Soudní spor projednávaný v Lucemburku pod číslem T-1080/23 by mohl předefinovat vztah mezi majiteli iPhone a společností, která jej vyrábí.
Soudní dvůr Evropské unie povolil organizaci Free Software Foundation Europe (FSFE) účast v řízení, v němž Apple čelí Evropské komisi ve věci dodržování zákona o digitálních trzích (Digital Markets Act, DMA), který reguluje chování velkých technologických platforem na evropském území.
Mnohem více než jen alternativní obchody s aplikacemi
Ve veřejné diskusi se tento spor často zjednodušuje a redukuje na možnost instalace obchodů s aplikacemi třetích stran do iPhone. Tento spor je však podstatně hlubší. Brusel požaduje, aby společnost Apple, která je podle evropských předpisů označována jako „strážce přístupu“ (gatekeeper), otevřela svůj operační systém tak, aby zařízení a služby jiných výrobců mohly komunikovat s iPhonem za stejných podmínek jako produkty samotné kalifornské společnosti. Jde o to, aby chytré hodinky, sluchátka, aplikace nebo služby vyvinuté konkurenty měly přístup k funkcím systému, aniž by byly výlučně závislé na povolení společnosti Apple.
Abychom to vysvětlili na příkladu z běžného života: představme si, že si koupíme dům, ale výrobce zámku rozhoduje o tom, které firmy mohou vyrábět kompatibilní klíče. To je v podstatě to, co znamená interoperabilita v digitální sféře: schopnost jiných výrobců vyvíjet produkty, které komunikují se zařízením, aniž by podléhaly vetu původního výrobce.
O které funkce iPhonu jde?
Praktické důsledky pro uživatele jsou hmatatelné. Rychlé spárování sluchátek, příjem oznámení na chytrých hodinkách jiných značek než Apple, přenos souborů mezi zařízeními nebo přístup k určitým systémovým rozhraním, která dnes fungují lépe s příslušenstvím Apple než s příslušenstvím konkurence: všechny tyto funkce by mohly být zpřístupněny. Evropská komise již stanovila harmonogram, podle něhož se některé z těchto funkcí budou postupně otevírat třetím stranám na území Evropské unie.
Konkrétně evropské orgány v březnu 2025 podrobně popsaly, jak by měla společnost Apple tyto povinnosti naplnit: širší přístup k technické dokumentaci, transparentní postupy pro podávání žádostí o interoperabilitu, stanovené lhůty pro odpovědi vývojářům a mechanismy pro sledování každé žádosti. Společnost Apple proti tomuto rozhodnutí podala žalobu u evropského soudu.
Bezpečnost versus konkurence: dva protichůdné pohledy
Společnost z Cupertina argumentuje, že tyto požadavky by mohly ohrozit soukromí a bezpečnost uživatelů jejích zařízení. Zástupci společnosti Apple tvrdí, že přísná kontrola nad jejím ekosystémem zaručuje bezpečnější uživatelský zážitek, lépe chrání osobní údaje a zajišťuje duševní vlastnictví společnosti. Na tomto argumentu spočívá značná část jejich soudního odvolání.
Evropští regulátoři zastávají přesně opačný názor. Příliš uzavřený ekosystém, varují z Bruselu, brzdí hospodářskou soutěž a omezuje inovační schopnosti ostatních vývojářů. Účelem směrnice o digitálních trzích (DMA) není donutit společnost Apple ke zveřejnění zdrojového kódu, ale zabránit tomu, aby se dominance v oblasti operačního systému stala překážkou, která brání ostatním produktům soutěžit za rovných podmínek.
Na scénu vstupuje svobodný software
Zásah organizace Free Software Foundation Europe (FSFE) vnáší do řízení další rozměr. Nadace varuje, že výsledek tohoto případu by mohl mít významný dopad na svobodný software a na možnost propojovat aplikace s operačními systémy společnosti Apple. Podle FSFE by omezení interoperability snížilo možnosti jak nezávislých vývojářů, tak samotných uživatelů. Evropský soud uznal relevanci tohoto argumentu tím, že přijal její účast.
Zásadní otázka: komu patří zařízení, které si kupujeme?
Apple již po léta buduje jeden z nejuzavřenějších technologických ekosystémů na světě. Když si kupujeme auto, volně si vybíráme pneumatiky, autoservis nebo navigační systém. Stejná svoboda však při nákupu mobilního telefonu ne vždy existuje. Mnozí uživatelé právě oceňují uzavřenou integraci hardwaru a softwaru kvůli stabilitě a snadnému používání, které nabízí, ale tato filozofie také omezila přístup externích výrobců a vývojářů ke klíčovým funkcím iPhonu.
Toto dilema zdaleka přesahuje rámec jedné jediné společnosti. Po celá desetiletí znamenalo vlastnit nějaký produkt svobodu jej upravovat, opravovat nebo rozšiřovat. V digitální éře se tento princip oslabil. Stále více zařízení funguje jako ekosystémy řízené jejich výrobcem, který rozhoduje, jaké příslušenství lze připojit, jaké aplikace lze spouštět a které funkce zůstávají pod jeho výhradní kontrolou.
Rozsudek, který nakonec vynesou evropské soudy, nejenže určí budoucnost iPhonu na tomto kontinentu, ale přispěje také k vyřešení stále naléhavější otázky v digitální ekonomice: když zaplatíme za zařízení, jsme jeho skutečnými vlastníky, nebo pouze používáme produkt, jehož fungování zůstává v rukou toho, kdo jej vyrobil?