Izraelský útok v Bejrútu zanechal za sebou nevybuchlou, ale téměř neporušenou bombu GBU-39. USA se obávají, že se tato špičková zbraň dostane do rukou Ruska, Íránu nebo Číny – a s ní i přísně tajná vojenská technologie, která definuje moderní přesnou munici.
Izraelské letectvo provedlo nedávno v Bejrútu operaci, při níž zabilo vojenského velitele teroristické organizace Hizballáh Haythama Aliho Tabatabaie. Přestože bylo vojenského cíle dosaženo, úder otevřel bezpečnostní krizi pro USA, Izrael a všechny další země, které mají ve svém arzenálu kluzákovou bombu GBU-39 SBD (Small Diameter Bomb), jež byla při útoku použita.
Mezi těmi, které byly svrženy, jedna nevybuchla a zůstala z velké části neporušená. Spojené státy nyní naléhají na libanonské úřady, aby přesnou bombu získaly zpět dříve, než se dostane do rukou nepřátelských subjektů, jako je Rusko, Hizballáh nebo Čína.
Proč USA chtějí naléhavě získat zpět bombu GBU-39 SDB
Zbraň, kterou používá celá flotila amerického letectva, obsahuje utajovaný navigační hardware a software, jehož zneužití nepřáteli se USA obávají. Není to jen další bomba: jedná se o kompletní systém integrující senzory, elektroniku odolnou proti elektronickému boji a naváděcí algoritmy, které stály miliardy dolarů a roky vývoje.
Související článek
Představitelé Pentagonu považují tuto záležitost za citlivou, protože i částečný přístup k jejím vnitřním součástem by mohl odhalit základní konstrukce úderného arzenálu USA, Izraele a dalších zemí. GBU-39 se nachází také v těch ukrajinských, italských, nizozemských, švédských, saúdskoarabských a jihokorejských arzenálech, mezi dalšími spojenci, kteří tuto výzbroj získali v rámci programů zahraničního vojenského prodeje.
Obavy Washingtonu nejsou teoretické. Nedávná historie ukazuje, že když západní systém padne neporušený na nepřátelském území, soupeři ho rychle rozeberou kus po kuse. Stalo se to v případě amerických vrtulníků poškozených při speciálních operacích, v případě bezpilotních letounů sestřelených v Íránu a v případě raket s plochou dráhou letu, které byly částečně obnoveny v Sýrii a na Ukrajině. Každý šroubek, každý čip a každý řádek kódu se mohou stát vodítkem ke zlepšení obrany nebo kopírování schopností.
Místní média potvrdila nalezení nevybuchlé střely
Libanonský bezpečnostní činitel, který hovořil pod podmínkou anonymity, uvedl, že se jednalo o střelu GBU-39 SDB amerického původu v konfiguraci řízené munice, která je součástí dohod o vojenských dodávkách mezi Washingtonem a Tel Avivem. Jinými slovy, nejednalo se pouze o inertní cvičné těleso, ale o funkční bombu s veškerou instalovanou elektronikou.
🇺🇸🇱🇧 Reports: The United States is demanding that Lebanon return the GBU-39B precision-guided bomb that was found and did not detonate in Beirut, fearing its advanced technology could fall into the hands of China, Russia, or Iran. pic.twitter.com/1vaC3Wbsl8
— Global Insight Journal (@GlobalIJournal) November 26, 2025
Bomba nalezená v Bejrútu zřejmě obsahovala kompletní naváděcí soupravu, sestavu křídla a zapalovací mechanismus, vše stále neporušené. Tento detail znepokojil americké představitele obrany, že by kritické subsystémy mohly být zpětně zkonstruovány a odhalena jejich funkce. Možnost, že by ji mohli použít íránští nebo ruští specialisté přítomní v regionu, učinila z jejího znovuzískání prioritu.
Reverzní inženýrství v tomto kontextu spočívá v rozebrání zbraně, analýze jejích součástí a postupné rekonstrukci toho, jak spolu komunikují a jakou logikou se řídí naváděcí systém. Nejde jen o okopírování konstrukce, ale o pochopení jejích silných a slabých stránek: jak se chrání proti rušení, jaké frekvence používá, jaké senzory obsahuje nebo jaké rozpětí chyb zvládá software.
Pokud by zůstala nedotčena, mohla by i jediná dílčí součást poskytnout protivníkům klíčové informace o tom, jak se americké bomby vyhýbají rušení GPS nebo jak udržet kurz v prostředí elektronického boje. A časem usnadnit vývoj klamných zařízení, elektronických návnad nebo odposlechových systémů určených k neutralizaci budoucích útoků. V krajním případě by tyto informace mohly pomoci při vývoji vlastních raket nebo bomb, které by napodobovaly chování GBU-39 nebo využívaly její zranitelnosti.
