Jedna po druhé padají silné osobnosti Islámské republiky.
Izraelský ministr obrany Israel Katz ve středu potvrdil likvidaci Ismaila Chatiba, íránského ministra zpravodajských služeb, jen několik hodin poté, co Teherán veřejně přiznal smrt Alího Larídžáního, tajemníka Nejvyšší rady národní bezpečnosti, nejvyššího rozhodovacího orgánu perské země v oblasti obrany a bezpečnosti.
Sled smrtících úderů izraelského letectva podporovaného Spojenými státy drasticky snížil počet vedoucích představitelů s reálným vlivem v íránské autokracii. Politická a sociální nestabilita v zemi se prohlubuje s každou další obětí ve vedoucí struktuře.
Larídžání: nejmocnější muž po Chameneího smrti
Alí Larídžání byl již před vypuknutím války jednou z nejdůležitějších postav íránského státního aparátu. Jeho váha se však znásobila po smrti nejvyššího vůdce Alího Chameneího 28. února 2026, během společné ofenzivy, kterou proti Íránu zahájily Washington a Tel Aviv. Od té doby se Larídžání stal hlavním představitelem íránské moci.
Samotná Rada národní bezpečnosti podle tiskové agentury Mizan potvrdila, že při útoku, který ho zabil, zahynul také jeho syn, jeden z jeho zástupců a několik členů jeho osobní ochranky.
Dříve během dne íránské Revoluční gardy přiznaly smrt Gholamrezy Soleimaniho, který velel polovojenským milicím Basídž, jednotce napojené na Revoluční gardy a nechvalně proslulé svou rolí při represích proti civilistům. Izrael již dříve oznámil obě úmrtí a označil je za důsledek „přesných úderů“ svých letadel.
Při útoku na Larídžáního byli podle íránské Rady národní bezpečnosti zabiti také jeho syn, zástupce a několik osobních strážců.
Chatíb: duchovní, který ovládal represivní aparát
Ismail Chatíb byl v posledních letech pilířem vnitřního bezpečnostního systému islámské republiky. Šíitský duchovní, který získal právnické vzdělání v prestižním islámském semináři v Komu, byl přímým žákem samotného Alího Chameneího.
Jako ministr zpravodajských služeb, do jehož funkce nastoupil v srpnu 2021 na základě jmenování tehdejším prezidentem Ebrahímem Raisím a kterou si udržel i za Masúda Pezeshkiana, dohlížel na vnitřní bezpečnostní služby, kontrarozvědku a zahraniční operace.
Jeho zázemí v íránských mocenských strukturách bylo rozsáhlé. Před vedením civilní rozvědky pracoval v úřadu nejvyššího vůdce jako šéf Chameneího osobní stráže a zastával funkce ve zpravodajském oddělení Sboru islámských revolučních gard. Byl také vedoucím Střediska pro ochranu informací íránské justice.
Jeho vazby na revoluční aparát sahaly až k samotným počátkům Islámské republiky: do rozvědky Revolučních gard vstoupil v roce 1980, pouhý rok po revoluci v roce 1979, a bojoval ve válce proti Iráku. Americké ministerstvo financí na něj v roce 2022 uvalilo sankce a obvinilo ho, že se z pozice šéfa íránské rozvědky „zapojil do kybernetických aktivit proti USA a jejich spojencům“.
Prohlášení izraelského ministerstva obrany bylo jednoznačné: „Po násilných vraždách vysokých představitelů režimu, faktického vůdce Íránu a šéfa organizace Basídž Alího Larijáního a Gholamrezy Solejmáního, byl včera v noci zavražděn také íránský ministr zpravodajských služeb Ismail Chatíb, který měl na starosti vnitřní systém vražd a represí režimu.“
Kdo může zaplnit mocenské vakuum?
Vzhledem k tomu, že řady íránského vedení tak prořídly, stala se velkou otázkou, kdo převezme Larídžáního dominantní roli. Mezi jmény, která jsou na stole je i Mohamad Baqer Qalibaf, současný předseda parlamentu. Generál Revolučních gard, bývalý policejní velitel a bývalý starosta Teheránu Qalibaf je považován za pragmatického konzervativce. Od začátku války vyhrožuje USA a Izraeli, což ho velmi zviditelnilo.
Zmizení tolika vysoce postavených činitelů by mohlo vrátit do centra pozornosti postavy odstavené od moci, jako je umírněný bývalý prezident Hasan Rohání.
Prezident Masúd Pezeškjan, lékař, který zvítězil ve volbách v roce 2024, zůstává aktivní, ale postrádá pevnou základnu podpory. Íránská ústava přiznává prezidentovi omezenou moc, ačkoli systematické odstraňování ostatních vůdců by mohlo nakonec jeho politickou prominenci pozvednout.
Další přežívající postavou je Golamhosein Mohseni Eyei, šéf soudní moci. Ultrakonzervativec a zapřisáhlý nepřítel Západu byl naposledy spatřen na veřejnosti minulý pátek během pochodu režimu na Den Al-Kuds v Jeruzalémě. Pod jeho vedením se v Íránu za poslední rok znásobil počet soudních poprav.
Oslabení vedení by také mohlo otevřít cestu politikům, kteří byli z důležitých rozhodnutí odstaveni na okraj. Emblematickým případem je bývalý prezident Hasan Rohání, který vládl v letech 2013-2021 a je připomínán jako umírněná a pragmatická osobnost. Za jeho mandátu byla v roce 2015 uzavřena jaderná dohoda, která omezila íránský jaderný program výměnou za zrušení mezinárodních sankcí, od níž Donald Trump v roce 2018 jednostranně odstoupil.
Analytici také poukazují na Saída Džalílího, ultrakonzervativce, který v prezidentských volbách v roce 2024 prohrál s Pezeskianem. Džalílí zůstal v posledních týdnech téměř neviditelný, ale mezi nejradikálnějšími částmi režimu má obrovský vliv. Mnozí ho považují za skutečný produkt islámské revoluce, který byl po celou dobu své politické kariéry ukován v čelní opozici vůči Západu.
Záhada nového nejvyššího vůdce
V čele islámského státu by měl stát Mojtaba Chameneí, který byl minulý týden jmenován novým nejvyšším vůdcem. Od jeho zvolení ho však nikdo neviděl ani o něm neslyšel. Jeho naprostá nepřítomnost na veřejnosti vyvolala spekulace o jeho zdravotním stavu, neboť při útocích, při nichž zahynul jeho otec, zemřela také jeho matka a manželka.
Íránské úřady popřely zprávy o jeho možném převozu na léčení do Ruska. Jedinou známkou života nového vůdce bylo zatím písemné prohlášení, v němž slíbil odvetu a vyzval k blokádě Hormuzského průlivu, úzkého námořního průlivu mezi Íránem a Arabským poloostrovem, kterým proudí velká část světové ropy.