reálnou šanci na rychlý návrat domů.