„Ze svého patentu, licence pro Španělsko, ji bezplatně přenechávám státu ve prospěch všech Španělů.“ Nahlas a jasně to řekl Arturo Estévez Varela, vynálezce vodního motoru a nepochybně velký Španěl. Alespoň to si museli myslet diváci NODO, kteří na počátku 70. let 20. století zachytili slova tohoto muže z Extremadury.
Ale kdo byl ten muž v obleku, který se napil ze džbánu na vodu, než naplnil nádrž motorky vodou a přiměl ji k jízdě? Za jménem Arturo Estévez Varela se skrýval vynálezce, velký vizionář a, proč to neříct, také podvodník.
Ještě před svým vodním motorem vymyslel tento Extremaduránec narozený ve Valle de la Serena (městečko s něco málo přes 1 000 obyvateli v provincii Badajoz) infračervený rožeň na kuřata a „křídlové letadlo“, zařízení, které umožňovalo vyzvedávání raket. Space X ve Francově Španělsku.
Se čtyřmi litry vody a 900 kilometry autonomie.
Jestli se však Arturo něčím proslavil, pak právě svým vodním motorem. Vynálezem, který mu podle jeho tvrzení umožnil ujet 900 kilometrů na pouhé čtyři litry vody. Vyjádření, o nichž informoval tehdejší tisk.
Psal se říjen 1970 a zřejmě to vypadalo jako kouzlo. Jak se starému dobrému Arturovi podařilo dostat motorku, na které jezdil po Španělsku, do práce? Ano, s vodou, ale také s vodíkem. Voda byla jen jedním z pilířů jeho vynálezu. Třetím byl vodík. A druhý, to byla záhada.
Don Arturo jezdil od města k městu po celém Španělsku a cestou vzbuzoval rozruch, přitahoval pozornost tisku, a jak jsme viděli, také NODO. Co tento vynálezce z Extremadury neprozradil, bylo to, co se skrývalo v látce, která spolu s vodou umožňovala fungování spalovacího motoru jeho motocyklu.
Teoreticky voda reagovala s minerálem, jehož jméno Arturo nechtěl prozradit. Při této reakci vznikal vodík, který po spálení ve spalovacím motoru umožňoval chod motorky. Jinými slovy, postup byl podobný tomu, který se testoval u Toyoty. Nejedná se o motor s palivovými články, ale o spalovací motor, který spaluje vodík, což je mnohem neúčinnější proces.
Pokud se podíváme do různých zdrojů na webu, mnohé se shodují v tom, že Francův režim si dokonce nechal vypracovat technickou zprávu, aby ověřil, zda to, co neznámý vynálezce tvrdí, je pravda. Nic se ale nedozvěděl.
Zmizel
Stejné zdroje končí své vyprávění na stejném místě. Don Arturo se neúnavně snažil prosadit, přesvědčit všechny a všechny, že jeho vynález funguje a že je řešením mnoha problémů Španělska. Přesto zmizel. Nic víc o něm nebylo slyšet a začínají báje. Od Frankova režimu, který se snažil vynález utajit, až po ropné společnosti, které se ho rozhodly umlčet.
Zdá se, že tajemství však až tak tajné nebylo. Na tomto blogu obnovují velkou část výstřižků z tehdejšího tisku. Krátce poté, co se o něm začalo vědět, a aniž by ho vláda vyslechla, se donu Arturovi podařilo získat něčí důvěru. Tím někým byl José Carrera Rey, podnikatel, který koupil polovinu práv na vynález za šest milionů peset.
Tehdy ho don Arturo ztratil z dohledu. José Carrera Rey pak zjistil, že má v rukou vynález, který je k ničemu. Co nemá, je šest milionů peset a nemá ani partnera. V zoufalství udal dona Artura, ale o donu Arturovi už nebylo nikdy nic slyšet.
Teprve obvinění z údajného trestného činu podvodu v roce 1974 přivedlo Dona Artura před soud. V prosinci 1977 však měli soudci jasno: záležitosti justice ve Španělsku už jdou velmi pomalu a Don Arturo se žádného trestného činu podvodu nedopustil, protože věřil ve svůj výmysl, takže k žádnému podvodu nedošlo.
Podle reportáže Televisión Española a podle toho, co sdělil jeho syn, zemřel don Arturo na přelomu 80. a 90. let a své tajemství si vzal do hrobu. Tajemstvím, kterým byl podle vědců, kteří se případem zabývali, bór.
Bór je chemický prvek, který při reakci s vodou vytváří vodík, který se může díky obrovskému uvolněnému teplu dokonce vznítit. Proto don Arturo vždy upozorňoval, že jeho „tajný minerál“ a voda se mají míchat v kontrolovaném množství.
Podle listu La Vanguardia z loňského léta je tedy vodní motor sice dokonale funkční, ale nepříliš užitečný. K získání 5 kg vodíku, s nímž ujede Toyota Mirai s palivovými články (účinnějšími než spalování vodíku) asi 600 km, je zapotřebí 45 litrů vody a 19 kg bóru.
Problémem je v podstatě částka 68 000 eur, kterou by 19 kg bóru podle katalánských novin stálo. Bylo to funkční? Samozřejmě, ale ve srovnání s tím se první litr syntetického, emisně neutrálního paliva za 2 800 eur nezdá tak drahý.
Historické a společenské souvislosti vodního motoru
Pro lepší pochopení fenoménu Artura Estéveze Varely a jeho vodního motoru je zásadní vzít v úvahu historický a společenský kontext Španělska 70. let 20. století. V této době bylo Španělsko pod režimem Francisca Franca, což bylo období charakteristické cenzurou, státní kontrolou a rozvíjející se ekonomikou, která se začínala otevírat světu. Myšlenka motoru poháněného vodou by byla revoluční nejen pro své technologické důsledky, ale také pro svůj potenciál zbavit Španělsko závislosti na zahraniční ropě.
Vzestup vynálezců a vizionářů v tomto období nebyl ničím neobvyklým. Nedostatek zdrojů a potřeba inovací vedly mnohé k hledání kreativních řešení. Byla to však také doba, kdy byla běžná skepse a nedůvěra k novým technologiím, zejména když věda, která za nimi stála, nebyla zcela pochopena.
Odkaz Artura Estéveze Varely
Přestože byl vodní motor Arturo Estéveze Varely jako praktické řešení odmítnut, jeho příběh zůstává fascinujícím příkladem toho, jak inovace a představivost mohou upoutat pozornost veřejnosti. Jeho odkaz spočívá v inspiraci, kterou nabízí budoucím vynálezcům, a v poučení o důležitosti vědecké a ekonomické proveditelnosti technologických inovací.
Dnes zájem o alternativní a udržitelnou energii exponenciálně roste. Hledání čistých, obnovitelných zdrojů energie zůstává celosvětovou prioritou, a přestože se Estévezův vodní motor neukázal být řešením, jeho příběh rezonuje s těmi, kteří nadále zkoumají hranice možného.
Příběh Artura Estéveze Varely a jeho vodního motoru je zkrátka připomínkou toho, že inovace vyžadují nejen brilantní nápady, ale také hluboké porozumění vědě a ekonomice. Přestože jeho vynález nesplnil očekávání, jeho odvaha a vize zůstávají obdivuhodné.