Po více než šestnáct století spočívaly obrovské úlomky vápence a žuly na mořském dně starověkého východního přístavu v Alexandrii, které svět neviděl.
Nyní je ambiciózní projekt podmořské archeologie vynesl zpět na hladinu a potvrdil, že se jedná o pozůstatky legendárního Alexandrijského majáku, jednoho ze sedmi divů starověkého světa.
Více než stometrový zázrak, který navigoval mořeplavce.
Maják byl postaven ve 3. století př. n. l. jako více než 100 metrů vysoká monumentální věž a sloužil jako základní orientační bod pro námořní plavbu. Jeho důmyslná konstrukce kombinovala architekturu a technologické inovace: v noci silné světlo na jeho vrcholu usměrňovalo lodě blížící se k rušnému alexandrijskému přístavu.
Avšak série ničivých zemětřesení mezi 13. a 14. stoletím nakonec stavbu zničila a rozmetala kolosální kusy kamene na dno Středozemního moře.
Související článek
Kolosální bloky zachráněné s milimetrovou přesností
Archeologové z moře vytáhli bloky, z nichž některé vážily více než 80 tun. Mezi identifikovanými a vyzvednutými kusy jsou překlady, prahy a dlažební desky, které tvořily součást hlavní stavby i jejích vnitřních vchodů.
Operace je součástí dlouhodobého projektu, jehož cílem je komplexně zmapovat a analyzovat potopené pozůstatky v oblasti alexandrijského přístavu. Tyto výsledky umožnily desítky let nepřetržité práce.
Od mořského dna k digitální rekonstrukci
Po vytažení z vody je každý blok podroben vysoce přesnému trojrozměrnému skenování. Díky této technologii budou odborníci schopni virtuálně rekonstruovat původní strukturu majáku a podrobně studovat proporce, konstrukční metody a montážní techniky používané inženýry v helénistickém období, tj. v období řecké kulturní expanze, které následovalo po výbojích Alexandra Velikého.
Digitalizace je cenná nejen pro vědeckou komunitu. Otevírá také dveře široké veřejnosti, aby se podívala, jak tento ikonický maják kdysi vypadal, aniž by musela přímo manipulovat s křehkými originálními pozůstatky.
Úspěch moderní archeologie
Kromě mimořádné historické hodnoty ukazuje podmořský zásah, do jaké míry je současná archeologie schopna bezpečně vyzvednout a zdokumentovat struktury, které byly pod vodou po staletí. Odborníci zdůrazňují, že analýza těchto kusů významně rozšíří poznatky o technice a kultuře helénistického světa.
Díky tomuto objevu jsou badatelům a veřejnosti opět k dispozici hmatatelné fragmenty jednoho z nejpozoruhodnějších děl lidské civilizace, které nabízejí nový pohled na to, jak byly koncipovány a fungovaly velké antické památky.