Sestřelovat ruské drony v hodnotě několika tisíc dolarů raketami, které stojí stovky tisíc, je pro Ukrajinu z dlouhodobého hlediska finančně neúnosné. Kyjev i jeho spojenci proto hledají levnější způsoby, jak proti bezpilotním letounům zasahovat. Jedním z možných řešení by mohly být české proudové letouny L-39NG Skyfox, kterých by Ukrajina mohla získat až 16 kusů. Stroje vyvinuté především pro výcvik pilotů by po úpravách mohly sloužit také k sestřelování ruských dronů. Jejich provoz by přitom vyšel výrazně levněji než nasazení klasických stíhaček.
Co je na stole?
Podle informací serveru The War Zone (TWZ) již bylo dohodnuto předání čtyř letounů, zatímco o dodávce dalších dvanácti se stále jedná. Český místopředseda vlády Karel Havlíček o možném rozšíření dodávky jednal během návštěvy Kyjeva. Rozhovory však zatím nevedly k uzavření konečné dohody.
Veterán přepracovaný pro 21. století
Skyfox vychází z legendárního L-39 Albatros, československého cvičného proudového letounu, který se během studené války stal jedním z nejrozšířenějších vojenských výcvikových strojů ve východním bloku. Jeho moderní nástupce, vyráběný společností Aero Vodochody, však s původním modelem sdílí především základní koncepci.
Původní sovětský motor nahradila americká pohonná jednotka Williams FJ44-4M, která nabízí nižší spotřebu paliva a jednodušší údržbu. Výraznou modernizací prošla také pilotní kabina. Tradiční analogové přístroje vystřídaly digitální displeje zobrazující letové, navigační a další důležité údaje. Nové konstrukční materiály a technická řešení navíc přispěly k prodloužení životnosti letounu až na 15 000 letových hodin.
Přestože jde o poměrně kompaktní stroj s délkou 11,83 metru a rozpětím křídel 9,38 metru, nabízí výkony využitelné i při bojových úkolech. Dosahuje maximální rychlosti přibližně 901 km/h a dostup má až 11 582 metrů. K dispozici má rovněž pět vnějších závěsníků pro výzbroj a další vybavení. Součástí modernizace jsou také zdokonalená vystřelovací sedadla a modernější systémy řízení letu.
Drone Hunter: konfigurace, která z něj dělá lovce dronů
Pro Ukrajinu je zajímavá především připravovaná konfigurace Drone Hunter, kterou Aero Vodochody vyvíjí ve spolupráci s francouzskou obrannou společností Thales. Jejím cílem je přizpůsobit Skyfox k vyhledávání a ničení nepřátelských bezpilotních letounů.
Navrhovaná výzbroj zahrnuje elektrooptický zaměřovací systém a laserem naváděné rakety ráže 70 milimetrů. Ty by mohly představovat podstatně levnější alternativu ke klasickým raketám vzduch-vzduch, jejichž použití proti relativně levným dronům znamená značnou finanční zátěž. Další zvažovanou možností jsou podvěsné kanónové kontejnery, které by letounu umožnily zasahovat cíle hlavňovou výzbrojí.
Konfigurace Drone Hunter však zatím nebyla zavedena do operační služby. Její skutečné schopnosti a účinnost proti různým typům dronů proto bude možné posoudit až po dokončení vývoje, integrace výzbroje a potřebných zkoušek.
Proč je rychlost tak důležitá
Ruské útočné drony se od začátku války postupně vyvíjejí a ukrajinská protivzdušná obrana se musí přizpůsobovat jejich novým schopnostem. Zatímco Geran-2, vycházející z íránského Shahedu-136, používá vrtulový pohon a létá relativně pomalu, novější typy Geran-3 a Geran-4 využívají proudové motory. Díky nim mohou dosahovat vyšších rychlostí a v některých případech operovat i ve větších výškách.
Právě rychlost představuje problém pro ukrajinské stíhací drony, které proti těmto cílům nemusejí mít dostatečný výkon. Lehký proudový letoun, jakým je Skyfox, by proto mohl zaplnit mezeru mezi pomalejšími prostředky protivzdušné obrany a výkonnými bojovými stíhačkami.
Analytici zdůrazňují „neobvykle atraktivní“ kombinaci
Podle Justina Bronka, odborníka na vzdušný boj a vojenské technologie z britského výzkumného institutu RUSI, nabízí L-39NG pro boj proti dronům mimořádně zajímavou kombinaci vlastností. V rozhovoru pro server TWZ označil Skyfox za „neobvykle atraktivní“ možnost pro tento typ nasazení.
