Každý den, který žijeme, trvá o zlomek sekundy déle než dny našich předků, přestože to žádné běžné hodiny nejsou schopny zaznamenat.
Tým vědců z Vídeňské univerzity a prestižní švýcarské polytechniky ETH v Curychu tento jev vyčíslil: každých 100 let se pozemské dny prodlouží o 1,33 milisekundy, což je hodnota, které nebylo dosaženo za posledních 3,6 milionu let.
Mikroorganismy na mořském dně jako svědci času
Pro rekonstrukci vývoje délky dne v průběhu milionů let se autoři studie obrátili na netušený přírodní archiv: jednobuněčné mikroorganismy zachované v sedimentech na dně oceánu. Kombinací těchto biologických záznamů s pokročilými technikami strojového učení se jim podařilo zmapovat podrobnou chronologii změn rychlosti otáčení planety.
Závěry jsou přesvědčivé. Žádný interval v tomto delším časovém rámci nevykazoval tak výrazný nárůst délky dne v souvislosti s klimatem jako mezi lety 2000 a 2020.
Tání polárních kruhů přerozděluje hmotu planety
Odborníci ve studii poukazují na to, že za toto zpomalení jsou částečně zodpovědné klimatické změny. Mechanismus je poměrně jednoduchý: když tají ledovce a velké masy ledu v polárních oblastech, vzniklá voda se rozděluje do všech světových oceánů. Toto přerozdělení hmoty, jakkoli nepatrné, mění rotační rovnováhu Země a ve výsledku mírně zpomaluje její rotaci, podobně jako bruslařka zpomaluje svou rotaci, když natáhne ruce.
Postupné prodlužování dnů je v běžném životě nepostřehnutelné, ale analytici varují, že by mohlo vést ke komplikacím v technologických systémech, které jsou závislé na extrémně přesném načasování. Satelitní navigace, některé vesmírné mise a globální časoměrné sítě – systémy, které koordinují oficiální čas na celém světě – by byly těmito malými kumulovanými odchylkami nejvíce ohroženy.
Měsíc stále vládne, ale klima získává půdu pod nohama
Vědci konstatují, že gravitační interakce s Měsícem je i nadále dominantním faktorem zpomalujícím rotaci Země. Vzájemná přitažlivost obou těles vytváří příliv a odliv, který působí jako stálá brzda již po miliardy let. Výzkum však zdůrazňuje, že podíl klimatických změn na tomto procesu roste a v budoucích scénářích zrychleného globálního oteplování by mohl nabývat na významu.
To, že 1,33 milisekundy za století zní jako zanedbatelné číslo, by nemělo vést k lhostejnosti. Toto zjištění opět dokazuje, že proměny klimatu způsobené člověkem mají rozměr, který zdaleka přesahuje teplotu nebo hladinu moře: jsou schopny změnit něco tak zásadního, jako je délka dne na Zemi.