Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve sporu o vydědění dcery, která podle svého otce neprojevovala dostatečný zájem. Soud dospěl k závěru, že odvolací soud dostatečně nezohlednil okolnosti, které vedly k rozpadu vztahu mezi otcem a dcerou. Zároveň zdůraznil, že ani dřívější majetková pomoc rodiče nezakládá právo požadovat od potomka poddajné nebo submisivní chování.
Spor se týká muže, který zemřel v srpnu 2019. Ve své poslední vůli vydědil dceru a svůj majetek odkázal své tehdejší přítelkyni. Dcera se proti vydědění bránila u soudu a požadovala vyplacení svého povinného dílu. Jeho výše podle žaloby činila 4 704 905 korun.
Případ postupně prošel několika stupni soudního řízení. Zatímco Městský soud v Brně dal dceři za pravdu, Krajský soud v Brně jeho rozhodnutí změnil a žalobu zamítl. Právě rozhodnutí krajského soudu nyní Nejvyšší soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.
Vztahy se zhoršily po rozvodu rodičů
Podle skutkových zjištění soudů začaly problémy ve vztahu mezi otcem a dcerou výrazněji narůstat po rozvodu rodičů v roce 1997. Dceři tehdy bylo 21 let. Po rozvodu otec podle zjištění soudu vystěhoval bývalou manželku a dceru ze společného bytu.
V roce 1998 následně pořídil dceři družstevní byt a založil v její prospěch životní pojištění. Z něj později získala více než 300 tisíc korun. Soudní řízení se zabývalo také okolnostmi, za nichž byl byt pořízen. Z provedených důkazů vyplynulo, že jedním z důvodů bylo také, aby dcera nebydlela společně se svou matkou. Otec později požadoval, aby byt směnila za obecní.
Od roku 2006 se podle soudních zjištění jejich kontakt postupně omezoval a komunikace mezi nimi se stále více odehrávala prostřednictvím e-mailů.
Otec podle soudu odmítal část kontaktu s rodinou dcery
Součástí dokazování byly také vztahy otce k rodině jeho dcery. Podle zjištění soudu se například nezúčastnil narození svých vnuků a kontakt s rodinou dcery byl omezený. Staršího vnuka viděl během jeho života pouze několikrát, mladšího podle skutkových zjištění osobně nikdy neviděl.
Když se dcera snažila o kontakt a nabízela otci pomoc, odmítal ji. V jednom z případů označil její zájem o vnuka za „infantilní“. Dcera mu v době jeho stáří a nemoci podle soudních zjištění zajišťovala také pečovatelku.
Před svou smrtí v nemocnici v srpnu 2019 otec dceři posílal e-maily, v nichž jí vytýkal nedostatečný zájem. Zároveň jí však děkoval za návštěvu v nemocnici a dával jí instrukce týkající se rozdělení peněz z bankovního účtu mezi vnuky.
Soud řešil i smrt syna
V řízení se objevila také tragická událost z minulosti rodiny. Syn zůstavitele, tedy bratr žalobkyně, zemřel vlastní rukou ve věku 17 let. Podle svědeckých výpovědí před svou smrtí hovořil o problémech ve vztahu se svým otcem a uváděl, že už s ním nedokáže žít.
Tato okolnost patřila mezi důkazy, kterými se soudy zabývaly při hodnocení vztahů v rodině. Nejvyšší soud zároveň upozornil, že odvolací soud některé důkazy nehodnotil v jejich vzájemné souvislosti.
Krajský soud dal větší váhu otcovým e-mailům
Městský soud v Brně původně dospěl k závěru, že vydědění není platné. Krajský soud však jeho rozhodnutí změnil. Při hodnocení případu přikládal význam také tomu, že dcera podle něj neprojevovala vůči otci dostatečný zájem a její snaha o kontakt byla do značné míry formální.
Jako jeden z příkladů odvolací soud uvedl také pozvánku na Vánoce zaslanou 21. prosince v nočních hodinách. Podle krajského soudu takové jednání neodpovídalo běžným společenským zvyklostem.
Nejvyšší soud však upozornil, že při posuzování důvodu vydědění není možné vycházet pouze z jednotlivých projevů chování potomka. Je třeba zohlednit celý vývoj vztahu a také to, zda a jak k odcizení přispěl samotný zůstavitel.
Nejvyšší soud: Majetková pomoc neznamená povinnost k poddajnosti
Nejvyšší soud svůj rozsudek vydal 26. srpna 2026 pod spisovou značkou 24 Cdo 1459/2026. Rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Za významný označil mimo jiné způsob, jakým odvolací soud hodnotil dřívější majetkovou pomoc otce. Samotné poskytnutí družstevního bytu ani finanční prostředky podle Nejvyššího soudu neznamenají, že rodič může od potomka očekávat poddajné či submisivní chování.
Pro posouzení případného nezájmu potomka je podle Nejvyššího soudu důležité zjistit, zda měl potomek skutečně důvod vztah s rodičem udržovat a zda samotný rodič svým jednáním nepřispěl k jeho narušení.
Spor ještě není definitivně u konce
Rozhodnutí Nejvyššího soudu neznamená, že dcera již pravomocně získala požadovaných 4 704 905 korun. Nejvyšší soud pouze zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k novému projednání.
Krajský soud tak bude muset případ znovu posoudit a zohlednit právní názor Nejvyššího soudu. Teprve následné řízení rozhodne, zda bude vydědění v tomto konkrétním případě považováno za neplatné a zda dcera svůj požadovaný povinný díl skutečně získá.
Rozhodnutí zároveň připomíná významnou zásadu dědického práva: samotné tvrzení, že potomek neprojevoval rodiči dostatečný zájem, ještě nemusí být pro posouzení platnosti vydědění rozhodující. Soudy musí zkoumat celý vývoj rodinného vztahu a příčiny jeho rozpadu.