V roce 1960 vědec Heinz von Foerster spočítal, že v roce 2026 dojde ke kolapsu lidské civilizace kvůli přelidnění a vyčerpání zdrojů. I když se jeho předpověď nepotvrdila, jeho varování před limity růstu zůstává silným mementem v éře klimatické krize a globálních výzev.
Historie je plná neúspěšných předpovědí, které časem získají téměř legendární ozvěnu. Od paniky, kterou rozpoutal údajný příchod jedovatých plynů s Halleyovou kometou v roce 1910, až po nedávný strach z konce mayského kalendáře v roce 2012, se zdá, že lidstvo je podivně fascinováno představami o svém konci. Každé proroctví, ať už astrologické, nebo technologické, vyvolá humbuk, aby se vzápětí vytratilo v anekdoty. Ne všechna tato varování jsou však bezcenná, jakmile se ukáže, že jsou nepřesná.
V této souvislosti vyniká předpověď zcela jiné povahy, která se nezrodila z pověrčivosti, ale z akademické přísnosti. Uprostřed studené války se fyzik Heinz von Foerster nedíval na nebesa nebo na staré kalendáře, ale na chladná čísla demografie. Jeho matematický model předpokládal, že exponenciální růst světové populace dosáhne bodu, z něhož nebude návratu, a dojde k programovému zhroucení sociálních systémů, které udržují civilizaci. Schopnost provádět takové prognózy závisí v rozhodující míře na nepřetržitém pozorování naší planety, což je úkol, při němž jsou zásadní nástroje, jako je satelit, který monitoruje budoucnost Země a který se stal středem politických debat.
Přesnost její analýzy byla ve skutečnosti taková, že dokonce stanovila konkrétní datum této hekatomby: 13. listopadu 2026. Hrozba, jak podrobně popsal ve své původní zprávě, která byla zveřejněna v časopise Science, by nepocházela z asteroidu nebo supervulkánu, ale ze zcela lidské krize. Její příčinou by byl konečný nedostatek potravin, vody a základních zdrojů, který by nebyl schopen udržet tempo přelidněné planety. Právě takovéto systémové krize dnes vedou vědu k hledání drastických řešení, i když některá z nich, jako například pokusy o umělé ochlazení planety, s sebou nesou obrovská rizika.
Hodnota neúspěšné předpovědi
Samotná historie však von Foersterův základní předpoklad vyvrátila. Přestože počet obyvatel na světě stále roste, porodnost se ve většině zemí světa v následujících desetiletích stabilizovala a demografická časovaná bomba, která vědce v té době tolik znepokojovala, byla zneškodněna. Nejzlověstnější odhady naštěstí nepočítaly se sociálními a ekonomickými změnami, které měly přijít. Přesto obavy z planetárních zlomových bodů přetrvávají, zejména když pozorujeme, jak se v důsledku lidské činnosti dramaticky mění jevy, jako je Antarktida.
Skutečný odkaz zprávy z roku 1960 tedy nespočívá v její prorocké přesnosti, která jí zjevně chybí, ale v její průkopnické vizi. Tato studie se stala základním textem pro pochopení debat o udržitelnosti a mezích růstu. Její velkou zásluhou bylo vydání jednoho z prvních vážných varování před nutností hospodařit se zdroji planety, což je poselství, které zdaleka nevypršelo s datem, ale dnes rezonuje s větší silou než kdykoli předtím.
Poučení a budoucnost
Von Foersterova studie nám připomíná, jak je důležité přistupovat ke globálním výzvám s širokým rozhledem založeným na datech. V posledních desetiletích jsme byli svědky toho, jak technologické inovace a politiky plánování rodiny přispěly ke zmírnění některých očekávaných problémů. Udržitelné zemědělství, efektivní hospodaření s vodou a využívání obnovitelných zdrojů energie jsou jen některé z oblastí, v nichž bylo dosaženo významného pokroku.
Výzvy však přetrvávají. Změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti a ekonomická nerovnost jsou vzájemně propojené problémy, které vyžadují komplexní řešení. Vědecká komunita a světoví lídři musí spolupracovat na zavádění politik, které podporují udržitelný a spravedlivý rozvoj. V tomto ohledu poskytují iniciativy, jako jsou Cíle udržitelného rozvoje OSN, rámec pro koordinované řešení těchto výzev.
Ačkoli von Foersterovo proroctví o datu konce světa nemusí být přesné, jeho varování před hranicemi růstu zůstává aktuální. Vyzývá nás, abychom se zamysleli nad naším vlivem na planetu a jednali zodpovědně, abychom zajistili životaschopnou budoucnost pro příští generace.