Britský premiér Keir Starmer zvažuje výrazné rozšíření pravomocí státu v oblasti regulace internetu – od blokace VPN po omezení přístupu nezletilých na sociální sítě. Ve jménu bezpečnosti však roste obava z oslabení svobody projevu i soukromí uživatelů.
Keir Starmer, současný britský premiér, prozradil, že analyzuje hypotetické rozšíření pravomocí k regulaci přístupu k internetu, neboť se domnívá, že technologie se vyvíjejí tak rychle, že je velmi obtížné jednat s „pomalými“ zákony. Hlavním cílem je tedy ochrana nezletilých, ale vedlejší efekt je nevyhnutelný vzhledem k tomu, že větší kontrola znamená větší komplikace pro všechny uživatele.
Mezi hlavní myšlenky patří, aby vláda prozkoumala opatření proti používání VPN, které obcházejí blokování. Zde se konverzace stáčí k otázce zákazu pro nezletilé, protože Velká Británie tuto možnost již nějakou dobu zkoumá a nakonec by mohla zavést případné omezení sociálních sítí pro osoby mladší 16 let.
Související článek
Spouštěčem byl tlak na škodlivý obsah a případy s chatboty, protože nyní chtějí tyto typy situací výslovně zahrnout pod regulační deštník. Zákon o bezpečnosti na internetu již počítá s vysokými sankcemi, a proto zahrnuje pokuty až do výše 10 % celosvětového obratu společnosti nebo pevné hranice 20,7 milionu eur.
Některé platformy již na pravidla pro ověřování věku reagovaly zablokováním přístupu ze Spojeného království, což podnítilo debatu o ochraně soukromí nebo bezpečnosti. Starmer totiž navrhuje snížit parlamentní byrokracii, aby se změny urychlily, což vyvolává kontroverze: pokud se do hry zapojí „rychlý režim“ v politice, je situace ještě složitější na omezení.
Současně je zde i geopolitické čtení, neboť zpřísnění pravidel pro internet a platformy může přímo kolidovat s debatami o svobodě projevu a současně vyvolat napětí se zeměmi, které jsou za jednotlivé digitální platformy odpovědné. Nejbližším postupem je proto analyzovat, co se od platforem vyžaduje, jak se ověřuje věk a kde je hranice mezi ochranou nebo dohledem.
V širším kontextu není Spojené království ve své snaze o větší digitální kontrolu osamoceno. Na podobných regulacích pracuje také Evropská unie prostřednictvím zákona o digitálních službách (DSA) a zákona o digitálních trzích (DMA), jejichž cílem je zajistit bezpečnější a konkurenceschopnější digitální prostředí. Tyto zákony nutí velké platformy k větší transparentnosti svých algoritmů a k přísnějším opatřením proti nelegálnímu obsahu.
Obavy o bezpečnost online a ochranu nezletilých navíc nejsou v Evropě ojedinělé. Ve Spojených státech zpřísňuje Federální obchodní komise (FTC) své předpisy na ochranu soukromí dětí na internetu, zatímco v Asii zavedly země jako Čína přísná omezení času stráveného nezletilými u obrazovky.
Ožehavým tématem je také otázka ověřování věku. V současné době se zkoumají různé technologie, které mají zajistit, že uživatelé jsou plnoletí, například využití umělé inteligence k analýze rysů obličeje nebo ověření prostřednictvím úředních dokumentů. Tato opatření však také vyvolávají obavy ohledně ochrany soukromí a nakládání s osobními údaji.
V konečném důsledku zůstává rovnováha mezi bezpečností online a svobodou projevu globální výzvou. Vlády, technologické společnosti a organizace na ochranu občanských práv nadále diskutují o tom, jak tuto rovnováhu účinně a eticky zajistit.