Kdykoli se objeví nápady, jako je čtyřdenní pracovní týden nebo kratší pracovní doba, diskurs je obvykle stejný: je to kvůli lenosti. Ve skutečnosti ale problém spočívá v našich mozcích. Konkrétně v jeho neschopnosti vykonávat úkoly přesně a efektivně po dlouhou dobu. Nyní se tyto studie obrátily proti umělé inteligenci.
Studie Tobyho Orda, renomovaného výzkumníka z Oxfordské univerzity, chtěla zjistit, zda se umělá inteligence potýká se stejným selháním mozku. Zda lze únavu, kterou my lidé pociťujeme při plnění dlouhodobých úkolů, ve větší či menší míře extrapolovat i na umělou inteligenci. S výsledky v ruce, když si vzpomeneme na onu zničující větu, kterou jsme zmínili na začátku, můžeme říci, že umělá inteligence ChatGPT, Claude a odvozeniny je ještě línější než my.
Související článek
Přiznejme si, že nejsme příliš výkonní
Klíčové je, že v důsledku evoluce, zkušeností nebo prostě proto, že máme mnohem širší kulturní zázemí, z něhož můžeme čerpat, což nás činí v mnoha oblastech o něco odbornějšími, je naše chybovost ve vztahu k únavě mnohem větší.
Jinými slovy, protože máme určitou schopnost sledovat své kroky, odhalit chybu a opravit ji za běhu, jsme podle Ordových údajů schopni vykonávat stejný úkol 1 hodinu a 37 minut bez jakéhokoli prostoru pro chybu. Poté buď zpomalíme, nebo začnou problémy.
Právě proto se často držíme představy, že nikdo nemůže být produktivní a efektivní 8 hodin v kuse. Důvodem, proč se tvrdí, že je třeba pracovní den proměnit, je to, že s lépe rozvrženým pracovním procesem nebo řízenými přestávkami bychom nakonec byli při plnění určitých úkolů mnohem hodnotnější.
Konkrétně Stanfordská univerzita tvrdila, že pro udržení stejné výkonnosti bychom měli pracovat 4 až 6 hodin denně a že cokoli nad tuto dobu se stává neproduktivním nebo dokonce negativním. Jinými slovy, na již vykonané práci bychom dělali chyby, které by část práce znehodnotily. Podle testů na čtyřdenní pracovní týden by měl průměr zůstat mezi 32 a 36 hodinami týdně. Ani toho není umělá inteligence ušetřena.
Model neustálého ohrožení AI
Na základě předpokladu, že se snažíme pochopit, proč umělá inteligence dokáže sekat nejlepší možný kód 1 hodinu, ale nedokáže to dělat 10 hodin v kuse, studie Oxfordské univerzity ukázala, že ve skutečnosti nevydrží ani 1 hodinu. V nejlepším případě vydrží až 59 minut (Claude 3,7 Sonnet), ale v průměru se ukazuje, že zhruba po 20 minutách začíná ochabovat.
Pokud vezmeme v úvahu 10% šanci, že každých 10 minut udělá chybu, je šance na úspěšné dokončení 1hodinového úkolu 53 %, u 4hodinového úkolu toto procento klesne na 8 % a v hypotetickém případě, že uvidíme umělou inteligenci pracovat na stejné věci 10 hodin, je šance, že odevzdá něco dobře udělaného, 0,002 %. Dobrou zprávou je, že jsme našli někoho, kdo je „línější“ než my. Špatnou zprávou je, že to nebude trvat dlouho.
Podle rychlosti zdokonalování umělé inteligence, tedy rychlosti, s jakou se tyto občasné chyby opravují, aby byla stále efektivnější, produktivnější a přesnější, se zhruba za 7 měsíců pravděpodobnost chyby sníží na polovinu, takže úspěšnost by rostla stejným tempem.
To znamená, že za něco málo přes rok a půl budeme mít umělou inteligenci schopnou bez problémů pracovat 10 hodin. A zhruba za tři roky bude schopna vykonávat stejný úkol 100 hodin bez mrknutí oka. Pokud se jim v určitém okamžiku podaří přiblížit se něčemu jako heuréka moment, který jim umožní vrátit se zpět a opravit malou chybu, pak budou nezastavitelné.
Tento průlom však přináší i etické a sociální výzvy. Možnost, že stroje budou schopny pracovat nepřetržitě a bez chyb, by mohla vést k redefinici lidské pracovní síly. Společnosti se mohou rozhodnout automatizovat více procesů, což by mohlo mít dopad na zaměstnanost lidí. Je nezbytné, aby společnost začala uvažovat o tom, jak tyto technologie integrovat tak, aby z nich měli prospěch všichni, a ne jen někteří.