Není známo, zda je zařízení v současné době v rukou libanonských ozbrojených sil, Hizballáhu nebo jiného subjektu. Libanonská vláda dosud neposkytla oficiální odpověď, což vyvolalo obavy ve Washingtonu a zvyšuje možnost, že bomba je již v rukou jiných osob. Pro Spojené státy by nejhorším scénářem bylo, že zařízení skončí ve vojenských laboratořích Íránu, Ruska nebo dokonce Číny, tedy zemí, které mají dostatečné průmyslové a technologické kapacity k tomu, aby využily jednotlivé komponenty.
Současně tato situace staví Libanon do nepříjemné situace. Jakoukoli otevřenou spolupráci s Washingtonem na navrácení bomby by si Hizballáh mohl vyložit jako spojenectví s USA a Izraelem, zatímco ponechání zbraně v nekontrolovaném oběhu by mohlo zhoršit diplomatický tlak a sankce. Spor o jedinou bombu se tak stává další epizodou ve složité technologické válce, která se na Blízkém východě vede ve stínu.
Představení GBU-39 SDB
GBU-39 je kompaktní munice vzduch-země, kterou vyvinula společnost Boeing pro americké letectvo a která je určena pro vysoce přesné údery s omezenými vedlejšími škodami. Je součástí rodiny zbraní SDB (Small Diameter Bomb), které mají letounům umožnit nést více bomb, dále a přesněji než tradiční velká munice.
Po odpálení roztáhne křídla a může plachtit až 110 kilometrů, přestože nemá motor, což umožňuje letounu shodit ji z bezpečné vzdálenosti, aniž by musel být nad cílem. Tato schopnost klouzání činí z GBU-39 jakýsi „řízený kluzák“, který využívá sílu a výšku odpalovacího letounu k dosažení cílů daleko za frontovou linií.
Pro laickou veřejnost si ji lze představit jako něco mezi konvenční bombou a malým bezpilotním letounem: je vypuštěna z letounu, roztáhne křídla, vypočítá svou trajektorii a během klesání koriguje svůj kurz, dokud nezasáhne zamýšlený cíl.
Do prostoru, který by zabrala konvenční munice o hmotnosti 900 kg, se vejdou čtyři bomby GBU-39 SDB, což výrazně rozšiřuje počet cílů, na které může stíhací letoun v rámci operace zaútočit. S hmotností přibližně 129 kg a schopností nést bojové hlavice o hmotnosti až 93 kg, s délkou 1,8 m a kompaktním profilem se vyznačuje vysoce účinnou náloží schopnou proniknout betonovými konstrukcemi a způsobit značné škody v poměru ke své hmotnosti. Podle oficiálních údajů dokáže prorazit více než jeden metr železobetonu, než uvnitř exploduje, což je obzvláště užitečné proti bunkrům, krytům nebo chráněným skladům.
GBU-39 obsahuje kombinovaný naváděcí systém GPS a inerciální navádění, který zajišťuje mimořádnou přesnost přibližně jeden metr v místě dopadu. Inerciální navádění využívá vnitřní gyroskopy a akcelerometry, které určují polohu bomby po celou dobu, i když je signál GPS slabý nebo rušený. Systém GPS pak tuto polohu koriguje a dolaďuje, aby bylo dosaženo nejvyšší úrovně přesnosti.
Tato přesnost snižuje potřebu shazovat více druhů munice, snižuje riziko pro ostatní letadla a omezuje provozní náklady. Umožňuje také zasahovat cíle v hustě obydlených městských oblastech s menším rizikem vedlejších škod, což se stalo klíčovým argumentem pro jeho použití v nedávných konfliktech od Iráku a Sýrie po Gazu a Ukrajinu.
Byl navržen tak, aby plně využíval vnitřní zásoby letounu F-35, který může nést až osm jednotek, aniž by byl narušen jeho profil stealth, a může být také integrován do jiných stíhaček, jako jsou F-15, F-16 nebo evropské Gripeny. Do služby vstoupil v polovině roku 2000 a poprvé byl bojově použit v roce 2006 během amerických operací v Iráku.
Vývoj programu SDB a varianty GBU-39
GBU-39 je první verzí rodiny SDB, známou jako SDB I. Následně USA vyvinuly GBU-53/B StormBreaker (SDB II), pokročilejší evoluci s třírežimovým vyhledávačem (radar, infračervené záření a laser) schopným útočit na pohyblivé cíle za všech povětrnostních podmínek. Ačkoli bomba ztracená v Bejrútu patří k první generaci, její konstrukce je stále aktuální a mnoho získaných zkušeností bylo přeneseno do pozdějších verzí. V rámci samotné GBU-39 existuje několik konfigurací:
- GBU-39/B Standard, s programovatelnou roznětkou pro odpálení při nárazu, zpožděnou nebo uvnitř cíle.
- GBU-39B/B Focused Lethality Munition (FLM), varianta s kompozitním pláštěm a speciální výbušnou náplní navrženou tak, aby se snížil rozptyl střepin a koncentrovala se tlaková vlna, čímž se minimalizují vedlejší škody.
