Rusko v posledních letech výrazně omezilo spolupráci se Západem a vztahy s Evropskou unií i NATO jsou kvůli válce na Ukrajině na bodu mrazu. Přesto Moskva neruší všechny dohody, které s evropskými institucemi v minulosti uzavřela. Kreml si tak ponechává prostor pro případnou obnovu dialogu. Podle ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova totiž potenciál pro budoucí spolupráci ještě nebyl vyčerpán.
Rusko zůstává formálně vázáno řadou dokumentů a mechanismů, které upravují jeho vztahy s NATO, Evropskou unií a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Přestože praktická spolupráce je v mnoha případech přerušená nebo výrazně omezená, Moskva od některých dohod zatím neustoupila.
Tři dohody
„Náš potenciál ještě není vyčerpán,“ uvedl Sergej Lavrov v souvislosti s několika dohodami. Ruská diplomacie dává najevo, že současný stav nepovažuje za definitivní. Rusko si udržuje vazby především prostřednictvím několika základních mechanismů. Patří mezi ně spolupráce s:
- NATO: Fórum vzniklé v roce 2002 mělo umožnit konzultace mezi Moskvou a členskými státy Aliance v otázkách bezpečnosti. Po ruské invazi na Ukrajinu je prakticky nefunkční, formálně však zůstává součástí institucionálního rámce vztahů,
- Evropská unie: Smlouva z 90. let vytvářela základ politických a hospodářských vztahů mezi Ruskem a EU. Velká část spolupráce byla po invazi na Ukrajinu zmrazena a Brusel přijal rozsáhlé sankce, samotný právní rámec však zůstává zachován,
- OBSE: Rusko zůstává členem organizace, která sdružuje státy Evropy, Severní Ameriky a části Asie. OBSE patří k posledním širším fórům, kde mohou ruští a západní představitelé stále sedět u jednoho stolu, byť jejich vztahy provází hluboké spory.
Právě zachování těchto mechanismů může mít pro Moskvu význam. Vypovězení všech dohod by znamenalo definitivní přerušení kontaktů a v případě změny politické situace by bylo nutné řadu komunikačních kanálů budovat znovu. Rusko si proto může ponechávat možnost návratu k jednacím stolům, aniž by muselo okamžitě obnovovat širší spolupráci.
Z ruského pohledu jde zároveň o strategickou výhodu. Kreml může vystupovat jako strana, která sice tvrdě kritizuje NATO a EU, ale formálně nezavírá dveře k jednání. To může být užitečné především ve chvíli, kdy bude Moskva chtít jednat o budoucím uspořádání evropské bezpečnosti, sankcích nebo podmínkách případného mírového řešení.
Co to znamená pro Evropu?
Pro Evropu zachování těchto vazeb neznamená návrat k normálním vztahům s Ruskem. EU i NATO nadále považují ruskou agresi proti Ukrajině za zásadní bezpečnostní problém a přímé vztahy s Moskvou zůstávají na velmi nízké úrovni. Rusko je navíc i po případném ukončení války vnímáno jako dlouhodobá hrozba pro evropskou bezpečnost.
„Pokračující ruské hrozby a provokace vůči pobaltským státům jsou nepřijatelné. Jsou součástí ruské taktiky hybridní války a představují hrozbu pro Evropskou unii jako celek,“ řekl například předseda Evropské rady António Costa.
Existence formálních dohod a institucí však může jednou sehrát důležitou roli. Pokud by se podařilo válku ukončit nebo alespoň stabilizovat frontu, Evropa a Rusko by pravděpodobně musely znovu řešit otázky kontroly zbrojení, vojenských incidentů, rozmístění sil i budoucích bezpečnostních záruk.
Zachované diplomatické mechanismy by v takovém případě mohly posloužit jako základ pro nové rozhovory. Pro Ukrajinu je ale ruské ponechávání „otevřených vrátek“ dvojsečné.
- Na jedné straně může existence komunikačních kanálů zvýšit šanci na budoucí vyjednávání a snížit riziko nekontrolované eskalace mezi Ruskem a Západem.
- Na druhé straně samotné zachování dohod nijak nezaručuje, že Moskva přistoupí na mír za podmínek Kyjeva a jeho evropských spojenců.
Moskva zatím nevyvěšuje bílou vlajku ani v diplomatické oblasti. Přestože se její vztahy se Západem propadly na jednu z nejhorších úrovní od konce studené války, úplné zpřetrhání všech vazeb by Kremlu mohlo v budoucnu zbytečně svázat ruce. Slova o „nevyčerpaném potenciálu“ proto působí jako vzkaz, že Rusko chce mít možnost se k jednání se Západem jednou vrátit, ovšem za podmínek, které by mu vyhovovaly.