Ozonová vrstva, jež chrání Zemi před škodlivým UV zářením, se díky mezinárodní spolupráci a přísným regulacím postupně obnovuje. Vědci předpovídají, že do roku 2040 bude většina planety opět chráněna stejně jako roku 1980. Jde o další důkaz, že společné úsilí může zachránit celý svět.
Do poloviny tohoto století by se ozonová vrstva mohla zcela obnovit. To je scénář, který mezinárodní vědecká komunita již předpovídá s konkrétními daty, plán uzdravení planety, který jako hlavní milník uvádí rok 2040. Očekává se, že do tohoto data se většina ozonosféry vrátí na úroveň z roku 1980. V historicky nejpostiženějších polárních oblastech však bude obnova pomalejší: Arktida by stejného stavu dosáhla až v roce 2045, zatímco Antarktida, kde byla díra vždy trvalejší a větší, by si musela počkat až do roku 2066. Tento pomalý proces obnovy je životně důležitý pro jedinečný ekosystém, kde bylo pozorováno, že i tučňáci svou biologickou aktivitou mění Antarktidu.
Hlavní příčiny obnovy ozonové vrstvy
Tento monumentální úspěch není výsledkem náhody. Je přímým výsledkem globální spolupráce, která začala v 80. letech 20. století, kdy se nad celou planetou vznášela hrozba. Průkopnické dohody, jako je Vídeňská úmluva a především Montrealský protokol z roku 1987, ukázaly, že koordinovaný postup je možný a především účinný. Jedná se o bezprecedentní diplomatické úsilí, díky němuž se podařilo zvrátit poškozování životního prostředí v celoplanetárním měřítku. Tento ochranný štít je nezbytný pro život, zatímco věda pokračuje v odhalování tajemství naší hvězdy, jak dokazují nejbližší snímky Slunce, které kdy byly pořízeny.
The Earth's protective ozone layer is healing, and the hole should fully disappear in coming decades, the UN said, hailing the success of concerted international action. pic.twitter.com/8JDOQMbUmI
— ABS-CBN News (@ABSCBNNews) September 28, 2025
Úspěch Montrealského protokolu skutečně spočívá v jeho ohromující schopnosti eliminovat více než 99 % chemických látek, které jsou zodpovědné za zhoršování stavu, jak uvádí New Atlas. Sloučeniny, jako jsou chlorofluorouhlovodíky (CFC), kdysi všudypřítomné v každodenních výrobcích, jako jsou aerosoly a chladicí systémy, byly prakticky vymýceny díky závazku signatářských zemí. Právě jejich stažení umožnilo atmosféře zahájit pomalý, ale trvalý proces regenerace.
Současnost štítu, který se plně zotavuje
A důkazy této regenerace jsou hmatatelné dodnes. Nejnovější údaje potvrzují, že pozitivní trend pokračuje, a odhalují, že ozonová díra zaznamenaná v roce 2024 je menší než v předchozích letech. Konkrétně je její velikost menší než velikost pozorovaná v letech 2020 až 2023, což je nezvratným důkazem toho, že opatření přijatá před desítkami let nadále přinášejí ovoce.
Boj za ochranu atmosféry navíc zákazem freonů neskončil. Agenda v oblasti životního prostředí se vyvíjí a úsilí se nyní zaměřuje na fluorované uhlovodíky (HFC) prostřednictvím dodatku z Kigali přijatého v roce 2016. Přestože tyto sloučeniny přímo nepoškozují ozonovou vrstvu, jsou silnými skleníkovými plyny. Jejich postupné vyřazení nejenže posílí již dosaženou ochranu, ale podle odhadů odborníků by mohlo zabránit globálnímu oteplení až o půl stupně Celsia do konce století.
Vyhlídky do budoucna
Obnova ozonové vrstvy má navíc významné důsledky pro lidské zdraví a životní prostředí. Ozonová vrstva funguje jako štít, který pohlcuje většinu ultrafialového (UV) slunečního záření, které je pro živé organismy škodlivé. Silnější ozonová vrstva znamená menší vystavení UV záření, což snižuje riziko rakoviny kůže, šedého zákalu a dalších zdravotních problémů souvisejících s UV zářením. Prospívá také mořským a suchozemským ekosystémům, protože UV záření může negativně ovlivnit fotosyntézu a potravní řetězec.
Cesta k úplné obnově ozonové vrstvy je důkazem síly kolektivní akce a významu mezinárodních dohod při ochraně životního prostředí. Je však nezbytné, aby státy i nadále plnily své závazky a přizpůsobovaly se novým a vznikajícím výzvám, jako je změna klimatu, a zajistily tak udržitelnou budoucnost pro další generace.