Bronk upozornil především na to, že letoun je dostatečně rychlý k zachycování proudových dronů řady Geran, přitom však jeho provoz vychází výrazně levněji než u moderních stíhaček. Výhodou je podle něj také poměrně jednoduché ovládání a možnost využít již existující řešení pro integraci zaměřovacích kontejnerů, kanónové výzbroje a raketometů.
Dalším důležitým faktorem je dostupnost letounů. Vzhledem k současnému objemu objednávek by podle Bronka mohlo být možné získat Skyfoxy v relativně krátké době, pokud se podaří zajistit potřebnou výrobní kapacitu.
Odborník zároveň vyzdvihl dolet letounu vzhledem k jeho velikosti a hmotnosti. Díky tomu může Skyfox hlídkovat ve vymezeném prostoru poměrně dlouhou dobu, aniž by potřeboval doplňovat palivo za letu. To je důležité zejména při ochraně rozsáhlého území před opakovanými útoky bezpilotních prostředků.
Desetkrát levnější než F-16
Jedním z hlavních argumentů ve prospěch Skyfoxu jsou jeho provozní náklady. Podle odhadů společnosti Aero Vodochody stojí jedna letová hodina přibližně 1 700 až 2 300 dolarů. Pro srovnání, provoz stíhacího letounu F-16 může podle použité metodiky vycházet zhruba na 22 000 dolarů za hodinu.
Nasazení českého letounu by tak mohlo být přibližně desetkrát levnější než použití F-16. Rozdíl by se při pravidelných hlídkových letech a opakovaném zachycování dronů mohl výrazně projevit v celkových nákladech na protivzdušnou obranu.
Skyfox má navíc nižší nároky na údržbu a pozemní zabezpečení. Dokáže operovat také z méně vybavených letišť a za odpovídajících podmínek i z upravených úseků silnic, které mohou sloužit jako provizorní základny. To by ukrajinskému letectvu umožnilo pružněji reagovat na hrozby v různých částech země.
Uvolnit stíhačky pro to, na čem opravdu záleží
V ukrajinském systému protivzdušné obrany by Skyfox mohl zastávat roli mezi levnějšími vrtulovými letouny a klasickými bojovými stíhačkami. Jeho hlavním úkolem by bylo zachycování dronů, proti nimž není vždy ekonomicky výhodné nasazovat nejmodernější bojové letouny.
Pokud by české stroje dokázaly převzít alespoň část těchto úkolů, Ukrajina by mohla častěji využívat F-16, MiG-29, Su-27 a Mirage 2000 k náročnějším bojovým operacím. Patří mezi ně ochrana vzdušného prostoru před nepřátelskými letouny, útoky na pozemní cíle nebo zachycování nebezpečnějších vzdušných hrozeb. Současně by se snížilo opotřebení dražších stíhaček i spotřeba nákladné raketové výzbroje.
Skyfox má ovšem také své limity. Jedním z nejvýznamnějších je absence vlastního palubního radaru pro vyhledávání vzdušných cílů. Při zachycování dronů by se proto musel spoléhat na informace z jiných zdrojů, zejména z pozemních radarových stanic.
Podle Bronka však tato nevýhoda nemusí být v ukrajinských podmínkách zásadní. Ukrajina již disponuje rozsáhlou sítí pozemních radarů a naváděcích stanovišť, které mohou pilotům poskytovat informace o poloze nepřátelských cílů a pomáhat jim při jejich zachycování. Skyfox by tak mohl využívat existující systém protivzdušné obrany, aniž by potřeboval vlastní výkonný radar.
Omezená výroba a napjaté termíny
Letouny Skyfox již využívají ozbrojené síly České republiky, Maďarska a Vietnamu. Jejich výroba však zatím probíhá v relativně omezeném rozsahu. Společnost Aero Vodochody podle dostupných údajů produkuje přibližně 12 letounů ročně, přičemž výrobní kapacitu by bylo možné zvýšit až na 18 kusů.
Právě tempo výroby může představovat jednu z hlavních překážek případné dodávky na Ukrajinu. Podle serveru TWZ je totiž současná výrobní kapacita obsazena zakázkami až do druhého čtvrtletí roku 2027.
Pokud by se Kyjev rozhodl získat všech 16 letounů, bylo by nutné vyřešit nejen jejich financování, ale také termíny výroby, dodání a případných úprav pro boj proti dronům. Důležitou roli by sehrála rovněž příprava ukrajinských pilotů a pozemního personálu.
České Skyfoxy by tak mohly Ukrajině nabídnout levnější způsob obrany proti ruským dronům, jejich skutečný přínos však bude záviset na dokončení specializované výzbroje, dostupnosti letounů a schopnosti začlenit je do stávajícího systému protivzdušné obrany.