V roce 2024 šlo k parlamentním volbám v Íránu pouze 41 % občanů země. Tato volební účast byla označena za druhou nejmenší od roku 1979. Nejde jen o statistiku, ale o důležitý signál o vztahu společnosti k politickému systému.
Po protestech vyvolaných smrtí Mahsa Amini v roce 2022 se očekávalo, že volby v roce 2024 budou pro režim příležitostí k opětovnému získání důvěry veřejnosti. Obyvatelé země dokonce měli vybírat z rekordního počtu uchazečů. Avšak úřady předem vyřadily ze hry prakticky všechny reformisty. I to samozřejmě velké množství Íránců od účasti u voleb odradilo.
Nesouhlas bez přímého střetu s režimem
Takzvaná Rada dohližitelů, která v Íránu schvaluje před volbami kandidáty, většinu reformních osobností nebo opozičních zástupců v roce 2024 vyřadila.
Oficiálně oznámená účast přibližně 41 % ukazuje několik klíčových trendů. Část íránské společnosti nevěří, že volby mohou skutečně změnit politický směr země. Pro mnoho Íránců se bojkot stal způsobem, jak vyjádřit nesouhlas se systémem, aniž by riskovali přímou konfrontaci.
V daném roce se o čtyřletý poslanecký mandát ucházelo rekordních 15 200 kandidátů. A to dokonce potom, co jich byly tisíce vyškrtnuty, původně se totiž k volbám přihlásilo 48 000 kandidátů. Dominovaly přitom dvě hlavní skupiny: ideologická koalice vedená ultrakonzervativní stranou Paydari a pragmatičtější konzervativní koalice vedená předsedou parlamentu Mohammadem Bagherem Ghalibafem.
„I když je Írán unikátní teokracií, v jejímž čele stojí náboženský vůdce, tak parlament je pořád důležitou součástí náboženského systému. Schvaluje zákony i mezistátní dohody, prezidentovi musí odsouhlasit jednotlivé kandidáty na ministerské posty a podobně,“ uvedl pro web ČT24 blízkovýchodní expert Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity v Praze.
I když je Írán unikátní teokracií, v jejímž čele stojí náboženský vůdce, tak parlament je pořád důležitou součástí náboženského systému.
Zvítězily politické proudy loajální systému
Parlamentní volby v Íránu v roce 2024 ovládli především konzervativní a ultrakonzervativní kandidáti, tedy politické proudy loajální k systému. Reformní nebo umírnění kandidáti měli jen minimální zastoupení.
Důvody byly zjevně dva: předvýběr kandidátů, během kterého Rada dohlížitelů vyřadila velké množství reformistů, a také nízká účast. Reformní kandidáti, kteří měli možnost se voleb zúčastnit, jednoduše neměli velké množství podporovatelů, minimálně tedy ne těch, kteří by je šli oficiálně volit.
Důsledky si každopádně nese celá země. Parlament je více konzervativní, což znamená menší prostor pro reformy, pokračují také restrikce (menší šance na uvolnění v oblasti práv žen nebo svobod), ekonomická stagnace.