Když Mykola ze speciálních sil Ukrajiny mluví o válce, nezní to jako propaganda ani romantizovaný příběh hrdinství. Jeho nejostřejší výrok míří dovnitř vlastních řad: největší problém armády není na bojišti, ale v jejím vnitřním fungování. Technický akt útoku dronem zvládne téměř kdokoli s minimálním tréninkem.
Do Prahy přijel v rámci projektu Strong Europe – české platformy, která od března 2026 propojuje civilisty s veterány z Ukrajiny i Česka. Zakladatel Martin Kroupa už při startu řekl, že příprava společnosti není jen úkol státu. Myšlenka je přímočará: Ukrajina se pod tlakem učí rychleji než zbytek kontinentu a ignorovat tyto poznatky by bylo strategickou chybou.
Rigidní velení versus realita moderního boje
Mykolova slova nejsou jen osobním názorem frustrovaného bojovníka. Odrážejí širší debatu uvnitř ukrajinských ozbrojených sil. Bývalý vrchní velitel Oleksandr Syrskyj čelil kritice za přetížené velitelské struktury a styl řízení, který bránil rychlému rozhodování v terénu. Část vojáků mu veřejně vytýkala vysoké ztráty způsobené právě touto neflexibilitou.
Když v červenci 2026 převzal velení Mychajlo Drapatyj, analytici ho označili za představitele mladší generace s otevřenějším přístupem k inovacím. Podle Reuters stojí před trojím testem: nedostatek personálu, transformace velitelské struktury a adaptace na rychlý vývoj dronové války. Právě poslední bod se týká i českého kontextu – drony přestaly být doplňkem a staly se páteří bojových operací.
Seržantský sbor: chybějící článek řetězu
Pojem reforma seržantského sboru se v ukrajinské debatě objevuje opakovaně. Poddůstojníci mají fungovat jako spojnice mezi velením a jednotkami v terénu – zajišťují výcvik, udržují disciplínu a především přenášejí rozhodovací pravomoci na nejnižší úroveň. Když tahle vrstva nefunguje nebo chybí, celá armáda ztrácí schopnost reagovat na měnící se podmínky.
Na moderním bojišti, kde se situace vyvíjí v řádu minut, je tato pružnost otázkou přežití. Centralizované rozhodování způsobuje zpoždění, která mohou stát životy. Mykolovo tvrzení o tom, že armádu ničí „něco jiného“ než nepřítel, tak není dramatizace. Je to popis systémového selhání, které se projevuje denně.
👉 https://t.co/pAuuoPKND1 Ukrajinský veterán Mykola je na „dovolené“ v Praze, kde bude na pozvání organizace Strong Europe učit Čechy létání s drony. V rozhovoru pro Aktuálně mluví o tom, jak se změnily speciální síly, jaké problémy podle něj trápí velení i výcvik ukrajinské… pic.twitter.com/zkl0Vy2wJR
— Aktuálně.cz (@Aktualnecz) July 26, 2026
Co vlastně Strong Europe dělá
Organizace Strong Europe není vojenská instituce. Cílí na širokou veřejnost a pořádá kurzy připravenosti s účastí lidí z bezpečnostního prostředí. Mezi poradci figuruje psychiatr Jan Vevera, bývalý hlavní odborník Armády ČR pro psychiatrii, nebo Otakar Foltýn z Vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Pražský výcvik s drony není izolovaná akce. Jde o součást širšího systému, který chce přenášet ukrajinské poznatky do české legislativy, přípravy obyvatel i armádní praxe. Detailní sylabus kurzů organizace nezveřejňuje, ale logicky zahrnuje nejen pilotování, ale i bezpečný provoz, orientaci v letových omezeních, základní taktické myšlení a aplikaci frontových zkušeností do civilního prostředí.
Drony v českém kontextu: pravidla a realita
I mimo vojenský rámec má ovládání dronu praktický význam – od fotografie přes inspekce staveb až po mapování terénu v krizových situacích. V Česku ale ani běžné létání není bez regulace. Podle Úřadu pro civilní letectví je pro většinu provozů nutná registrace provozovatele, často i online test pilota.
Před každým letem je třeba kontrolovat zóny v oficiální mapě DroneMap, která od září 2025 nahradila starší systém DronView. Ignorování těchto pravidel může vést k pokutám nebo dokonce trestnímu stíhání. Pro civilisty, kteří se chtějí připravit na krizové scénáře, je znalost legislativy stejně důležitá jako technické dovednosti.
Proč Ukrajina funguje jako laboratoř moderního boje
V roce 2022 byly drony na ukrajinské frontě doplňkem. V roce 2026 jsou páteří operací. Výcvik operátorů už dávno nezahrnuje jen základní pilotování – jde o elektronický boj, průzkum, koordinaci úderů i organizaci jednotek. Západní armády nemají odkud čerpat srovnatelné množství praktických zkušeností.
Ukrajina každý den generuje poznatky, které by jinak trvalo roky získat v simulacích nebo cvičeních. Přenos těchto zkušeností do českého prostředí není charita směrem k Kyjevu. Je to investice do vlastní bezpečnosti v době, kdy se geopolitická situace mění rychleji, než dokáží reagovat tradiční obranné struktury.
Když se systém bojí iniciativy zdola, přestává být armádou a stává se byrokratickým aparátem v uniformách. A takový aparát na moderním bojišti nemá šanci.
Export poznatků, ne válečný turismus
Bylo by snadné vnímat pražský výcvik jako exotickou epizodu – ukrajinský veterán v české metropoli učí civilisty něco, co znají hlavně z videí na sociálních sítích. Realita je ale jiná. Strong Europe se neprezentuje jen jako pořadatel kurzů, ale i jako platforma pro legislativní doporučení a budování bezpečnostní komunity.
Kroupa a jeho tým chtějí, aby se české instituce učily z ukrajinských chyb i úspěchů dřív, než budou muset řešit vlastní krizi. Mykolova přítomnost v Praze je konkrétním krokem tímto směrem. Zájemci se mohou registrovat přes web organizace k odběru pozvánek na akce a tréninky.
Poučení, které platí univerzálně
Mykola se vrátí na Ukrajinu. Zkušenosti, které v Praze předal, ale zůstanou. A jeho nejtvrdší poučení – že armádu neničí nepřítel, ale vlastní neschopnost reformovat se – platí univerzálně. Nejen pro Kyjev, ale pro každou instituci, která čelí rychle se měnící realitě a spoléhá na zastaralé struktury.
V době, kdy se technologie i taktika vyvíjejí rychleji než byrokratické procesy, je schopnost delegovat rozhodování a důvěřovat iniciativě jednotlivců konkurenční výhodou. A v případě armády může být rozdílem mezi úspěchem a kolapsem.