- Verze upravené pro pozemní odpalovací zařízení, jako je systém GLSDB (Ground-Launched Small Diameter Bomb), který kombinuje dělostřeleckou raketu s GBU-39 pro přesné údery ze země na velké vzdálenosti, nedávno používaný Ukrajinou.
Tato modularita – možnost použít stejnou bombu z letadla i z pozemních odpalovacích zařízení – zvyšuje zájem každé mocnosti o detailní pochopení její konstrukce. Pochopení toho, jak se GBU-39 integruje do různých platforem, pomáhá vyvíjet účinnější protiopatření proti široké škále západních systémů.
Jaké citlivé informace skrývá neporušená „chytrá“ bomba
Zvenčí může GBU-39 vypadat jako jednoduchý válec se sklopnými křídly. Uvnitř je však napěchována několika vrstvami citlivých technologií:
- Elektronika je odolná proti vibracím, náhlým změnám teploty a elektromagnetickým pulzům.
- Vojenské přijímače GPS kompatibilní se šifrovanými signály (například služba M-Code v nejnovějších verzích), které jsou odolnější vůči rušení než civilní přijímače.
- Naváděcí software, který řídí navigaci, korekci trajektorie a interakci s odpalovacím letadlem.
- Komunikační rozhraní, která umožňují naprogramovat bombu před vypuštěním a v některých případech aktualizovat údaje o cíli za letu.
- Optimalizovaná aerodynamická konstrukce pro maximalizaci doletu a stability při klesání.
Pro země, jako je Rusko, Čína nebo Írán, by přístup k těmto prvkům mohl sloužit třem hlavním účelům:
- Zlepšit protileteckou obranu úpravou radarů a raket tak, aby lépe detekovaly a sledovaly takovou klouzavou munici.
- Vyvinout podobné zbraně a zkrátit roky výzkumu a testování přímým kopírováním řešení, která již Spojené státy vyzkoušely.
- Zlepšit elektronický boj vytvořením systémů schopných oklamat nebo zablokovat navádění západních bomb, a to nejen GBU-39, ale i jiné munice, která sdílí komponenty nebo konstrukční principy.
V situaci, kdy na bojišti rozhoduje přesnost a schopnost úderu na dálku, je ztráta takové neporušené bomby více než jen logistickou komplikací – představuje strategické riziko.
GBU-39 v dnešních konfliktech
Bomba GBU-39 se v posledních dvou desetiletích pravidelně objevuje v konfliktech. USA ji použily v Iráku, Afghánistánu a Sýrii k útokům na opevněné pozice, velitelská centra a sklady zbraní. Izrael ji opakovaně použil v Gaze a Sýrii, kde využil její přesnosti k zasažení infrastruktury ozbrojených skupin v městských oblastech.
V poslední době se GBU-39 dostala na titulní stránky novin kvůli svému použití na Ukrajině. Prostřednictvím systému GLSDB získal Kyjev možnost zasáhnout ruské cíle na vzdálenost až 150 kilometrů, a to kombinací dělostřeleckých raket a klouzavé pumy. To umožnilo zasáhnout muniční sklady, mosty a logistické uzly daleko za frontovou linií, což donutilo Rusko lépe rozptýlit a skrýt své prostředky.
Ve všech těchto scénářích je logika stejná: maximalizovat vojenský účinek a zároveň minimalizovat vystavení letadel a vedlejší škody. Právě proto ztráta Washington nepoškozené GBU-39 v Bejrútu tolik znepokojuje: jakýkoli pokrok v obraně nepřítele proti tomuto typu zbraně snižuje technologickou výhodu, kterou si USA a jejich spojenci po léta pěstovali.
Další střípek do války o vojenskou technologii
Bejrútská epizoda ilustruje, do jaké míry se v moderní válce již nebojuje pouze s tanky a vojáky, ale také s čipy, algoritmy a senzory. Každý ukořistěný systém, každý sestřelený dron nebo raketa, která nevybuchne, se stává technologickou trofejí, která může zvrátit rovnováhu v budoucích konfliktech.
Pro USA je bezprostřední prioritou najít a získat zpět ztracenou GBU-39, nebo pokud se to nepodaří, zajistit, aby byly její nejcitlivější součásti zničeny dříve, než se dostanou do rukou strategického soupeře. Pro Izrael je incident připomínkou rizik spojených s provozováním špičkových zbraní v hustě osídleném prostředí plném nepřátelských subjektů.
Pro mocnosti, jako je Rusko, Čína a Írán, představuje jediná neporušená bomba jedinečnou příležitost podívat se blíže na jednu z nejrozšířenějších přesných munic v západním arzenálu. Ve světě, kde je technologická převaha stejně důležitá jako početní převaha, přesahuje bitva o GBU-39 ztracenou v Bejrútu daleko přesahuje hodnotu její výbušné nálože.